Všechna práva © Interkom 1984 - 1986

Na druhém celostátním semináři o fanzinech došlo k neočekávané a šokující události. Začaly zde vycházet první noviny sf v ČSSR.

       D kolébky tohoto nápadu stál jeden z našich předních fanů. Držel se ho už rok a poté, co se mu pro něj podařilo zbláznit i několik dalších, bylo o jeho osudu definitivně rozhodnuto.

       Redakce se definitivně zformovala až na místě a zahrnovala osm kmenových pracovníků a několik dalších externistů (asi dvacet). Celkový počet účastníků byl okolo čtyřiceti.

       Celkový obsah novin ze dvou dnu by vydal asi na čtyřicetistránkový fanzin. Jednalo se o noviny typu drbna a neuvěřitelně krátkou výrobní lhůtou, jak tonu nasvědčuji i názvy jednotlivých čišel: 1. Večerní Drbičany; 2. Polední Drbičany; 3. Ranní Drbičany; (ale ty by si spíše zasloužily název noční, protože byly jednotlivým odběratelům dodávány přímo do postele v neděli okolo třetí hodiny ranní) a 4. Poslední Drbičany. Poslední Drbičany byly doručeny zbývajícím účastníkům těsně před odjezdem v neděli v poledne.

       Obsah byl pestrý a různorodý, od rubriky „Co lidé řekli, napsali a koho pomluvili“ přes inzeráty, básně, „Drbičanské perličky“ až po přehled fanzinů vydaných v SSSR a přednášku T. Rotrekla s názvem „Uměni věda sci-fi“.

       Atmosféra v redakci se svým ruchem blížila prostředí redakce novin, tak jak vypadá v našich představách. Svědčí o tom i výrok -mhv- : „Je tu bordel jak v redakci“. A skutečně, na stole zavaleném papíry, poznámkami a třemi psacími stroji chyběly jen půllitry od piva a popelníky plné nedopalků.

       Obávanou rubrikou se stala jedna z nejčtenějších - „Co kdo řekl, napsal a koho pomluvili“ - protože každý pozoruhodnější výrok kteréhokoli člena redakce byl komentován slovem „Zapsati“, aby mohl být následovně zveřejněn v Drbičanské drbně.

       Práce redakce začala v pátek 19. záři okolo 17:00 hod. a s přestávkami na spánek, přibližně od půl čtvrté do osmi, pokračovala po celou dobu semináře. Během celého jednáni střídavě jedna část redakce sledovala a zapisovala jednáni, zatímco druhá získaným materiálům dávala jejich konečnou podobu a připravovala je k vydání.

       Reakce na první číslo nevybočovala příliš z hranic normálu. Druhé vyvolalo překvapení a třetí úžas. Obdivovatelé se začali trousit do redakce, takže poslední noc museli být pro naprostý nedostatek místa z prostor, ve kterých redakce sídlila, takřka násilím vykázáni.

       Vydávat sci-fi noviny byl jistě zajímavý a zatím i úspěšný experiment, To se však mohlo podařit pouze diky tomu, že při jejich přípravě se sešli lidé, kteří již mají své zkušenosti s vydáváním fanzinů Práce v redakci pro ně byla stejnou zábavou, jako pro ostatní je číst. Tento experiment byl první svého druhu, snad by stálo za úvahu zopakovat ho na jiných významných akcích našeho fandomu. Porta má svého Portýra, a co Parcon?

       Na závěr se s vámi rozloučíme úvodníkem třetího čísla Drbičan.

       Je horko.

       Je ještě daleko větši vedro než loni ve Mšeci a já zase dřepím v zavřené místnosti. Ach, kde jsou zahradní restauračky mého mládl, kdy ještě neexistoval fandom.

       Loni jsem se alespoň vykoupal v pěkném rybníce, ale to letošní hnojiště mě moc neláká. A navíc ještě nemám čas, protože musím mlátit do stroje a smolit úvodníky. No co, nakonec jsem si to vymyslel, tak musím trpět. Ale co ti chudáci, které jsem do toho zatáhl?

       Naštěstí se ukázali být ještě většími blázny než já a jsou ve tři ráno plni energie do dalších volovin...

       díky jim

       Reakce na výrok nejmenovaného přítomného profesionálního výtvarníka, že je to právě sex, který tiskovinám zaručuje komerční úspěch, byla taková, že se redakce Drbičanské drbny pokusila vytěsnit i tuto poslední mezeru v obsahu svého listu. Viz ukázka.

       V „Ranních Drbičanech“ bylo možné najít zajímavý monolog T. Rotrekla:

       ...Romeo byl hlupák, proč si tak zamanul na Julii, vždyť na světě je ženskejch ... a naopak Jůlinka, proč se trávila.

       Othelo a Jago patřili na psychinu.

       A konečně Maryša se měla nechat rozvést a nemusela nutit Vávru, aby pil to kafe a konečně si ho ani neměla brát.

       Co z toho bylo míněno vážně a co ne, to se asi těžko dozvíme.