Všechna práva © Interkom 1984 - 1984

Loni v září Miloš Podpěra uviděl na Euroconu obrazy Dimitra Jankova a dohodl se z jejich autorem, že by to šlo vystavovat i u nás. Netušil, nešťastník, co tím způsobí.

       Koncem října jsme z Milošem drze vlezli do Bulharského kulturního a informačního střediska na Příkopech a začali jsme naučený proslov. A protože export výstavy - a ještě k tomu ne zcela v běžném žánru - není nic jednoduchého, zopakovali jsme svůj projev ještě třikrát.

       Nakonec jsme zakotvili u Žana Nazlamova, drobného pána s černým knírkem a spoustou dobré nálady, která se nám docela hodila.

       Začátkem prosince začal závod s časem.

       Jirka Lhotský měl co dělat, aby výstavu vecpal do dramaturgického plámu Výstavní síně MV SSM v Kartově ulici. Mezitím jsme se dozvěděli, že obrazy přijdou do Prahy v polovině března a tak jsme se uložili k zimnímu spánku. V Pardubicích mezitím Pavel Polárek vyjednával instalaci výstavy, aby z ní měli něco také parkoňáci. V půli, února nás vyburcovala zpráva o změně terminu výstavní síně v Praze (posun o týden dopředu), tedy zahájení 12.4. Nervy začaly znovu. Po povolení výstavy je třeba do 5 dnů dodat seznam obrazů a rozměry, cenou a druhem malby. Ve středu 14. 3. volá Ž. Nazlamov Sofii: k vůli sněhové kalamitě obrazy nedorazily na letiště, seznamy nejsou, ptejte se v pondělí. Ptáme se v úterý 20.3. ráno: v pondělí výstavu schválila výtvarná komise ministerstva kultury BLR, Dimitr Jankov je na celnici, volejte v jednu. Voláme v jednu: Jankov už sice z celnice odešel, ale na ministerstvu ještě není. snad ve čtyři. Ve čtyři - sláva! Během dvaceti minut je seznam ve výstavní síni.

       Pátek 23.3. odpoledne. Obrazy jsou v Sofii naloženy do letadla. Na Ruzyni však celníci z obavy před překročením pracovní doby odkládají proclení na sobotu. P. Poláček v Pardubicích čeká marně. Pondělí 26.3., deset hodin dopoledne. Obrazy Jsou připraveny k odvozu do Pardubic. Měli bychom tam být v poledne. 40 km před cílem si ale auto postavilo hlavu a dvě hodiny stávkuje. Teprve ve 14.05 parkujeme před klubem Polabiny IV., ale: Pavel Poláček odešel před půlhodinou do laboratoří, diplomka chce svoje. Když se pak dostaví z několika pomocníky, lezeme po štaflích, věšíme obrazy a hádáme se, jestli jsou rovně nebo jdou z kopce. Zahájení výstavy je odloženo na 19.00. Nikomu to nevadí, přišli asi tři lidé. 18.30 - prchám na vlak a když dorážím v deset na pokoj, mám tam vzkaz od kluků z knihovny, kde že se toulám. Pondělí končí.

       Trable s výstavou ovšem nikoli. Poláček s ní má v Pardubicích nějaké problémy a v Praze také: nemáme zprávy o tisku pozvánek, o programu vernisáže ani nemluvě. A doprava z Pardubic do Prahy. A ještě.... a ještě... Nechcete někdo příští rok pořádat výstavu SF obrazů? Jo to hrozná legrace!