Donaha – úvaha povolební

Den před volbami jsem s Michaelou a Čermákovými navštívil představení muzikálu Donaha ve Vinohradském divadle. Asi jste viděli film, takže jen připomenu, že se parta nezaměstnaných valcířů (v americkém muzikálu, v britském filmu šlo asi o jinou profesi) rozhodne přivydělat si pánským striptýzem. Což se jim po různých peripetiích a duševních bojích podaří, někteří kvůli tomu dokonce získají ztracenou manželku či sebeúctu, jiní se alespoň naučí tancovat.

Mně na tom připadlo zajímavé to, že jim formou vstupného do nového začátku přispěli lidé, kteří na tom byli jen o maličko lépe než oni sami, např. manželky jejich kolegů v nezaměstnanosti, pracující vesměs v obchoďáku, a podobní.

Napadlo mě, jak rozdílně podobné problémy řeší evropský sociální stát a k čemu to vede:

1. nejprve těm chudákům, kteří ještě práci mají, zvýší daně (nejspíše asi o víc než by je přišla vstupenka na striptýz),

2. pak část daní přerozdělí mezi naše nezaměstnané valcíře,

3. na to (vybírání, přerozdělování a vyplácení) ovšem (stát) potřebuje řadu úředníků, kteří značný díl těch daní hned spotřebují.

Na první pohled je tu ledacos shodného, řada chudých lidí dala část svých peněz ještě chudším.

Rozdíl evropského přístupu oproti tomu americkému v muzikálu je snad v tom, že v muzikálu už chlapi nesedí doma a nevytvářejí si návyk na Vyvolené, sami se pokusili něco udělat a vytvořili nějakou novou hodnotu, která zde dřív nebyla, ač jde o něco tak pofiderního, jako je svlékací balet.

A pak snad v tom, že za své daně v sociálně pečovatelském státě neuvidíme žádný striptýz (pokud neseženete lístky do DNV), což je možná dobře, když si představím, že by se toho ujal Škromach či Paroubek.

zr

Daně jsou peníze, které stát vybírá od střední třídy, aby jejich přerozdělením zajistil, že hodně chudí nebudou zabíjet hodně bohaté.

Rozvojová pomoc jsou peníze, které chudí lidé z bohatých států posílají bohatým lidem v chudých státech.