Interkom: Dražba ne horor!

O rok později se to pořadatelé rozhodli vyřešit dražbou, kterou vedl Ondřej Neff. Vyšli z toho, co bylo napoprvé, a tak je nečekaný příliv knih trochu zaskočil. Dražba trvala díky tomu skoro dvakrát tak dlouho, než bylo původně plánováno, nejméně hodinu pak lidé čekali ve frontě, až budou moci zaplatit a vybrat si nakoupené knížky a výplata peněz za prodané knížky byla až večer.

V roce 1984 jsme se po poradě v Teplicích ujali burzy my (tj. sfk Spectra) a připravili „perfektní“ systém který měl celou záležitost zrychlit a zjednodušit (prodej knih rovnou, výplata hned vzápětí atd.). Leč dokonalý plán byl opět překonán realitou: namísto očekávaných 200 knih se jich sešlo přes 500 a všem bylo jasné (tehdy), že tolik toho vydražit nelze. Přes noc ták jako osvícená inspirace vznikl nápad na burzu s kartičkami. Vzniklý systém pak fungoval ke všeobecné spokojenosti a my tedy automaticky předpokládali, že to bude platit i nadále.

No a letos přišla pohroma. Když jsme před PARCONem varovali, že lze očekávat zdvojnásobení obratu, brali jsme to jako maximální možnou horní hranici tedy jako jakýsi „černý sen“ organizátorů. Skutečnost však byla ještě krutější, než nejčernější sny: v 03.00 v noci z patka na sobotu bylo v dražbě již 640 knih a v burze 700 (tedy více jak 2 krát tolik, co před rokem). Po reorganizaci seznamů, na niž byly vrhnuty veškeré lidské zdroje našeho sfk (tedy nonstop 3-5 lidí až do rána, kteří se střídali po 4-5 hodinách, s výjimkou těch, kteří strávili 2/3 PARCONu mezi knihami), byl poměr dražba:-:burza cca 500:740. A to ještě před rokem i ti největší optimisté označovali hranici 300 knih v dražbě (cca 2 hodiny) za nepřekročitelnou! V sobotu pak pokračoval příjem, prakticky až do odpoledne, celou noc jsme knihy rovnali, naši lidé postupně odpadávali (naštěstí vypomohl sfk Castor a Milan Vaculík ze Stimmu), no a k ránu už šlo do tuhého. K dražbě bylo připraveno cca 620 knih, v burze jich bylo již prodáno něco přes 1000 (zbylo jich jen kolem 60) a zahraničních bylo také kolem 100.

Z celého PARCONu jsme letos absolvoval pouze „Mozek“ a slavnostní vyhlašování. Organizace dražby kromě toho pohltila ještě nonstop čas 2-5 dalších členů našeho klubu, nemluvě o nedělním dopoledni, kdy jsme „nastoupili“ všichni i s dětmi. Celý kolotoč kolem knížek tak během 3 let nabyl takového rozsahu, že je zapotřebí se nad tím zamyslet. Což tímto činím,

Je otázkou, do jaké míry je dražba smyslem - conů. Jistě nejedeme do Pardubic jen proto, abychom tam nakoupili knížky. Vztah - con x knihy je nutné chápat obráceně, tedy ve smyslu, že -cony jsou příležitost k tomu, aby se mezi fany dostaly knížky, které normálně projdou „mimo“ ně skrz antikvariáty nebo někde zbytečně leží, Zatímco jinde je někdo shání. Tedy: knížky na conech ano.

Každý fan si rád koupí nějakou tu sf knížku (od toho je přeci fan). Podotýkám ovšem, že pod pojmem „knížka“ myslím především sf četbu. Jak prokázal vývoj cen u „trháků“, které ještě loni dosahovaly ceny přes 100,-, a letos je skoro nikdo za více jak 50,- nechtěl, došlo již k nasycení zájmu první generace organizovaných fanů o tyto tituly. Zdaleka ne každý si totiž knihovnu kompletuje (důvody finanční či čtenářské) a noví fanoušci se ještě nestačili zorientovat v titulech superseznamu (pokud se k němu vůbec dostali). Chybí jim toho v knihovně příliš mnoho a tak si raději koupí na čtení 2-3 knížky v burze po 25,- než jednu na dražbě, byť by šlo o Koniec večnosti - ta cena, je to slovensky a o čem to vůbec je? Zájemce o knížky tedy nyní můžeme rozdělit do dvou základních kategorií: čtenáři - hledají spíše sf obecně, nesbírají vše, jde jim hlavně o četbu jako takovou, burza a dražba jsou pro ně skoro jedinou příležitostí, jak získat starší tituly (antikvariáty jsou již skoro 2 roky stále vybrakovány a krádeže v knihovnách odsuzujeme). Sběratelé - omezený okruh těch, kdo si (naštěstí ještě ne všichni) hodlají vybudovat knihovnu podle superseznamu položku za položkou. V současné době již mají většinu oficiálních lahůdek (Labyrint, Tunel do pozítří, Koniec věčnosti atd.) a jejich zájem se přesunuje na knihy před rokem 1945. Většinou jsou napojeni na 2 již fungující systémy výměny knížek (Andromeda + Spectra), takže burza pro ně představuje spíše

Tedy: zájem o sf mezi lidmi je, poroste, ale vlna „vysokých“ cen za obyčejnou, čtenářsky kvalitní poválečnou sf je již za námi (byť se bude zřejmě po několika letech pravidelně vracet). Díky ní se však mnozí sběratelé v naději na výdělek začali zajímat o nákup sf ve velkém včetně toho, co již sami mají a sotva by vyměnili, zato co lze prodat na conech. Zájem samotných sběratelů se vyjma některých rarit (Burroughs) přesouvá především na výměnné systémy, které fungují průběžně po celý rok, na burzy jdou hlavně prodávat.

Aby lidé měli co koupit, musí někdo prodávat. A prodávat bude tehdy, když z toho bude něco mít. Tedy zisk. Ovsem zisk v tom slova smyslu, že peníze takto vydělánu stejně zase vrazí do sf, takže jde o „zisk“ v uvozovkách. Leč i tento by měl být přiměřený - 500,- za Harrisona je přemrštěné (pohotoví obchodníci ze Slovenska vzápětí po dražbě tentýž titul prodali tomu, co na něj v dražbě „nezbyl“, tentýž sešit za 300,-!) Někdo by se tu měl stydět. Otázkou tedy je, kdy se vyplatí lidem, kteří na to mají prostředky a kontakty, strkat po celý rok peníze do antikvariátu s tím, že je pak na -conu prodá (a to možná ne všechny?! Co se zbytkem?) Domnívám se (a nejen já), že při nákupu standardní sf knížky za 2/3 její původní ceny a jejím prodeji za cenu plnou (neřku-li o 50% více u zajímavějších titulů) je dosažený zisk - 30% - víc než dostatečný, Takové úroky vám nedá žádná banka na světem natož u nás! Když tedy omezíme dražbu ve prospěch burzy, kde bude cena sice určována poměrem nabídky a poptávky, leč bez možností dalšího případného zvyšování (levná se prodá hned, dražší podle toho, kolik a za jaké ceny jich tam bude, předražená se neprodá), nikdo by se neměl cítit poškozen. Vždyť cenu si určuje prodávající. Chce-li příliš vydělat, neprodá. Vždyť skutečnost, že mezi 4OO lidmi je jeden či dva šílenci, ochotní za jistý titul dát 500,-, ještě neznamená, že tato kniha má opravdu takovou cenu. Ti další by za ní dali třeba nejvýše 100,- Ten, kdo se snaží prodat své knížky za ty nejvyšší ceny, dosažené na PARCONu, není fan, ale kšeftař.

závěr: k udržení zájmu prodávajících stačí v podstatě to, že na conech je dostatečně hladový trh (prodá se i Buzzati!), schopný zaručit zisk v minimu 30%, investované částky. (Ostatně by se mělo uvažovat o tom, že postupem času by se financování celoročního nákupu v antikvariátech mohla ujmout KK s fondem MTP (materiálně-technické pomoci), čímž by posléze mohly ovlivňovat ceny konkurencí těm nejdivočejším kšeftařům.

Knihy se budou přijímat výhradně do burzy. Každý prodávající dostane na příjmu kartičky, evidenční číslo, napíše je na kartičky, uvede název knihy, cenu a zastrčí tyto do knížky. Udělá si (pokud již nebude mít z domova) jmenný seznam a knihy odevzdá - přijímající bude jen kontrolovat správnost údajů. Ze všech přijatých knih bude 2 hodiny před burzou vybráno 200 těch nejzajímavějších, které se dají stranou a půjdou do dražby. Ta bude beze změny, přičemž tento systém zajistí přijatelné množství dražených knih s tím, že dražba bude opět více zábavná, tak jako kdysi. Při dražení však bude určen strop, přes který se nepůjde a knihu dostane ten, kdo jej první překoná (výši stropu bude znát pouze organizační tým a u různých knih bude různá). Ze zahraničních knih budou draženy pouze sf v angličtině a Fantastyka, ostatní půjde taktéž na burzu. Stejně jako lotos lze v jednom kole fronty koupit max. 5 různých knížek (v burze). Před burzou i dražbou budou k dispozici seznamy nabízených knih a lístky při burze budou na stolech podle abecedy. Vzhledem k tomu, že si fanové nedají říci a fronty na knížky tvoří hodinu a více předem, pokusíme se burzu udělat tak, aby v rámci čekání ve frontě mohli dotyční sledovat normální program (paralelní větev, tedy klubový pořad, diskusi, video či pod.)