Všechna práva © Interkom 1984 - 1984

„SF hnutí jsou lidé, kteří ve sci-fi literatuře a žánrech jí ovlivněných hledají uměleckou formu, zachycující různé aspekty vědeckotechnické revoluce, současného i případného vývoje lidstva. Prostřednictvím tohoto žánru chtějí široké veřejnosti přiblížit aktuální problémy současné společnosti a přispět k tomu, aby lidé začali přemýšlet o svém konkrétním podílu na jejich řešení.“

       (návrh definice fandomu z úvodníku „To jest, oč zde běží“, Interkom č.5/1984)

V jednom z posledních čísel Interkomu byl otištěn úvodník V. Veverky „To jest, oč zde běží“. Zabýval se možnou definicí SF linutí, aplikovanou nu naše podmínky, která by měla postihnout 3 stěžejní body: co vlastně naše SF linutí je, jaký je jeho program a jaký cíl je tímto programem naplňován. V závěru úvodníku byl pak podán návrh takové definice, která má sice ve své podstatě správnou tendenci, přesto však není úplným vyjádřením všeho, o čem šla řeč v diskusi, kterou vzpomíná autor úvodníku, a když je pečlivě pročtena, působí dojmem (je-li pominuta její neučesanost), jako by byla vzata z opačného konce a navíc si sama bezdůvodně zúžila meze své platnosti. Je tedy pouze zvláštním případem, který může vést k desorientaci.

       Tato definice totiž vychází z předpokladu, že zájemci o SF se a priori musí nutně zabývat jenom sci-fi literaturou1 a žánry, které ovlivňuje, jakožto uměleckou formou, která odráží řadu klíčových aspektů vývoje lidstva. Tím je vlastně popřeno nepochybně velmi rozumné kritérium, zdůrazněné v dodatku vzpomínaného úvodníku, které říká, že cílem definice není snaha vymezit SF jako takovou. Není snad příčinou této skutečnosti to, že PHDr. Veverka nevěnoval náležitou pozornost diskusi, jejíž průběh takřka barvitě líčí, a přehlédl, že několik hlasů nemluvilo o fandomu pouze v úzkém kontextu umění a navrhovalo, aby bylo nejdříve zjištěno (např. formou ankety), bedlivě prozkoumáno a vyhodnoceno, oč lidem, kteří se SF zabývají, jde, a teprve poté se přistoupilo k formulaci definice? List papíru, kolující mezi několika málo fanoušky, žádající víceméně okamžitou odpověď na závažnou otázku, zdaleka nebyl řešením.

       Vůbec celá atmosféra kolem tvorby a volby definice vedoucí k sebeurčení SF hnutí je nápadná svým upachtěným spěchem, bezkoncepčností a nevidoucím nadšením, což je spíše na škodu než ku prospěchu společné věci. Skutečný sci-fista, tedy člověk zvyklý používat hlavu na bedlivé oťukáni všech možných stránek jakýchkoli problému, se musí nutně zastavit nad diletantstvím, které přímo křičí z komentovaného úvodníku. Je na něm totiž požadováno, aby vyslovil návrh definice, aniž by mu byla upřesněna v š e ch n a kritéria, podle nichž se má řídit. To jediné, o němž už byla řeč, je sice nutné, ale zdaleka ne postačující. Rovněž se musí nutně pozastavit nad tím, kdo je vlastně kompetentní zvolit nejvhodnější definici, na niž stojí další osud fandomu, kdo ho k tomu pověřil, a podle jaké platformy postupoval. A to je to, oč zde běží!

       V úvodníku „To Je, oč tu běží“ Jsem vyslovil názor, že je třeba určit základní směr SF hnutí odpovědí na otázku „Je (Chce být) fandom jen sdružením čtenářů scí-fi literatury, nebo něco víc ?“ A navrhl jsem jednoznačnou odpověď ve smyslu „něco víc“. J. Fidra však zkresluje smysl tohoto návrhu: na rozdíl od toho, co tvrdí v úvodu 2. odstavce svého příspěvku v návrhu zdůrazňuji slovo h l e d a t v SF uměleckou formu.... . Samotnou SF tedy chápu jako něco mnohem širšího a definice se vztahuje jen na její „kvalitnější“ část, přičemž SF neupírám její zábavnou a další funkce. Stejně tak netvrdím, že by šlo o jedinou formu, odrážející současný vývoj lidstva (to je funkcí umění obecně), ale hovořím o specifické formě tohoto odrazu.

       Při čtení příspěvku J. Fidry jsem měl dojen, že sám neví, co chce říci, vyjma jediného: veškeré jeho na „skutečné scifisty“ (co tím myslí ?!) apelující výroky mají jen vytvořit věrohodnou atmosféru pro závěrečné pohoršení a výzvu „zamyslet (se) nad tím, kdo je vlastně kompetentní zvolit nejvhodnější definici... kdo ho tím pověřil a podle jaké platformy postupoval.“ Že mu ve skutečnosti jda právě a jen o toto přiznává vzápětí i on sám svou poslední větou.

       Na tuto stěžejní a vlastně jedinou myšlenku J. Fidry mohu odpovědět jen to, že mne tím skutečně nikdo, nepověřil. Tak, jako mne nikdo nepověřil pomáhat založit SFK Spectra, vydupat z ničeho Interkom, založit Knižní fond a do Teplic vypracovat návrh na ustanovení KK. A sebekriticky uznávám, že jsem toho navrhoval mnohem víc; ledacos mi u kolegů neprošlo nebo se neujalo. Co se týče Fidrova polemického útoku, nemohu než konstatovat, že z něj není jasné nic, čím by chtěl návrh definice doplnit, opravit nebo nahradit. On jej prostě jen totálně odmítá a namísto odpovědi na onu stěžejní otázku raději utiká k oblíbenému filosofování o tom, co je to vlastně ta sci-fi. Asi by raději nejprve založil výzkumný ústav, který by zkoumal, zda se má vůbec fandom definovat, koho tím oficiálně pověřit, kdo jej tím muže pověřit, proč by ho tím měl pověřovat a zda pověřený nebude sledovat jiné cíle, než ke kterým byl pověřen. Z kteréžto představy běhá mráz po zádech nejenom mně.