Všechna práva © Interkom 1984 - 1986

       (Autentická reportáž ne zcela autentického zpravodaje)

       V pátek ráno mé kroky, jako už třetí rok, vedly k rychlíku směr Plzeň, do které jsem také asi po dvou hodinách dorazil. Po vyřízení několika tranzitních formalit /návštěva bufetu, knihkupectví a antikvariátu/, následovalo pokračování cesty autobusem směr Předenice. Tam jsem se také srazil s dalším „veteránem“ Plkonů, Frantou Hlousem, který byl od loňského setkání pokládán za nezvěstného. Po při vítání s K. Jedličkou / t.č. šerifem osady Dudlaj/ jsme se odebrali na naši budoucí základnu, odkud jsme měli, stejně jako loni, vyrážet ke společným akcím. Hned jsme začali naplňovat hlavní heslo Plkonu - totiž plkat. Z příjemného rozjímání zpestřeného badmintonem nás vyrušil až šerif s prohlášením, že musíme jít na dříví na večerní táborák. A šlo se. Společně s Honzou Hlavičkou /hostem z nejčestnějších/jsme dobyli přímo ze země krásnou soušku. Mezitím se ovšem ostatní hledači dřeva vytratili kamsi do dáli. Šli jsme tedy se dřevem vlastní zkratkou, byla sice delší, zato o hodně horší cesta.

       A už tu byl večer. I naplnili jsme společně heslo - „Plkat až do úplného vyčerpání. „Samozřejmě jsme také zpívali, falešně, ale o to s větším citem. Navíc neznalí se mohli seznámit s několika originálními SF písněmi Standy Pimka - Jednoho z našich členů.

       Na druhý den časně ráno, již kolem desáté hodiny, propukly oblíbené hry. Nejprve nás šerif s houfem svých pomocníků odlákal kamsi do lesa, kde proběhla modifikace loňské trifidní hry. Vylepšená tím, že slepci šplhali do svahu plného balvanů, mezi kterými číhal krvežíznivý trifid. Jeden byl natolik rozvášněný, že si vysloužil přezdívku kamikadze. A patřila mu právem - tak dobře jako on se po svahu už nikdo jiný nekutálel.

       V druhém kole určovali soutěžící obsahy záhadných fanzinů, nazvaných výstižně torza. které K. Jedlička vytvořil ze zbytků, které získal po celé republice.

       Ve třetím kole opět exceloval K. J., každé družstvo dostalo příležitost pro plout kolem něj na lodi./ Ze sedmi proplula jen jedna./ Někteří byli natolik vyděšeni Karlovým nadšením pro hru, že se raději převrátili sami, dříve než k němu vůbec do pluli, a ušetřili mu tím mnoho práce.

       Další kola soutěže jsem bohužel neviděl, musel jsem totiž odjet domů, a tak jen stručně a z doslechu. Následovala pantomima, herci byli vynikající, a tak nikomu nečinilo problém poznat Golema, King Konga nebo Vetřelce. Jen s poznáním Karla Jedličky byly problémy, a ačkoliv byl F.Hlous dobrý herec, přece jenom to divákům chvíli trvalo.

       Na závěr byla již tradiční literární soutěž, ukázky z knih naší i zahraniční provenience za posledních několik let.

       Zvítězilo samozřejmě družstvo domácí /z Plzně/ a do Chomutova putuje cena útěchy pro nejméně úspěšného.

       Tímto se loučím a za rok nashle, při pravíme pro vás opět něco zajímavého.