Interkom: 20. - 50. léta ve sci-fi

Třicet let ve vývoji SF je obrovský úsek. Je to něco jako vývoj Evropy od neandrtálců po prezentaci, vzhledem k tomu objemu se musím omezit jen na nejpodstatnější věci, které samozřejmě v knize Všechno je jinak budou pořádně rozvedeny.

Jak jsem již drive řekl, prvním časopisem v USA, který se výhradně zabýval sf, byl Gernsbackův časopis Amasing Stories. Jeho přínos tkví také v tom, že vydavatel založil v listě rubriku „Hovoříme se čtenáři“ v niž otiskoval došlou korespondenci i adresy dopisovatelů a umožnil tak styk jednotlivých fanoušků mezi sebou a tak vlastně podstatnou měrou přispěl ke vzniku tzv. fandomu. A když postupně vznikl fandom, začaly vznikat i fanziny (časopisy vydávané amatérsky uvnitř fandomu, které neměly komerčního vydavatele).

Postupem doby, vzhledem ke své obchodnické neschopnosti, přišel Gernsback o vedení Amazing Stories a tím vlastně vypadl ze hry. A i když později vydával ještě celou řadu časopisů, svého prvního úspěchu s Amazing Stories nedosáhl a skončil u jakéhosi podřadného plátku. Brzy po Amazing Stories začal vycházet druhý podobný časopis, nazvaný Astounding Stories. Zpočátku to byla vyslovená kopie Gernsbackova časopisu, s obdobným grafickým řešením. Ale na rozdíl od Amazing Stories stal za Astounding kapitálově silný tiskový koncern, což mělo pochopitelně vliv na prosperitu časopisu. Vydavatel si mohl dovolit lépe platit spisovatele, což v amerických podmínkách znamenalo spisovatele dražší a tím i kvalitnější. Astounding Stories tak vytvořily Gernsbackovi vážnou konkurenci až posléze Amazing Stories zcela zanikly. Ve 30. - 50. letech tak byly Astounding Stories nejvýznamnějším sf magazínem v USA a jako jeden z mála prvních magazínů existuje ve světovém formátu A5 /!/ a s novým názvem Analog.

Astounding Stories otiskoval hlavně práce dobrodružné, s barvotiskovým dějem. Prvek vědeckosti byl povrchní, i když se bez toho samozřejmě neobešel. V příbězích vystupovali gigantičtí pavouci, spousty ničivých paprsků, antigravitační přístroje a mnoho jiných rekvizit SF a hororu. Zvláště oblíbený byl v té době gigantický hmyz (Wells - Pokrm bohů).

Etické nebo dokonce sociální problémy se v příbězích neřešily vůbec, neprojevovaly se žádné reakce na situaci ve světě sni ve společnosti. Snahou a účelem magazínu bylo čtenáře pobavit, umožnit mu se odreagovat. Někteří autoři z Astounding Stories píší podnes, i když se nestali světovou špičkou.

Jedním z nich Je i Stanley G. Weinbaum, jehož Odyssea z Marsu vyšla ve sbírce Těžká planeta. Weinbaum si jako první položil seriozně pojatou otázku, jak by asi mohli vypadat mimozemšťané. Nepostupoval tak, jako doposud všichni předchozí autoři, kteří si navymýšleli a navěsili na mimozemšťany spoustu příšerných atributů, jako například všelijaká chapadla, sliz a podobně. Weinbaum tento pohádkově strašidelný způsob zavrhl. Zamyslel se nad možností existence života na bázi křemíku. Dnes už to nikomu divné nepřipadá, tehdy to však byla průkopnická záležitost.

V Astounding Stories se také poprvé objevil jev zvaný „Space opera“. Tak jako kovbojkám se říká „Koňská opera“ (klasický příklad je Limonádový Joe), i Space opera je charakteristická divoce dobrodružným dějem. Nutně se odehrává v kosmu, je zachován kovbojský princip divokých honiček, černobílých charakterů, jen místo koně účinkuje raketa a místo koltů paprskomety. Vynikajícím autorem space oper, dnes už považovaný za klasika žánru, je Smith.

E. E. Doc. Smith napsal spoustu románů o „kostnickém skřivánkovi“ (Space Skylark). Je to kosmická loď jednoho vynálezce, jemuž asistent loď ukradne a v neuvěřitelném množství svazků se oba pronásledují. Druhá série Smithových románů pojednává o kosmické patrole, (pojem kosmických žandárů, patroly, však vymyslel patrně již dříve Jack Williamson). Kosmickou patrolu dovedl k dokonalosti: patrolmani jsou vybaveni jakousi čočkou na zápěstí, která funguje jako komunikátor, analyzátor a kdoví jaký ještě všelijaký -tor a propůjčuje nadpřirozené vlastnosti. Je to vlastně takový návrat Supermana. Dobře se to čte a tak Smithova díla vycházejí podnes.

S rozvojem sf magazínů se taká začíná hovořit o speciálním odvětví výtvarného umění. Začíná se vyvíjet při tvorbě pestrých obálek pulpmagazínů. Používá se hodně červené barvy, zvláště na nebe, a jiné neobvyklé barvy. Mezi nejlepší tvůrce obálek magazínů patřil Frank Paul,

Na přelomu 20. a 30. let se počíná sf vydělovat jako samostatný žánr. Z mainstreamu, z hlavního proudu literatury, a stojí mimo. /Už v knize Něco je jinak jsem se pokoušel o český ekvivalent mainstreamu. Použil jsem proto pojem „obecná literatura“, protože do mainstreamu patří i detektivky a třeba i porno, takže pojem „krásná literatura“ je nepoužitelný - pozn. O.N.)

Tohle není jen hádání o slovíčka, o to, jestli něco někam patří nebo ne, protože sf se programově odchýlila od hlavního proudu, od obecné literatury, vznikl jakýsi ostrůvek lidí, skupina, která sf psala, četla a povídala si o ní. Začaly vznikat fandomové kluby. V té době se začíná v USA hovořit o „ghettu“, Členové scifistické obce o sobě sami prohlašují, že žijí a pracují v ghettu. Jinou otázkou ovšem je, jestli to bylo dobře, nebo ne. Tedy od jednoho extrému, „ať nám do toho nikdo nemluví“ až po druhý extrém „seznamte s tím všechny“. Důsledkem toho bylo, že literární kritika si v USA přestala sf všímat, pro americkou kritiku problém ani otázky kolem sf neexistovaly.

V Evropě k podobnému jevu nikdy nedošlo a podnes zde neexistuje obdobné uzavřené společenství, srovnatelné se Spojenými státy 30. let. Také se zde objevilo samozřejmě velké množství komerčních autorů, hlavně v Německu a Švédsku, ale nikdy se nesoustředilo tolik lidí, jako kolen nakladatelských korporací USA. Ale všimněme si nyní trochu i těch neamerických spisovatelů sf,

Jedním z nejvýznamnějších britských autorů Je bezesporu Aldous Huxley. Jeho nejznámější dílo, Konec civilizace, se vyznačuje vysokou literární úrovní, Huxley došel ve svém díle mnohem dále. než například H.G. Wells ve svém Stroji času. Huxley rozdělil lidstvo ve své vizi budoucnosti na čtyři vrstvy, alfa až delta. Jeho, lidé jsou uměle pěstováni ve zkumavkách, ti nejchytřejší, skupina alfa, řídí společnost, jim je v průběhu vývoje plodu věnována maximální pozornost, beta a gama skupiny jsou úmyslně nedostatečně vyživovány pří vývoji a jsou z nich vyráběny bytosti částečně méněcenné, a nakonec sorta delta je množena pouhým klonováním.

(Přednáška O. Neffa na téma „Vědeckofantastická literatura od 20. do 50. let našeho století“, která se konala 6.12.1984 v OKD Praha 8. Zaznamenal a k vydání připravil Starknest. Autorem necenzurováno.)