Všechna práva © Interkom 1984 - 1987

Když jsem si v Interkomu z letošního září přečetl článek Pavla Kočiše „Zoufalé hledání“, připadlo mi, že se jeho autor v návalu silného rozhořčení předvedl v duchu známého výroku Karla Čapka, který by bylo možno parafrázovat asi takto: kritizovat znamená říkat autorovi, jak bych to dělal já, kdybych to uměl. Tento nedialekticky pojatý, arogantně útočný a nesmiřitelný kategorický článek totiž sám obsahuje některé chyby, které vytýká tvůrcům fanzinů.

       Přesto má vystoupení Pavla Kočiše nemalou přednost v tom, že dokázalo upoutat čtenáře a upozornit je svou provokativní formou, že v práci našeho fandomu není něco v pořádku. Nemám teď na mysli velmi nízkou kulturu písemného projevu nás scifistů, nýbrž naši celkovou neschopnost normálně diskutovat a kritizovat. Doposud si totiž neuvědomujeme, že dílo někoho druhého, jež se nám nelíbí, a hodláme je proto odsoudit, musíme nejprve náležitě pochopit, což nemusí být vždy jednoduché. Často se nám stává, že nekompromisně zaútočíme na náš vlastní a ještě k tomu nesprávný výklad takovéhoto díla. Tím pak de facto odsuzujeme toliko naše mylné představy.

       Tímto dřevorubeckým způsobem můžeme ovšem snadno docílit i toho, že popudíme autora díla a automaticky v něm vzbudíme přesvědčení, že jsme se vůbec nesnažili jeho tvorbě porozumět. Ať je to tak nebo tak, faktem zůstává, že jsme si zatím nedali práci, abychom jakéhokoliv autora respektovali jako tvůrčí osobnost, která na stvoření svého díla, k němuž ji poutá veliké silný osobní vztah, vynaložila nemalé úsilí. A jestliže se přitom dopustila chyb, pak tu existuje značně účinný nástroj, jemuž se říká konstruktivní kritika. Ta nemá za cíl chybujícího autora zdeptat a ukázat ho jako prosťáčka, ale naopak vší mocí usiluje o to, aby ho na omyl jemně a taktně upozornila a navrhla mu možnou nápravu tohoto omylu. Je třeba vést v patrnosti, že schopní lidé sami od sebe z nebe padat nezačnou, takže je nezbytné motivovat každého autora tak, aby získal pocit, že je sice dobrý, ale že může být ještě mnohem lepší.

       Pravda, s konstruktivní kritikou si jako s každým jemným nástrojem musíme naučit zacházet podvědomě. To si od nás sice vyžádá určitou námahu, ale jako scifisté, tedy lidé přemýšliví a aktivně usilující o všeobecné zlepšení podmínek tvorby, bychom si s tím měli poradit lehce. A jak říká stará moudrost, co můžeš udělat hned, neodkládej na potom.