NYNÍ Majitel vydavatelství Lege artis, publicista. ST 1979 neakademické gymnázium Praha 5 – Radotín, 1985 Fakulta všeobecného lékařství UK v Praze. P Pracoval jako internista v Kutné Hoře, obvodní lékař vojenského újezdu Libavá (ZVS) a dermatovenerolog na Kladně. Od r. 88 redaktor, v r. 90 zástupce šéfredaktora Zdravotních novin. V r. 91 řídil na částeč. úvazek Bulletin MZ ČR a současně založil týdeník zdravotníků Statim (vycházel bez jeho účasti cca 92-94). Od r. 92 plně na „vol. noze“. Majitel a jediný zaměstnanec Vydavatelství Lege artis, zbytek času věnuje publikační činnosti pod různými pseudonymy (většinou skrývačkami původního „Mr. Miš“), od r. 92 především v oblasti počítačové publicistiky (jako Martin Maniš). ZÁJMY Píše od dětských let, poprvé „vážněji“ publikoval v Literárním měsíčníku (83) povídku, kterou do časopisu poslal někdy okolo r. 77, na dvou tiskových stranách redakce provedla 69 textových úprav a zcela změnila závěr i úmysl povídky. Od té doby svá literární díla oficiálním nakladatelstvím raději nenabízel a publikoval výhradně v samizdatu. V r. 78 založil s přáteli Mišmašistickou organizaci, jejíž konspirace byla tak dokonalá, že se o ní nedozvěděla nejen STB, ale prakticky ani nikdo jiný (rozpuštěna v r. 82, bibliografie viz: Hanťa Press č. 9; Mistr Miš: Velmi stručný úvod do grafomanie). V l. 83-87 pracoval na teoretické studii o literárním braku (nedokončeno, části publikovány časopisecky). Po r. 90 vydává (většinou v konspiraci s jinými nakl. – Pražskou imaginací, Půdorysem atp.), kromě prací jiných autorů (mj. kupř. reprinty bibliografií Josefa Váchala, dříve netištěné texty Ladislava Klímy – ukončeno 97; MUDr. Jana Lukeše – Cara Ostena apod.) i svá vlastní díla. Knihy si zásadně sází sám, a sám provádí i definitivní redakci. Jeho posedlost pseudonymy je snad odrazem traumatické zkušenosti z Literárního měsíčníku, kdy našel své jméno nad úplně cizím textem, což se nyní snaží kompenzovat tím, že píše cizí jména nad vlastní texty; v jednom ze svých článků však tvrdí, že pseudonymů používá prostě proto, že mu to připadá legrační. Každopádně u své zásady vydávat každou knihu pod jiným jménem hodlá ještě nějakou dobu setrvat. D Archeologie – „soubor archetypálních textů z let 66-88“ (experimenty a básně v próze; 91, Pražská imaginace a Lege artis, Psychopatologické sešity sv. 1, s. 32, celek bez uvedení autora, jednotlivé části pod různými pseudonymy; redakce Miroslav Kroniš). DÍLO Miroslav Kroniš – Cesty z Gagry – „šest etud ze světů příštích“ (SF pov. 91, Pražská imaginace a Lege artis, Psychopatologické sešity sv. 6, s. 32). Harry Crasst – Strach nad Albrechtovem (SF román, 93, Pražská imaginace a Lege artis, edice Došky sv. 1, s. 152; jako „překladatel ze sesutštiny“ uveden Miroslav Kroniš). Stradomír Hromnišský – Prokletý mráz (poezie a punkové texty, 94, Pražská imaginace, s. 52; část nákladu s přílohou stejnojmenné audiokazety se staršími domácími nahrávkami příležitostného hudebního tělesa Clysma 20 litrů) Vše Praha. Časopisecky (pouze z odl. SF): Recenze a publicistika v Ikarii, Interkomu a SWN (od 95 dodnes pod pseudonymy Roman Šimáček, Miroslav Kromiš a Martin Maniš). Hochodlak (SF pov. pod pseudonymem Jaromír Formišenský, Živel 2, 96).