Všechna práva © Interkom 1984 - 1984

Asi se mnou budete souhlasit, že reklama je i v kultuře celkem fajn věc pokud se ovšem nepřežene a Barnumovi pohrobci neudělají s komára dvouhrbý koráb pouště, Řekl bych, že právě tohle se stalo Lucasovým Hvězdným válkám /zhlédli návštěvníci Ponrepa a účastníci PARCONu/. Ne snad, že by naše sdělovací prostředky tento film chválily, právě naopak; znovu tak ale bylo dokázáno, že kritická smršť přitáhne publikum spíš než nekritické plky o tvůrčích potencích, Star Wars se u nás tak staly takřka legendou, podporovanou navíc turisty z Jugoslávie, Polska nebo Bulharska, kde film volně běžel. Náš divák tedy čekal automaticky šokující podívanou, leč nedočkal se: bylo to prostě barvité koukání a nic víc.

       Jednou z příčin je nesystematičnost při přebírání cizí filmové produkce pro naše kina. Dost často se stává, že dílo zásadní, vytyčující nové směry, se do kin nedostane, zatímco dílka sekundární a hlavně předestilované komerční vývary Jsou prezentovány jako současný stav cizí kinematografie. Je-li pak přeci jen se zpožděním uvedeno zásadní původní dílo, zklamání je pochopitelné. Mnozí by mohli namítat, že třeba Vetřelec je technicky dokonalejší, preciznější a třeba i psychologicky přesvědčivější. Nezapomeňme však, že Alien by sotva vznikl, nebýt určující role Lucasová filmu. Totéž platí o desítkách dalších filmů, které využily konjunktury SF, vyvolané právě Hvězdnými válkami.

       Nemá smysl vy čí si o vat kasovní úspěchy a oblasti, které tento film přímo či nepřímo ovlivnil; hlavní je samozřejmě myšlenka. Zde by šlo film snadno odmítnout - je v podstatě banální, dějově i psychologicky, copak ale nejde o moderní pohádku? A málokoho by asi napadlo poměřovat Němcovou nebo Erbena socialistickým realismem. Je pravda, že některé prvky filmu právě nelahodí rozvoji dětské psychiky (zbytečně mnoho věcí se zde točí kolem peněz, násilí je zobrazováno jako neutrální, bezbolestný fakt - postřílení vojáci se po boji prostě odnesou a hotovo, a pod.), ale naproti tomu Je zde řada prvků, které jistě působí pozitivně. Určitě nejde o nějaký únik před realitou - šlo by o něj, kdyby dětský divák neměl oporu ve skutečnosti, v každodenním životě, v „běžných“ knihách a filmech. A tak zde jde o obohacení myšlenkové, fabulační i fantazijní. Milióny videorekordérů, na nichž si děti přehrávají Hvězdnými válkami inspirované hry, jsou spíše než co jiného důkazem změny ve výchově, ve hře, ale i v celém postavení dítěte. Není ještě jisté, k jakým výsledkům taková výchova povede, ale je nesporné, že je plně historicky opodstatněná.

       Proto snad není důležité, je-li děj filmu poměrně jednoduchý (před hrdiny jsou prostě jako v kreslených seriálech stavěny stále nové překážky, takže výrok „je po nás veta“, naštěstí nepravdivý, tvoří podstatnou část slovní zásoby hrdinů filmu), či jsou-li pravými, sympatickými hrdiny namísto lidí androidi ( zejména neustále chrastící a poblikávající R2D2 má šanci stát se jedním z nejpřijatelnějších dětských hrdinů ). Možná to měli Andersen, La Fontaine nebo bratři Grimmové na začátku také těžké. Možná, že se právě teď rodí nová poetika, kterou plně přijmou a ocení teprve ti, kteří dnes se zářícíma očima mačkají knoflíky na displejích svých fantastických videoher.