Interkom: Šumperk aneb jak jsme dělali puč

„Mladí důstojníci“ byli v nevýhodě - bez potřebných politických znalostí a kontaktů se rozhodli postavit se proti známé, uznávané a vlivné skupině Zakladatelů. V samotné Koordinační Radě měli absolutní menšinu, zato však veleli prakticky všem úderným jednotkám. Má však smysl rozpoutat vleklý vnitropolitický boj, který by mladý, teprve formující se stát zpustošil? To by to, oč Mladí důstojníci usilovali, bylo nenávratně ztraceno. Nezbylo než zvolit kompromis a pokusit se u příležitosti Podzimního Zasedaní své pozice v Radě zlepšit a poté akce, jejíchž realizaci si původně od Rady slibovali, zahájit alespoň vlastními silami a silami svých spojenců.

Situace se zdála být příznivá: jednotky pod jejich velením již měly v rukách všechna strategická postavení, protože Zakladatele v Hlavním sídle disponovali větším počtem generálů, než prostých vojáků. Otázkou ovšem bylo, jak se zachovají vojska v ostatních částech země...

V tomto byli rebelové optimističtí - nespokojenost s pomalou či žádnou realizací kdysi oznámených projektů neprojevovali jen oni sami. V jisté euforii proto v samotný předvečer Zasedání už oslavovali své malé vítězství, obzvláště když se jim dostalo náznaků podpory z míst, která byla původně pokládána za bašty Zakladatelů.

Jejich soupeř však nečekal s rukama v klíně, ale promyšleně jednal: „Chystají puč!“, šla zákulisím varovná zvěst. „Skupina nezodpovědných anarchistů, kterým Hnutí není svaté, zasívá rozkol do našich řad! Jejich svéhlavý postup a odmítáni podřídit se většině již ochromily práci Rady - Je na Vás, aby jste tomu učinili přítrž!“

Ve střetnutí, ke kterému pak došlo, zkušenosti a zaběhnutá byrokratická mašinérie zlikvidovaly první pokusy Mladých důstojníků začít ihned jednat o klíčových bodech. Ve snaze narušit poklidný průběh zasedání představitelé Mladých důstojníků proti sobě obrátili část veřejného mínění a díky zarážející neznalosti praktik politického boje se jejich argumenty rozplývaly v záplavě nic neříkajících diskusí a osobních útoků. Podstata jejich vzpoury - skutečnost, že Rada dělá jen zlomek toho, co by měla a mohla, se ztratila v logice opačné:

Není proto divu, že Mladí důstojnici byli nakonec přehlasováni. Ještě v průběhu bitvy jejich vůdcové zbaběle opustili bojiště a zoufalé zbytky jejich stoupenců byly doslova utlučeny voláním přítomných po silné ruce, po diktatuře Rady. A zatímco vítězná strana se snažila ztlumit rozpoutané vášně (snad že věděla, že síla poražených zůstala netknutá), vůdcové vzpoury při vzájemném osočování z taktických chyb zlikvidovali na útěku jeden druhého. Z vlaku vyprostili již jen jejich chladnoucí těla...

Tak takhle nějak by mohla jednoho dne vypadat pomyslná zmínka v mnohasvazkové historii sf hnutí u nás (omlouvám se za jistou míru nadsázky; nezdravě se zde projevuje má povaha coby amatérského SF autora, tíhnoucího k žánru fantasy), pojednávající o Šumperku '85. Leč vraťme se z případné Budoucnosti do normální současnosti.

Účastníci šumperské porady odjížděli zřejmě s dost smíšenými pocity. Na rovinu přiznám: bylo to naším cílem. Domnívám se, že kk je tu pro kluby a nikoli naopak. Jako místopředseda aktivně pracujícího sfk pak dále soudím, že dosavadní praktické výsledky činnosti kk ve smyslu opravdového přínosu pro každodenní činnost sfk jsou minimální a v každém případě neodpovídají jak potřebám, tak možnostem. A není proto divu, že když zjistím, že tento názor nezastávám sám, tak s tím chci něco dělat.

Až do zvolení M.Podpěry jsem byl jediným členem kk, který zároveň vedl opravdu pracující klub s početnou členskou základnou a pravidelnou činností. Jsem tedy spíše představitelem generace „organizátorů“ sf, než skupiny „zakladatelů“ fandomu. O tom, co je třeba dělat, mám zřejmě jiné představy než skupina zasloužilých a vlivných členů fandomu (Z. Rampas, P.Holan, K. Jedlička, M. Nejedlý). V důsledku neshod ohledně priority a způsobu realizace akcí jsem byl většinou přehlasován, a pak docházelo k tomu, (jak konstatoval v Šumperku Zdeněk Rampas), že „bud se mu to odsouhlasilo, nebo to realizoval“. Jenomže kdyby jsme čekali, až se něco v kk ideálně vyřeší a zajistí, pak by doposud nebyl ani knižní fond, ani Interkom a compburza, první kufříkové pořady ani první zkušenosti s videofondem. To je jen stručný výčet akcí, které jsme realizovali bez ohledu na názor těch, kdo se domnívali, že by se to mělo dělat jinak, než jak to chceme dělat my, ale sami svou teorii uskutečnit.

Interkom:

Kufříkové pořady:

Byl schválen prozatímní status kufříkových pořadů. KK je bude evidovat formou nabídkových evidenčních listů, které otiskne Interkom, distribuci si zajišťují samy kluby za předem stanovených podmínek - u klubu s podílem na MTZ, dotováno přes kk z fondu MTZ, jinak věc dohody mezi kluby. KK připraví metodickou skupinu, která by testovala nabízené pořady a pomáhala při jejich dokončování podle požadavků prozatímního statusu. Porady, které budou tomuto statusu vyhovovat, ponesou „pečeť kvality“ kk. definitivní status bude po prvních zkušenostech schválen nu některé z dalších porad (text statusu KP přinášíme v tomto čísle).

Videofond:

Specializace:

Na poradě byla dále projednána otázka MTZ. S výsledky rokování budou sfk seznámeny v dopisech, obecně byl vysloven požadavek posílení pravomocí kk a vázání přístupu k výsledkům činnosti organizovaného fandomu na podíl v MTZ. O jeho povaze může individuálně rozhodnout i kk na žádost jednotlivých sfk.

Zástupci klubů uložili kk vyřešit její organizační a metodické rozpory tak, aby tyto neohrožovaly plnění konkrétních úkolů, které sfk od kk očekávají. Pro rozhodování v kk byl odhlasován princip většiny. KK znovu projedná a připraví návrh svého pracovního statusu. Za nového člena sfk byl namísto T. Štipského zvolen Miloš Podpěra z sfk Řež.

xxxx nedokázali (jeden příklad za všechny: Mekos VÚMSu, k jehož koncepci jsme měli tak vážné výhrady, že jsme nakonec realizovali vlastní, nefunguje ani po 14ti měsících od svého založení. Náš systém už vyměnil na 200 knih). Před Šumperkem už stál problém jasně: jednak samotná podstata neshod, jednak otázka lidí, kteří mají stejně jako my k práci kk závažné výhrady. Bohužel jsem byl spolu s J. Olšou po celou dobu brán jako výstřední element, který se snaží „hnát akce kk rychleji, než je stačí realizovat“ (citát Z. Rampase). Přesvědčit druhou stranu o tom, že zdaleka nejsem sám, by svým způsobem znamenalo oficiálně zformovat tábor nespokojenců a tím i rozštěpit fandom. To nikdo z nás nechtěl. Nechtěli jsme ani provádět nějaký „puč“ - jediným důvodem kandidatury J. Olši jr. do kk byla snaha posílit naše pozice a vyvážit síly na tomto „diplomatickém poli“. Konkrétní připomínky jsme pak hodlali řešit na půdě kk; vzhledem k tomu, že fandom má stále velký nedostatek opravdu pracovitých lidí bylo naším cílem to, aby kk, když už existuje, dělala to, co je opravdu podle našeho názoru potřeba.

Bohužel, vysvětlit ostatním sfk konkrétní důvody naší nespokojenosti jsme na Šumperku nedokázali: ve snaze zabránit rozdělení přítomných na dva tábory jsme jednak dali přednost působit jako „osamocení anarchisté“, jednak jsme ani z téhož důvodu nebyli připraveni s nějakým uceleným alternativním programem.

Navíc jsme doplatili i na to, že opravdu nejsme diplomati, a leckdy si naděláme „nepřátele“ svým postupem „hurá slone do porcelánu“. Zástupci fandomu tedy nakonec zaměnili příčinu (rozpory v kk v důsledku její pasivity) s následkem (pasivita kk v důsledku rozporů v ní) a tak jsme i hlasování prohráli v poměru 2:1.

Jsme-li v rámci tažení proti „spektrománii“ a dalším obdobným „neduhům“ pokládán za hlavního představitele opozičních „sil“, pak na tomto místě prohlašuji: dosáhli jsme svého. Upozornili jsme totiž na existující rozpory a vytvořili objektivní potřebu jejich řešení.