Všechna práva © Interkom 1984 - 1985

Původně jsem tam vůbec nechtěl jet. Ale jel jsem.

       Dík Pavlu Weigelovi a jeho voze jsme v Kounově byli již v devět ráno, pohodlně, spokojeně a hlavně v teple.

       Byl červen, zimy čas, Císařův zval ku sci-fi hlas.

       Ano - poprvé mne nikdo nekibicoval, nehonil mne z jedné akce na druhou, ale sci-fi se pro nás stalo zábavou.

       No, jen si to představte sami: předseda KK Zdeněk Rampas ve svém typickém sáčku skořicové barvy a podezřele nesportovní obuvi, který se s míčkem žluté barvy řítí plnou rychlostí po čerstvě zoraném poli, nedbaje děr ani kamení, aby zničil kosmickou loď proradného impéria. Nebo snad jednoho z nestorů sci-fi a piva (oboje jí to na něm vidět, však ho znáte) Karla Jedličku, kterak se plíží do kopce a snaží se před imperiálními strážemi skrýt za útlou břízku, netuše, že je ho z každé strany kousek vidět.

       To opravdu stálo za to.

       A pravě proto bych chtěl, aby se Kounov konal i nadále. Tak, abychom si na něm mohli odpočinout od té hrůzy, které se říká sf fandom a která nás (bohužel - či snad bohudík?) cele pohlcuje. Aspoň tady, jednou ročně, se přestaneme hádat a házet si klacky pod nohy (ať už úmyslně či nechtěně) a stáváme se znovu nechápavými dětmi z sf klubu, pro které ti „starší“ kolegové zorganizovali zábavný program.

       I ty společné procházky, trhání třešní, popíjení vínka a sezení u táboráku se spolu s příjemnou scifistickou i ne-scifistickou společností podílelo na tom, že jsem večer neodjel pohodlně, spokojeně a hlavně v teple vozem značky Wartbusg, ale zůstal jsem bez deky a se zimou za košilí v Kounově.

       Přijel jsem poprvé a přijedu zas, A vy doufám také!