Všechna práva © Interkom 1984 - 1984

Poprvé to byla záležitost - víc štěstí než rozumu - nechť se P. Poláček a spol. s.r.o. neurazí. Ale rozhodli se tenkrát prosadit nápad s nímž neměli pražádné zkušenosti, a ejhle - vyšlo to. Přišli sami s dělením soutěže do dvou kategorií podle věku (což jsem osobně nepovažoval za šťastné), porota vznikala za pochodu a L. Macháček byl jejím předsedou z toho důvodu, že žil v Pardubicích a jako rutinovaný literát měl rozhodně v těchto záležitostech více zkušeností, než organizační výbor. Pamatuji-li se dobře, seděli v porotě Ještě Z.Volný, ing.Křivka, P.Poláček a já. Veškeré povídky pročítala pardubická trojice, my s Volným jsme hodnotili jen užší výběr, zbavený veškerých na první pohled grafomanských pokusů a zjevných plagiátů.

       Tohle bylo totiž podle mého názoru pro první ročník nejcharakterističtější - objevila se prostě nová soutěž a tak desítky nadšených grafomanů, do té doby obesílajících Jakoukoli literární soutěž, to zkusily i v Pardubicích. Vsadil bych se, že některé z povídek existovaly v ne-sf podobě; plagiáty byly až dojemně přesné, jakoby se jejich autoři báli vzdálit se od předlohy o víc jak slovo v odstavci. Ale zároveň tam byly už také pěkné kousky autorů, kteří se úspěšně objevili i v dalších ročnících. Poprvé jsem si tam všiml J.Hlavičky, dokonce si ještě pamatuju, že šlo o povídku „A bedýnka se modře rozzářila“, a to je v těch stovkách povídek co říct. Solidně se tehdy jevil příchozí z kategorie seniorů dr. Čihař z Národního muzea. Vítězství L. Kubice lze do jisté míry přičíst množství příspěvků, které poslal - všechny měly solidní úroveň, byly vypointované, takže došlo vlastně k rozhodnutím s přihlédnutím k ostatním pracem“.

       Tohle je bolavým mí stan soutěže - i když je anonymní, zajímavý autor se prozradí stylem, jiný zase psacím strojem, na němž vyskakuje písmenko A či způsobem psaní titulu. Takže porotce si dá 1+1 dohromady a začne, byt proti své vůli, kalkulovat. Ala abych ten první ročník shrnul: byl pokusný a nejslabší a není se čemu divit. Ale objevili se na něm již lidé, s nimiž stálo zato počítat.

       Podruhé se vše rozjelo s mnohem větší zkušeností. Je zajímavé. Jak rychle se mezi začínajícími literáty a grafomany rozkřikne, co je která soutěž zač, a myslím, že z toho Pardubice nevyšly špatné. Těch grafomanských příspěvků hrubého zrna bylo méně, i když celkově bylo povídek o hodně víc než poprvé. Nejednotnost ve zveřejněných propozicích způsobila, že se do soutěže dostaly i povídky z rukopisů, které se připravovaly v nakladatelstvích a svědčí jen o kompetenci porotců, že se dostaly až do nejužšího kola, kde se rozhodoval o cenách. Tam přirozeně došlo k řešení kompromisem - čestná uznání (způsobilo to něco zle krve, ale to přebolelo).

       I ve druhém ročníku trvala existence kategorie „dorostenců“ a opět v ní byly uděleny ceny, byť podle mého názoru jen za píli a ze slušnosti. Tohle věkové dělení má opodstatnění tam, kde jde o nárůst svalové hmoty, ale v Pardubicích, přátelé...? Nicméně širší porota druhého (úředně prvního) ročníku soutěže se nakonec po dosti dlouhých diskusích shodla byť to bylo as dopoledne před vyhlášením a za pomoci instrumentů běžně používaných ve volbách. Vyhrál Ing. I. Kmínek s povídkou, která se mnohým (včetně mne) nejevila jako nejlepší z těch, které jsme četli, jenomže svůj počet bodů získala zcela objektivně.

       Kmínek byl každopádně největším objevem druhých Pardubic a jediným, kdo dokázal (jak se časem poznalo) jít důsledně za svým cílem a vlastně dnes už pravidelně publikovat. Stabilní úroveň si udržel i J. Hlavička, z něhož (alespoň podle mých měřítek a nároků) vyrostl osobitý autor, který by měl mít bud víc sebevědomí nebo dobrého agenta.

       Celkově měl pak tento ročník dost vysokou úroveň. Bylo to způsobeno mimo jiné i onou „profesionální“ účastí rukopisů, přijatých již nakladatelstvími k vydáni. Ale jsem přesvědčen, že a povídek do soutěže zaslaných a oceněných by se dala sestavit hezká knížečka, která by žádnému vydavatelskému domu ostudu neudělala. Což ostatně brzy dokáže I. Železný ve své antologii, kam toho dost zařadil.

       Potřetí to bylo vlastně nedávno a tudíž se nehodlám příliš rozepisovat. Porota byla opět širší a do obyčejné kanceláře by se už asi nevešla, takže se ani nikdy celá nesešla. Každý četl část celku, vybrané kusy potom všichni, a všichni bodovali. Matfyzáci do hodnocení matematiku a na bodování se přísně dbalo.

       I letos se objevily mouchy a večer před předáváním cen parád ještě existoval návrh hodnotit - byl samozřejmě matematicky - úplně jinak. Povídek bylo o něco méně než loni, neexistovala kategorie dorostenců, avšak protože někteří porotci rádi hodnotí, přibylo v půli hodnocení Ještě kategorie „krátká povídka“ a později ještě i „nadějný začátečník“ (česky newcomer). Nejsem si jist, zda to něčemu prospělo, ale budiž, diplomů je dost na spoustu let dopředu (jak Jsem se sám přesvědčil).

       Ing.I.Kmínek předvedl ve velkém stylu, že za ten rok udělal spoustu práce a zvítězil naprosto bezkonkurenčně /alespoň u mne/, trochu polevil Hlavička, i když zůstal pořád výraznou postavou. A objevilo se pár jiných fajn lidí: Pecinovský, Veverka, Sobotík a další. Potěšilo mne, že soutěž je čím dál tím rozmanitější jak námětově, tak formálně. Letošní autoři si už dokázali mnohem víc a lépe hrát s jazykem (v tom dobrém slova smyslu), hledali neklasická prismata, projevovali v napsaném i vlastní osobnost. Zkrátka - taky letos by se hned na jaře dala vydat pěkná knížka, kdyby.

       A jaké z toho plyne poučení? Pokud jde o organizaci soutěže, přimlouval bych se za to, aby byly pro všechny porotce jasné a zřetelné propozice, od samého počátku až do vyhlášení výsledků neměnné, a bez dalších dodatečných soutěžních kategorií. Ono to sice svádí, na světových conech se dávají ceny za spoustu věcí, ale to přece není důvod...

       Dále bych se přimlouval za omezení účasti na jednu povídku od každého autora. Vyhnuli bychom se tak onomu rozporu „když on sice nemá žádnou nejlepší, ale osm takových, že by si každá zasloužila nějakou cenu“ či naopak „když už mu dáme první, tak přece mu nemůžeme dát i druhou a třetí, jak by to vypadalo.“ Ostatní kategorie bych omezil na jedinou zvláštní cenu „nejlepší nadějný začátečník (chci říci „newcomer“). Mohl by to být „Pardubický čolek“, Triturus pardubicensis. Dále by porota měla mít od samého začátku předsedu, který by ve sporných případech měl prokázat soudnost i zodpovědnost a převážit spor na tu stranu, kam mu to jeho zkušenosti i svědomí přikazují.