Hvězdný bulvár

Takže, kam kráčíš, česká scéno?

Soudě dle knihy „2006: Česká sci-fi“ kráčíš vstříc světlé budoucnosti a kdoví, časem možná i k většímu a širšímu uznání ostatní veřejnosti.

Pavel Vinický
na závěr svého Tipu Ikarie

Vysvětlivky:

Praha (nepodepsané ZR),

Brno,

jinde

1. dubna se u A+A uskutečnila pudingová party, která vznikla jako průsečík přebytku pudingů u hostitelů a převisem poptávky u účastníků (prostě jsme zjistili, že jsme už dlouho neměli puding).  Vstupné byl litr mléka. Pochopitelně nezůstalo jen u fádní žluté barvy vanilkového pudingu, a tak vznikla i verze zelená a azurově modrá. Vrcholem byl dort s vrstvou ovoce a piškotů s různými likéry z místních bohatých zásob, pudingem a želé. Naopak experiment s kofolovým pudingem se podařil jen po stránce estetické. Mezitím jsme si zahráli Transeuropu, vyrobili jednoho jahodového klátila a nakonec jsme si pustili k tématu kuchařskou show s posádkou Červeného trpaslíka a Futuramu – díl o Star Treku, plus pár filmových upoutávek.

Marvin

3. dubna v Krakatitu: Filip se uzdravil (teď jej jen musím ještě motivovat, aby včas odevzdal Dogma), Jitka přišla přímo z nějakého pokusu o pohovor, skuhrala na lodičky, ale jinak jí to moc slušelo. I Honza Vaněk jr. je již fit, takže se sešla prakticky celá obvyklá sestava.

Staso Juhaňák poslal Filipovi vzácný výtisk Valhaly s nakonec nerealizovanou obálkou (originál jsem koupil pro SF muzeum a až Franta Novotný dopíše třetí díl, uspořádám výstavu všech obálek Valhaly). Předal jsem knihu se svými obvyklými řečmi, že je to odměna za projevenou velkorysost, u knihkupce tak nezvyklou, a u zrzavého tím spíše, ale Filipovi jsem tím radost zkazit nedokázal :-).

4. dubna zrušil Netopejr své korejské auto, zařekl se, že již žádné napodobeniny a příště že si koupí japonské a bez automatiky.

Odpoledne mě v SF archivu navštívil Milan Pohl (mám dojem, že v Ikarii občas vycházejí jeho recenze), nenápadný a neorganizovaný fanoušek, který se objeví tak na udílení cen Akademie SF. Nyní jako bakalářskou práci píše o prvních rocích Ikarie a o podmínkách jejiho vzniku.

5. dubna v Krakatitu Jarek Kopeček s Madlou pokračují v cyklu přednášek o své cestě po Barmě (která se už dnes jmenuje asi nějak jinak). Měl jsem tam schůzku s Ivanem Kmínkem, který nemůže přestat pracovat ani po 18.00 a hned nabídl přítomným cestovatelům psát pro Výběr, pak se objevil Jirka Kulhánek, čekal na Hartaga, aby mu předal k poslední kontrole před vydáním asi nejočekávanější SF poslední dekády, samozřejmě mám na mysli Stroncium.

Když se objevil, přibyl do Kraku ještě SF klub Islington, ani nevím, jesti Lenka a Flad tušili, kdo jim to sedí za zády.

6. dubna byl jediný den, kdy v rámci Febiofestu dávali v Brně Producenty. Neznám původní verzi, tahle byla pěkně praštěná, určitě poněkud nevyrovnaná, ovšem místy velmi zábavná a politicky nekorektní (muzikál o Hitlerovi, na to musíte být žid, aby vám to prošlo).

Marvin

6. dubna se v Krakatitu objevil zástupce nově vzniklého (hráčského) SF klubu Maelström Marek Jakub, s Jolanou dohaduji předání materiálů na Eurocon, Pavel Weigel mi referoval o své účasti na pohřbu Stanisława Lema, Jarek Mostecký potřeboval poradit se svým vzpurným PC, obávám se ale, že jsem mu moc nepomohl. Pak jsme ještě s Netopejrem a Zdeňkem Rosenbaumem decentně dooslavili mé jubileum.

7. dubna slavíme Velikonoce u Čermákových, Jolana bude totiž příští víkend se Šimonem zastupovat ČS fandom na Euroconu v Kyjevě a Dáreček bude trávit tento zvláště na Slovensku důležitý svátek v kruhu rodiny ve své rodné zemi.

8. dubna Honza Vaněk jr. se mi v mailu obmyslně zmínil, že tuto sobotu pořádá Zdeněk Lukeš výpravu za letištní architekturou. Já se naopak neprozřetelně prokecl před Michaelou a už jsem šlapal jarní procházku od nás k terminálu Jih (Staré letiště) a potom (s výkladem), příšernou industriální krajinou až k terminálu Sever. Alespoň jsem měl po čase příležitost nerušeně promluvit s Honzou.

9. dubna se u mě zastavil náš sponzor Jirka Doležal, bojuje se smazanými soubory. Snad jsem mu trochu pomohl.

10. dubna v RUR zjišťujeme, že se nějaký čas neuvidíme, neb se blíží Velikonoční pondělí.

12. dubna středa, můj plán byl jasný, ve ľ na 5 se zastavit u Netopejra, pak setrvat chvilku u Jitiny stolní společnosti v Krakatitu, tam se sejít s Ivanem Kmínkem, pak deset minut před šestou odevzdat na I. P. Pavlova korektury a v šest být u doktorky ve Vocelově ulici.

Přiběhnu do prodejny (už se nejmenuje Krakatit, ale Netopejr, dodavatelé odmítali zásobovat podnik toho jména :-(), ale Karel už tam nebyl, jdu do kavárny Krakatit v patře a na mříži je cedulička, že dnes jen do 16.00, nicméně Jita a ostatní na mě (za mými zády, jinak by si to nedovolili) koukali zle, že jsem je nevaroval. Raději jsem zavolal Ivanovi, že se sejdeme jindy, a vydal se na Slinták, sazeč přišel pozdě, no spíš já tam byl o hodně dřív, ale vyjde to nastejno, protože na řadu u doktorky jsem se dostal až v půl sedmé.

12. dubna byl pro změnu jediný den, kdy dávali ve Špalku loutkový film Strings. Nápad se světem loutek, kde jsou provázky vedoucí do mystické výše součástí života, byl velmi dobrý, stejně jako práce s ním. Také vizuálně to bylo působivé, i když jako celek trochu seversky chladné.

Marvin

13. dubna jsem málem přičinil komentář k článku na Sardenu, nadzvedl mě Pechy, když v článku o Ikarii, chválil povídku Kapkouni. Napsal jsem mu, že to je jako na Parconu do megafonu křičel: Podívejte se na člověka, který nečetl nic staršího deseti let.

Milý Pechy, takhle se psalo před čtyřiceti a víc roky, chápu, že tím musí začínající autor projít, a nebylo od věci, když to Kajdošovi, Koenigsmarkovi, Součkovi či Šavrdovi někdo vydal, tehdy to bylo u nás nové a pro neznalé západní klasiky i překvapivé, ale snad jsme za tu dobu proboha alespoň kousek pokročili. Když někdo řekne, že redakce, kde ještě dnes vychází takové věci, je banda intelektuálních lenochů bez špetky úsudku, tak jí ještě lichotí.

Pak mě v rachotě navštívil Honza Hlavička, ne že by mě povzbudil, emanoval takovou vlnu beznaděje, že by se to snad dalo nějak energeticky využít, a byl by to (v jeho případě dokonce) obnovitelný zdroj. Donesl mi výtisk Kulturních dějin novověku od Egona Friedella, nevím, jestli těch mých pár matematických konzultací ohledně v knize použitých matematických příměrů bylo hodno takové odměny, ale Honza pravil, že je to i za dohození zakázky. O té ještě nedávno říkal, že jej stála víc jak rok života, a nevěřil, že kniha kdy vyjde. Ale jak jsem pravil, vydání jej nijak nerozveselilo, teď se obává, že se neprodá.

Večer bylo v Krakatitu něco jinak, děvčata elegantnější, chlapci umytější a učesanější a vůbec jich všech bylo nějak víc. V sedačce před barem nepřehlédnutelný Honza Kantůrek, Vlasta Talaš, Dana Krejčová, Martin Macášek a Pratchettův agent Colin Smythe.

Jen Richard Klíčník, se kterým zde mám schůzku, nikde. Až později jsem zjistil, že všichni jdou do divadla v Dlouhé, a mě nepozvali, banda nevděčná.

14. dubna jsem zaběhl do RUR, abych předem dohnal Velikonoční dluh, donesl Filipovi nový Interkom, ať jej má jednou jako první.

15. dubna stanovil Záviš jako datum, kdy se koná Dojížďácon. Tradičně jsme se složili i na kolektivní whisku – cenově velmi přístupný Mortlach (1990 – 2005, Sherry Cask, The Coopers Choice). Pochopitelně nezůstalo jen u něj, jen čistě sladových bylo kolem sedmi. Z dalších nápojů nelze nezmínit kvalitní řecké víno ze Salimy. Stejně tak zde bylo množství pochutin, dokonce i jedovatě zelené tortilové chipsy byly vcelku chutné, což se nedalo říct o okurkovo-mátovém dipu. Hostů bylo tentokrát schválně o něco méně, takže si i všichni mohli sednout. Díky tomu se pohodlně konverzovalo, konzumovalo a kontemplovalo.  

16. dubna jsme šli opět na Život Briana, pozorní čtenáři bulváru si mohou spočítat, kolikrát jsme toto filmové představení už navštívili (tipl bych si tak desetkrát).

17. dubna jsme neměli ještě kina dost a navíc kvůli veverce byla Doba ledová 2 jasná volba. Vlastně to nebylo horší než jednička a veverka měla zaslouženě o něco větší prostor, dokonce byla vtažena do děje, ovšem už tu právě chybělo nějaké větší překvapení, většina aktérů už byla známá a děj byl celkem lineární. Jen menší děti budou mít z dvojice zubatých vodních příšer asi trauma. Jinak to ovšem neurazilo.

Marvin

19. dubna máme třídní schůzka, takže jsem si musel odříci středečníky Jity Splítkové.

21. dubna proběhla další z řady pravidelných ochutnávek whisky pořádaných Whisky shopem, místo konání se přesunulo na Zelný trh, do foyeru Moravského zemského muzea. Ochutnávala se tentokrát whisky z ostrovů (konkrétně ostrovy Mull, Orkneje, Jura a Arran): 1) Tobermory, 10 y.o., originální plnění, 40%, 2) Highland Park 12 y.o., originální plnění, 40% 3) Isle Of Jura, 16 y.o., originální plnění, 40% 4) Arran, Cognack Cask, originální plnění, 58,2%. Před každým vzorkem byli přítomní seznámeni s historií ostrova a jeho palírny. Účastníků bylo o něco méně než obvykle, kolem dvaceti.  V průběhu ochutnávky došlo k historické události, Záviš ochutnal 200. single malt skotskou, což jsme ocenili potleskem a vzápětí zazněl i hlahol zvonů z nedalekého Petrova. Po oficiální části se většina účastníků ještě přesunula na neoficiální část do Whisky shopu, kde je čekala Enigma (výborná 12letá Bowmore).

Marvin

21. dubna vyrážíme na Jarní poradu do Březové. Bidlo dokonce bez techničáku a s existenční zkouškou na krku, nicméně slíbil dovézt na poradu Syndrid a Islington a své slovo dodržel.

Franta Monhart mi přidělil presidentské apartmá sice se strašně tvrdými matracemi, ale zcela chrápalů prosté, tak snad přežiju.

22. dubna hlavní jednací den, hbitě jsme odhlasovali, co bylo třeba, udělili ceny, těm, kteří si to nejvíce zasloužili (to skoro všichni nominovaní, ale někteří byli tak trochu víc na řadě), vyslechli zprávu o Euroconu v Kyjevě a byl čas na (výborný) oběd.

Následoval návrh Vaška Pravdy nebo LPN na pořádání Podzimní porady společně s Avalconem speciál. Zpočátku to vypadalo, že to bude tak půl na půl a Rada se obávala, aby nedošlo k bojovnému hlasování a naštvání poloviny delegátů, ale čím déle Vašek mluvil, tím více fanoušků bylo proti, a závěr byl již celkem jednoznačný.

Potom následovala neformální oslava stovky, které jsme se spolu s Pagim minulý měsíc dožili. Dostali jsme s Pagim spoustu darů, abych vás neznudil či nepřivedl k závisti, zmíním se jen o dinosaurech od Franty Moravce, demižónu medoviny od Lucase a Peti Pavelka (ten přijel jen na sobotně odpolední a noční program) a o výborné pomazánce od Lenky Turečkové.

Doufám, že sobotní odpoledne bylo pro všechny dostatečnou odměnou za to únavné jednací dopoledne a za mnohdy dost dlouhou cestu na Poradu a zpět. Já si to tedy užil parádně.

Večer, po karetním turnaji, jsem ještě několika nejodvážnějším tlumočil svou přednášku pro Eroticon, kdo ještě nechtěl spát, pak za chvíli padal do postele v mdlobách.

24. dubna se šlo do kina na V jako Vendeta. Mám z filmu spíše smíšené pocity, aktualizace mi nevadila, ale totalita byla poněkud kabaretní a její zobrazení naivní a povrchní, přitom příběh sám byl celkem jednoduchý, takže prostor pro vytváření atmosféry zde byl.

Marvin

24. dubna mi přišel nový Marduk, fenomenální feminní fanzin, to jsem ale zjistil až po návratu z RUR, kde jsem spolu s Jiřinou Vorlovou referoval o Jarní poradě v Březové. Jitka štědře rozlévala Jelcina – zelené jablko, jen Máše, která jako my čekala na Tiri, nedala. Když jsem se doklátil domů, moc jsem toho pro SF ani fandom už neudělal :-).

25. dubna jsem navštívil Danielu Kovářovou, připomněla mi, že bychom v prostorách CAK mohli pořádat nějaké akce, ale není to tam úplně levné, takže jen nějaké opravdu reprezentativní, třeba až se Akademie SF zmůže a stane se opravdu prestižní záležitostí. To by ale vydavatelé nesměli být ve své velké většině tak chudí nebo takoví škrti (nebo obojí).

Na večer nás Egon Čierny sezval na veřejnosti přístupnou schůzku KJV. V pozvánce stálo: Přednáší předseda Klubu Julese Vernea Jan Kantůrek na téma Sci-fi a fantasy jako druh dobrodružné literatury. Egon se zřejmě obával, že se nevejdeme, a opět uvedl špatnou adresu, aby o účastnících rozhodl přírodní výběr. Ten docela zapracoval, ale trochu jinak, když onemocněla Jana Jůzlová (doufám, že ji dnes píšu správně) a Richard Klíčník dal přednost svým proutnickým aktivitám (to košíkářství je stále populárnější).

Honzova přednáška byla velmi osobní, dověděli jsme se, jak a kdy se dostal k tomu kterému čtivu, zkrátka dokonalá ukázka takzvané malé osobní literární historie, doprovázená četbou úryvků v nezaměnitelném Honzově podání.

Byla to přednáška která (nejen svou délkou) překonala i pověstného Lukáše Doubravu.

V diskusi na závěr jsem se dověděl, jakouže rozhlasovou dramatizaci jsem to poslouchával vpodvečer před Mikrofórem F. R. Čecha. Byl to román Černá růže od T. Costaina a jak Egon, tak i Honza jej mají ve svých tajemných knihovnách.

26. dubna od rána zjišťuji, kdo bude na Akademii a kdo ne. Ondřej Muller samozřejmě ne, zase nějaký neodložitelný obchodní oběd…

Odpoledne pro knihy do Krakatitu a pak domů, Michaela má narozeniny. Mnoho nechybělo a přišel jsem včas :-).

27. dubna časně ráno schůzka vedení Akademie SF s Evou Aichmajerovou. Usmlouval jsem čas na půl desátou, ona sama byla ochotná přijít v osm. Brrr. Sešli jsme se v Emporiu u Anděla, džus, co jsem si tam dal, budu splácet ještě v důchodu, když se nám podařilo utišit Richarda Klíčníka a jeho exkurz na naši poetickou scénu, rozdal Richard Podaný návrh scénáře a udělali jsme si hrubý odhad účasti. Martin Šust zajistil přítomnost Ďura Černenáka, já musím ještě upomenout JWP a Jana Patrika Krásného. Vybrali jsme náhradníka za Ondřeje Mullera, který se mi omluvil s tím, že mu ty obchodní obědy jednou zkazí žaludek, jedinou neznámou zůstala účast Jaroslava Velinského.

Pak Eva rozlila něco svého oblíbeného (asi jahodového) koktejlu, Richard se začal shánět po ubrousku, že by jí zbavil několika koktejlových kapek na hrudi, ale než se k tomu dostal, pomohla si k jeho velké lítosti sama :-)

Večer jsem v Krakatitu po dlouhé době viděl Gudrun, zdá se že je zase v Čechách, dohodli jsme se, že se musíme brzy sejít kvůli Parconu – Taurconu.

28. dubna jsem v korespondenci objevil další příspěvek Libuše Čermákové z Krásne Vsi. Nejvyšší čas dát se do dalšího Interkomu.

29. dubna jsme se sešli, abychom konečně sepsali ústně tradovaná pravidla k naší hře Fanové, fanouši a fanatici. Impulsem k této akci byla poptávka po naší hře na poradě SFK klubů. Sešli jsme se u Pet, která nabídla něco ze svých tenčících se zásob whisky, které mají v názvu „La“ (ty mají fanové nejraději) – Laphroaig (1/4 cask a cask strength), FinLaggan a HT přinesla MortLach. Kromě toho jsme přinesli běžnou horu pochutin, uzenin a sýrů a asi deset litrů kofoly, abysme při práci netrpěli hlady a žízní. Takto jsme se vesele cpali a konverzovali a čas plynul, až nakonec Pet sedla k PC a začala sepisovat pravidla. Pochopitelně se to neobešlo bez překřikování, sporů o výklad a několik zcela dadaistických verzí pravidel – ty poslední pak sloužily jako prostředek k topení nešťastníků, kteří se právě v ten okamžik napili a ještě se nenaučili dýchat kofolu (topení v kofole je oblíbená klubová zábava). Nakonec jsme to nějak dali do hromady, což byl pro nebohou písařku důvod k oslavě, načala tedy BruichLaddich  (3D Moine Mhor). Kupodivu se nikdo neměl k tomu, abychom si hru teď zahráli, tak jsme si pustili ještě pár trailerů, poplkali a rozešli se do deště.

Marvin

29. dubna přednáším na Eroticonu. Irisa (nedokážu hezkému děvčeti nic odmítnout, zvláště když napíše článek pro Interkom) mi vyhradila příjemný čas po obědě, jednak to mám na Prosek dost daleko, a pak bych asi jindy nedokázal překonat stařeckou pohodlnost. I tak jsme s Michaelou dorazili až čtvrt hodiny před přednáškou, Richard Klíčník se už chystal zjišťovat, kde jsme, protože na tomto Eroticonu se dodržoval program s nezvyklou přesností. Ve vstupní hale jsem zahlédl Martina Corna (blíží se mu třicítka, blahopřejeme k dožití) v družném rozhovoru s Jarkem Mosteckým, Filipa, Bí a Jitku, v místnosti s barem, za kterým se činil Lucas s Marou, pak seděla početná komunita redakce a příznivců Pevnosti, Tom Němec, Martin Šust, Wojta Běhounek, na přednášce jsem zahlédl Faila s přítelkyní a Pepu Houdka se sestrou, a spoustu dalších scifistů často doprovázených samičkami zjevně lidského druhu (u mnohých mě to překvapilo: a) kde je sbalili. b) jak to, že tyto s křikem neutíkají :-).

Má přednáška měla celkem úspěch, opravdu pár fanů zůstalo až do konce a našli se i zájemci o tištěnou verzi, Irisa mi pak dala tradiční erotikonovské srdce.

Následovalo udílení cen soutěže O Dryják Marti Sodergren, vítězné práce vyjdou v Tritonu, cenu vyhlašovala Petra Neomillnerová s JWP, který zastával funkci líbacího chlapce, pochvaloval si, že si letos pro cenu přijela jen jedna autorka (mám dojem, že mi ji nedávno v Kraku představoval Milan Petrák). Rovněž přítomný Krištof K. Kudláč letos nějak podcenil přípravu, asi ho příliš zaneprázdňuje příprava svatby, a nic nevyhrál.

Následovala přednáška Petry Alraune Neomillnerové o čarodějnicích jako erotickém symbolu a pak Ivana Kuglerová pohovořila o Netradičním sexu v neevropských kulturách. Doufám, že dostaneme podrobnější reportáž, protože já s Michaelou jsme již byli očekáváni u Čermákových, kde maminka revizorky Čs. fandomu slavila narozeniny a spojila to i s oslavou Dárečkova jubilea (Luboš Záborský, donedávna Radní ČSF) a s oslavou svátku jednoho z dinosaurů teplického a pak pražského fandomu Roberta Rameše.

30. dubna u Rámišových sledujeme večer pokroky malé Karolínky. Vedle toho: Martin Klíma vylíčil své čerstvé zážitky z cesty po USA (přitom rozluštil všechny hlavolamy a ušetřil nás tak ostudy), Viktora, zase bez Haničky, jsem se zeptal, zda v románech o viktoriánské epoše někde narazil na zmínku o parních vibrátorech, které jsem si odnesl z přednášky Ivany Kuglerové (nenarazil :-), s Vilmou jsem probral její sbírku Argenitových povídek pro edici PS, kterou mi Honza Vaněk jr. pomlouval s tím, že v ní vedle dobrých autorů budu publikovat i ty současné, hostitel Vladan, vedle intenzivního dolévání vybraných vín (opravdu dobrých, druhý den ráno mě nebolela hlava), nás (co nevlastní televizi nebo nečtou noviny) uvedl do souvislostí nejžhavějších novinářských a právnických kauz, a všichni se přecpali vybranými lahůdkami. Já se ještě nevzpamatoval z opulentního pohostinství u Čermákových.

3. května jsem měl den scifistických setkání, ještě ráno v metru s Cyrilem Simsou, donesl mi korektury připravované knihy Evy Hauserové, okolo poledne mi přišla vrátit knihy Sanča Fülle, popovídali jsme si o staré Číně, právě čtu Černou růži od T. R. Costaina a pak ještě v Krakatitu stolní společnost Jity Splítkové.

4. května jsem nejprve zaspal památný, v tomto století neopakovatelný okamžik 01:02:03 04/05/06. Pak chvíle v pracovním procesu, pokus trochu pracovat na tomto IK a večer ve velmi mile prázdném Krakatitu.

U stolu mladších fanoušků jsem zaslechl něco o pobouření, které VP vyvolal svými insinuacemi na adresu ČS Fandomu na stránkách Avalonu. Uvažuji, zda si to mám přečíst a riskovat, že si pokazím náladu nebo to jako obvykle ignorovat, zvítězila druhá alternativa, odposlechnuto pro tohle číslo už mám.

Ještě rozdám poslední vstupenky pořadatelům Akademie a chystám se prchnout, když se objevila Martina Pilcerová, bohužel nepřijela na Akademii, ta ji neživí (bohužel), ale na nějakou kartičkářskou megaakci v Sazka Aréně.

Nedávno oslavila třiatřicátiny a to vedle depresivního životního bilancování, ke kterému se přidala i Jolana :-), vedlo ke vzpomínání, jak dlouho se vlastně známe. Došli jsme k neuvěřitelnému počtu třinácti či čtrnácti let.

5. května se dovídám, že na Mirka Dvořáka něco leze (kromě věku) a poprvé se letos nezúčastní Akademie. Nicméně zajistil výrobu certifikátů Akademie i obětavého Zdeňka „Tuneláře“ Zachodila, známého více jako Big Shamana, aby je dovlekl do Prahy, a to přímo až k Pagimu. Další letos chybějící stálicí bude Jarek Mostecký, jehož jméno po deseti nominacích či vítězstvích letos poprvé chybí  v tabulkách Akademie. Ale nepřijel z úplně jiných (tuším, že) rodinných důvodů.

5. května jsme měli malý odpolední trénink pétanque, odtud jsme se přesunuli na 4. ročník python reality hacku. Na náměstí Svobody byla odhalována „nová“ poštovní schránka. Hned úvodní řečník dokázal ve své deset minut trvajícím projevu hovořit velmi angažovaně, aniž by kdokoli z nezasvěcených tušil o čem to mluví. Další projevy o významu poštovních schránek už byly srozumitelnější, zvláště pokud jste uměli finsky, francouzsky nebo maďarsky (abych uvedl ty exotičtější světové jazyky). Přítomní zástupci našeho týmu Szomorú vasárnap ocenili zvláště libozvučnou maďarštinu bouřlivým erömü. Pak jsme se přesunuli do nedalekého Whisky shopu, kde jsme strávili zbytek podvečera nad skleničkou.

Marvin

6. května proběhl na výstavišti 11. ročník Akademie SFFH, (na straně 9 o tom nepatrně podrobněji). Vše proběhlo OK, místo závěrečného soutředění u nás jsme se sešli ve Skanzenu, který zamluvila Jolana. Škoda, že Tom Jirkovský stáhl část společnosti k obchodním jednáním do Nové Legendy či kam a pak jsme se scházeli po troškách. Když jsme s Danielou Kovářovou a Richardem Podaným dorazili, našli jsme v salónku Honzu Kantůrka, Martina Corna, Jolanu, Danu Krejčovou a Richarda Klíčníka, a vedle si dopřávali pozdní oběd zástupci Syndridu a Islingtonu (jestipak se mi to tentokrát podařilo napsat správně?). Pak z Legendy přibyl Petr Kotrle a po něm se objevila Sanča Fülle, ta sice Akademii zaspala, ale soustředění po ní si ujít nenechala. Nakonec se nám podařilo okupovat skoro celý salonek, zvláště potom, co ještě dorazila slovenská výprava vedená Jurajem Maxonem, Martinou Pilcerovou a Ivanem Alakšou a o chvíli později Juraj Červenák s přítelkyní a ostravská delegace Jirky Pilcha a jeho syna Roberta, který pracuje jako redaktor ve Walesu.

Odpoledne a večer se vydařily v nejlepším fanouškovském duchu, nevzpomínám si, kdy jsem měl možnost si takhle dlouho a nerušeně promluvit s Jurajem či Martinou. Jistě toho využili i ostatní, kteří se vidí sotva jednou ročně na Fénixconu, a možná vznikla i nová přátelství.

Zdeněk Rampas

6. května začala se zpožděním kvůli tuhé zimě plavební sezóna na Brněnské přehradě. Což byl impuls pro uspořádání Veverconu. Podařil se mi prosadit i výstup na Vrtačku jižní stěnou, protože jsem tentokrát navrhnul, že pěšky půjde tam (ještě plní sil) a zpátky poplujeme lodí. Cestu ke studánce šéfredaktora Ikarie (= Ríšova studánka) nás doprovázely dopravní značky upozorňující na sadu příčných prahů, které někdo velmi pečlivě upravil, takže dohromady vytvářely sci-fi příběh na pokračování s mechanickou rukou, radioaktivní kytkou a robotických hmyzem. Na místě, které nám připadalo jako vrchol Vrtačky jsme pak vztyčili vlajku Pochmurné neděle, pak jsme trochu neplánovaně sestoupili kratší a bahnitější cestou k Prádelně a po kmeni stromu překonali rozvodněnou Veverku (ten kmen byl naštěstí rozřezán podél a opatřen zábradlím). Na hradě Veveří jsme tentokrát vynechali prohlídku a vyšplhali jen na nově přístupné hradby Přihrádku. Po prohlídce dravého ptactva naše kroky vedly do místní vinotéky, pak do stánku s občerstvením a pak zase do vinotéky. Když jsme nakoupili pár lahví výborného moldavského Kagoru, odebrali jsme se zrychleně do přístavu, parník nepočká. Celý výlet jsme zakončili brzkou večeří v naší restauraci Legenda.

Marvin

10. května se mi ozvala Jeho Excelence, snad už se končí jeho vyhnanství v socialistickém černošském AIDS promořeném ráji tatíčka Mugabeho. Když nastupoval, slibovali mu, že v takovýchto obtížných lokalitách budou velvyslanci střídáni již po třech letech, vzorně vedené zamini jej tam ponechalo právě dvojnásobek této doby a nebýt blížících se voleb byl by tam stále (stejně jako náš zástupce u OSN Hynek Kmoníček, kterého si možná pamatujete z Miniconu, cca před třemi roky, kde měj vynikající přednášku).

11. května jsem se zastavil v Kraku, hlavně abych se Cellindry zeptal, zda vymýšlejí nové neo-dino-stripy, a abych se sešel se zástupcem SG klubu SG Comander.

15. května jsme po dlouhé době volných pondělků zavítali k Filipovi do RUR. Náš knižní trh je teď vzácně sterilní, takže nás literatura neodváděla od běžného klábosení. Jitka stále nesehnala nějaké místo, ale odjede na měsíc do Kanady zdokonalovat svou angličtinu, snad jí to po návratu pomůže.

18. května jsem dopoledne navštívil nakladatelství Triton, bych nafasoval nové recenzní výtisky Magazinu Fantasy & Science Fiction číslo 2. V redakci se maluje, polovina počítačů pracuje jen velmi neochotně, obávám se, že nás čeká dlouhé období „kam jsme to jen před těmi řemeslníky uklidili“.

V podvečer jsem se sešel s Michaelou v Krakatitu, poseděli jsme s Egonem a Vaškem Vlkem, vybudil jsem Pagiho, aby se stavil pro balíky, které má distribuovat na Vartovce.

19. května jsem zašel na oběd s Netopejrem a Wojtou Běhounkem. Pozoruhodné, kolik lidí má na současnou českou produkci podobný názor jako já, ale přitom mají dost rozumu, aby ho nikde veřejně neprezentovali (ten názor, ne rozum).

Zdeněk Rampas