NYNÍ Je spisovatelkou na volné noze, píše převážně pro děti a mládež. Zrcátko pro Markétu (1996), Věra, Nika a sedm babiček (1996), Madona v kabátě (1997), Panáček Paneláček (1997), Panenka z ebenového dřeva (1997), Madona bez kabátu (1998), O kočce Kačce (1998), Kateřina nejen ze Zámku (1998), Adélka a Zlobidýlko (1998), Praprázdniny (1999), Kočka Kačka herečkou (1999), Miss sympatie Petra Faltýnová (1999), Mimínek (1999), Lauro, ty jsi ale číslo (1999), Jak to bylo dál – pokračování klasických pohádkových příběhů o Popelce, Sněhurce, Šípkové Růžence, Krásce a Zvířeti, Zlatovlásce, Princezně se zlatou hvězdou a O dvanácti měsíčkách(1999). Z oblasti SF a F dosud vydala Čtení trávy (Corona 1998, obálka Zdeňka Boušková), což je první část zamýšleného cyklu Zeď, odehrávající se v jiném světě jiných lidí a tajemné Mlhy požírající vše živé, jejíž původ bude v dalších dílech postupně odhalován.

Se SF začala koketovat už někdy na gymnáziu, kdy psala básnické texty s vědeckofantastickou tematikou, některé z nich v roce 1984 ilustroval její spolužák z pedagogické fakulty Martin Zhouf. Pak na nějaký čas dala přednost literární vědě a zkoumala možnosti uplatnění vědecké fantastiky v poezii našich i světových autorů. Na toto téma nejprve napsala studentskou práci, která v celostátní soutěži získala druhou cenu, a pak práci diplomovou. Článek Poznámky k začleňování prvků vědecké fantastiky do poezie jako projevu sbližování umění a vědy vyšel v roce 1990 ve Sborníku Pedagogické fakulty v Ústí n. L., kde několik let pracovala jako odborná asistentka katedry bohemistiky. Jejím největším SF zážitkem je Parcon 86 v Pardubicích, kde se seznámila SE svým budoucím manželem.