Z deníku BB (část pátá) – Halmochron po sedmnácté aneb Neznajíc přechodníky, používám je

(BB = Blbá Blondýna = mimikry ženy středního věku, úspěšně zabírající zejména v pražském dopravním provozu a při komunikaci s muži obecně.)

Opět jsem letos porotcovala povídkovou soutěž O stříbřitělesklý halmochron, kterou vyhlašuje plzeňský sci-fi klub Andromeda. Každoročně se s vámi na tomto místě (pravda, v minulosti nikoli jako BB) dělím o své zážitky z této činnosti, tradici tedy neporuším ani tentokrát.

Do soutěže se přihlásilo 39 autorů se 47 povídkami. Oproti předchozím ročníkům, z nichž některé byly pro porotce utrpením, byl ten letošní poměrně vyrovnaný, bez úletů a grafomanů, ovšem také bez jednoznačného vítěze, který by ostatní předběhl o několik délek. Pokračuje ovšem rostoucí zastoupení žen, letos jich byla mezi autory čtvrtina.

Soutěž je zaměřena na cestování časem, byť se v zásadě nebrání ani jiným žánrům. Oproti loňskému ročníku ten letošní neobsahoval žádnou fantasy a motiv cest časem byl zastoupen velmi výrazně v 60 % prací. Hrdinové nejčastěji měnili minulost dějinnou nebo svou vlastní či se potýkali s časovým paradoxem a verzemi sama sebe z různých dob. Všechny práce byly vážné, žádná sranda, občas láska, žádný sex.

Než začnu s výtkami, zvýrazním následující větu: Všechny práce se daly přečíst bez většího úsilí! (Vy, co občas zasedáte v porotách, recenzujete knihy či se živíte coby redaktoři, jistě pochopíte.) Jinak řečeno – chválím kvalitu povídek, z nichž téměř všechny měly dobrý nápad a mnohé i příběh. Co někdy chybělo, byla gradace a pointa, naopak přebývaly dlouhé úvodní popisy a vysvětlování.

Problémem každoročně opakovaným je strašidlo jménem interpunkce. Někde je navíc, většinou však chybí. Zdráhám se vyučovat o tom, že „a“ nespojuje vždy dvě věty hlavní, ale mnohdy i větu hlavní s větou vedlejší (jde přitom o učivo 5. třídy základní školy, jak jsem se letos s dcerou přesvědčila!). Pokud některý z dotčených autorů dočetl až sem, pak mu radím, aby příští povídku před odesláním do soutěže přečetl nahlas. Třeba pochopí, že některé věty by sám z úst ani pera neměl vypustit. Častým prohřeškem je kombinace slangu a spisovných, až archaických vazeb („zde“ namísto „tady“, „již“ namísto „už“).

Na závěr si nechám přechodníky. Krásná je ta Vančurova řeč, přechodníky však měl by užívat jen ten, kdo jejich užívání zná, věda, že pro každý rod máme jiný tvar.

Výsledky se dovíte přímo od Dárečka, možná už v tomto čísle IK. Stejně jako v minulých ročnících, i těm letošním účastníkům radím nejlepší zlepšovací metodu  – nepřestat psát, ale hlavně číst, číst a číst…

Vaše

Blbá Blondýna

25.6.2006

Daniela Kovářová