Všechna práva © Interkom 1984 - 1985

Ať žije gheto sci-fi! - tohle byl můj dojem ze Starknestova článku v minulém Interkomu. Četl jsem ho a s údivem zjišťoval, že jeho argumentace se formou neliší od názoru, které donutily třeba Zdeňka Volného zrušit název rubriky a omezit podíl sci-fi ve Světové literatuře.

       Nevím, o čem psát dřív - zda o tom, že si Starknest nevšiml ani předběžného Barbořina ohlašováni této akce, ani dotazů, které z monologu učinily besedu, či zda o tom, že pozorný posluchač si vedle pobaveni a zajímavých informací mohl odnést i několik námětů pro vlastni tvorbu ... když Libussa prý bylo staroslovanské mužské jméno, jak to vlastně bylo s ni a s Přemyslem Oráčem?), nebo o tom, že sci-pour-scifismus je nejlepší způsob, jak fandom udusit v sobě samém.

       Vůbec totiž neplatí, že sci-fi samo o sobě je život. Sci-fi jsou brýle, kterými se díváme na sebe a své okolí, nesmí se však stát klapkami na očích. Říkat o „ne-sci-fi“, že je pod naši úroveň, (nebo dokonce, že vůbec neexistuje), je ten nejlevněji! způsob, jak získat pocit nadřazenosti nad světem. Jenže láce a bezpracnost jsou i tady synonymem pro aušus a probuzení je pak zatraceně bolavé.