Všechna práva © Interkom 1984 - 1984

Po pěti letech své existence „de facto“ se fandom dostal do stadia, kdy je zapotřebí, aby definoval sám sebe. Tento okamžik opravdu přijít musel: jedině formou „definice“ a pak polemiky o jejím smyslu si můžeme zodpovědět stěžejní otázku „Kdo jsme, co chceme a kam Jdeme ?“, která vymezuje další rozvoj fandomu v ČSSR (ale i jinde).

       V jedné diskusi o tom, co dál s fandomem, jsem konstatoval, že je nás už skoro tolik, jako členů Čs. svazu amatérského společenského tance, kterýžto je společenská organizace se všemi z toho plynoucími výhodami i nevýhodami. Na to kdosi, snad I. Železný nebo O. Neff, poznamenal, že ti to mají lehké, protože všem je jasné, oč těmhle lidem jde - o tancování. Což v našem případě tak jasné není.

       Tenkrát ta debata byla na rýze teoretické úrovni, téma vzápětí sklouzlo jinam, ale teď je zpátky. S možností pravidelných 15 minutových bloků v Mikrofóru, o nichž KK jedná, musíme totiž počítat, že si nepředstavitelně široká a pro nás zatím nedostupná masa posluchačů, počínaje ženou v domácnosti a konče funkcionáři nejrůznějších institutů, položí otázku: A co to ten fandom vlastně je? A v tomto okamžiku my musíme být schopni na ni nejenom odpovědět, ale hlavně odpovědět všichni stejně.

       Tímto postulátem jsem koncem května uvedl v pražské spádové klubovně diskusi o definici fandomu jako takového. Zpočátku to byl spíše můj monolog, ale posléze jsme se dík otázkám kladeným na tělo jak veteránům SF, tak členům nejmladších pražských klubů, přeci jen rozhýbali. Cílem diskuse bylo shromáždit podklady pro zmíněnou definici, která měla v podstatě dvě základní varianty: fandom je pouze sdružení čtenářů SF / je a hlavně by měl být něco mnohem víc. Na klíčovou otázku „Co čekáš od SF klubu“ pak ze tří možných odpovědí ( hlavně širší přístup k SF knihám a filmům / nejprve toto a posléze i něco víc / rozhodně něco mnohem víc ) zvolila naprostá většina třetí možnost, a tu první nikdo. Hlavním motivem přítomných nebyla literatura SF jako taková, jako spíše potřeba diskuse o tom, o čem v ní člověk čte. Pocit nutnosti klást si otázky a hledat na ně odpovědi, hledat kontakt s lidmi, kteří obrazně řečeno „jdou stejnou cestou“.

       Byl bych rád, kdyby jste následující definici, vytvořenou na základě naší diskuse, brali opravdu jako návrh. Jako návrh, ke kterému se mohou (a měli by se) vyjádřit kluby i jedinci, kteří se k fandomu počítají. Můžete-li, věnujte na podzim, ještě před Šumperkem, jeden klubový večer tomuto námětu a zašlete nám pak své připomínky. Na to, co fandom vlastně je a měl by být, mohou mít lidé různé názory. Cílem diskuse je najít to společné, co by je sjednotilo, k čemu by byli ochotni se hlásit a za čím by šli dál. Závěr definice je snad dost jasný, aby nebylo pochyby, co tím chce autor říci. Proto by z vašich postřehů mělo být především jasné, zda se směrem, který tento návrh vytyčuje, souhlasíte, či nikoli. Nebol to jest, oč zde běží.

SF hnutí (fandom) jsou lidé, kteří ve vědeckofantastické literatuře a žánrech jí ovlivněných hledají uměleckou formu, jež zachycuje vědecké, sociální, kulturní a jiné aspekty vědeckotechnické revoluce, současného i případného vývoje lidstva. Svou činností (která v případě vhodných podmínek vede ke vzniku různých SF klubů) chtějí prostřednictvím tohoto žánru přiblížit široké veřejnosti aktuální problémy současné společnosti ( válka a mír, ochrana životního prostředí, boj proti konzumnímu pojetí života a odcizení v přetechnizované společnosti ) a přispět k tomu, aby tito lidé začali přemýšlet o svém podílu na řešeni.

       Cílem definice není vymezit SF co do žánru, formy, námětu, sociální funkce a podobně. Jde opravdu o fandom, tedy o to, co nás prostřednictvím SF vlastně sdružuje. Pojem hledají bere v úvahu nesmírná kvanta komerční SF, mezi nimiž je opravdu nutné hledat (zároveň však nepopírám zábavnou a oddechovou funkci tohoto druhu literatury). Cílem je postihnout především onen těžko definovatelný „duch“ skutečně pokrokové, alarmující, k přemýšlení nutící SF.

       Z formulace v případě.......... Klubů vyplývá, že členem fandomu je i jednotlivec (divočák), ovšem klubová forma činnosti je pokládána za nejvyšší, protože umožňuje přechod od práce „pro sebe“ k práci „pro druhé“. K fandomu nepatří automaticky každý, kdo si rád přečte SF knížku. Počítáme-li s co nejširším publikem, jde už o „práci pro druhé“, tedy projev fandomu navenek. Zásady této práce a její formy jsou pak záležitostí praktického přístupu a metodiky.