Tristan a Isolda

Dva muži, jedna žena. Čest a povinnost proti lásce. Politické intriky. Zrada. Věrnost. Hrdinství. Zbabělost. Británie vymaňující se z područí Irů.

Ano, to vše příběh obsahuje.

Magie. Kouzla. Tajemná atmosféra. Osudové předurčení. Podlý skřet v roli ďábelského pokušitele.

Tyto součásti příběhu byly v tomto případě zcela ztraceny či spíše zatraceny.

Poslední dobou rozšířená móda demytizovat mýty postihla i legendu o Tristanovi a Isoldě. Když pominete všechno kouzelné, tajemné a nadpřirozené, co zůstane? Je tady několik možností: Legenda se může změnit v chmurnou tragédii plnou temné vášně téměř antických rozměrů. Může se změnit v romantickou harlekýnku nebo dojemný cituplný příběh, nad nímž nezůstane jedno oko suché. Nebo můžete dostat banální historku okresního formátu či stručnou noticku do černé kroniky. To už záleží na zpracovateli.

Bohužel, nejnovější filmové zpracování má k antickému dramatu dost daleko. Na druhé straně je ale příběh sám o sobě natolik silný, že ani vynechání nadpřirozena ho nedokáže změnit v nasládlou limonádu. Jen… jen to už není legenda o Tristanovi a Isoldě.

Film Tristan a Isolda tedy zpracovává příběh lásky, která nejen nezvratně poznamenala osud všech zúčastněných, ale také závažným způsobem zasáhla do politického dění. To, že se hlavní hrdinové jmenují Marke, Tristan, Isolda, Melot nebo Wictred – proč ne? Ale ať se mi nikdo nesnaží namluvit, že je to právě TEN Tristan, TA Isolda, TEN Marke…

Tam, kde má příběh určitá historicky doložitelná východiska a jen se k nim v průběhu věků přidala sice krásná, ale přece jen vata, tam má takové demaskování mýtu a nalezení původního příběhu patrně smysl. Ale tam, kde se jedná o krásný příběh plný vášně, osudového předurčení, kde jde především o střet a zkoušku charakterů, tam podle mě vůbec není potřeba hledat jeho „historicky pravdivou“ podobu. Dokázaly to i předchozí pokusy o obdobný přístup k tématu, jako byly Trója nebo Král Artuš. Legenda, jež právě díky magii a nadpřirozeným zásahům do osudů hrdinů získává temný a fatální podtón, při téměř násilném odstranění této své podstatné složky právě tu temnou hloubku ztratí.

Nelze než nevzpomenout si na Cocteauovu adaptaci z roku 1943 s Jeanem Maraisem a Madelaine Sologneovou. Taky to nebyl Tristan a Isolda, ale tu temnou vznešenost jejich lásky vystihl mnohem lépe.

Přesto nelze říci, že by Tristan+Isolde byl úplně špatný film. Je to docela zajímavý a jistě pravděpodobný příběh o tom, co se docela dobře mohlo stát. Podobné nečekané a nevhodné city už zaskočily nejednoho člověka nejen v šerém dávnověku, ale v kterémkoli úseku lidských dějin. Ostatně, nebýt podobných citových zádrhelů, o čem by byla většina klasické literatury?

Zdena HT

Tristan a Isolda (Tristan+Isolde), USA/VB/D 2006, režie: Kevin Reynolds, scénář: Dean Georgaris, hrají: James Franco (Tristan), Sophia Myles (Isolde), Rufus Sewell (Marke), Henry Cavill (Melot), Bronagh Gallagher (Bragnae) a další