Logo rubriky
9/1987
  Náš člověk v cizině (další) (39)
Předchozí článek Další článek Obsah čísla Obsah ročníku Index Archiv IK   
 
Všechna práva © Interkom 1984 - 1987

Americký (technologický) sen

Od našeho severoamerického dopisovatele.
       Peníze se nepoužívají. Jen úvěrové karty - malé destičky z umělé hmoty, kde je, to všechno nějakým způsobem zakódováno.
       Na autobusech přebíhají měnící se světelné nápisy, kam že ty autobusy jedou. Autobusové nádraží v New Yorku je skryté v několika patrech podzemích tunelů. Mrakodrapy měří do výšky půl kilometru.
       V hračkářství mají kazetové přehrávače a elektronické hry, které stojí asi tolik jako jedno jídlo v restauraci.
       Na letišti jdete podle značek. Totiž sledujete značku společnosti, která vás přepravila, Ha jednou zjistíte, že jste v jednokolejném vláčku, odsunou se další dveře a jste ve výtahu... až vás to vyplivne u vašich zavazadel. (Musím se přiznat, že jsem se toho bála a moc jsem tomu nevěřila - ale funguje to.)
       Uvnitř mrakodrapů jsou rozlehlé klimatizované dvorany s vodotrysky a vodopády, živými velikými stromy, kavárnami a obchody. Někteří lidé sem chodí i běhat - jogging je příjemnější uvnitř než venku na rozpálené ulici.
       I když auta nesmrděj. Vůbec.
       Potom jsou tu věci úplně dětinské.
       Vedle Disney Worldu na Floridě postavili Epcot Center - výstavní areál, který má poskytnout vizi budoucího vývoje. Areálu vévodí koule, vysoká asi jako Petřínská rozhledna. Uvnitř koule je ta vize.
       Nasednete do vláčku a spirálovitě šplháte koulí nahoru (připomíná to Strašidelný zámek na Matějské pouti, ale samozřejmě technicky je všechno perfektně vyvedeno). Ze tmy před vámi se vynoří pračlověk. Hýbe se a něco mručí. Za okamžik se objeví faraón. Taky se hýbe a něco mručí. Pak starý říman , scéna ze středověku, pak Michelangelo ležící na zádech na lešení a vymalovávající právě Sixtinskou kapli. Rázně máchá štětcem. Tak to jde dál, na každý výjev máte asi tři vteřiny. Edison s žárovkou. Americká rodinka dívající se na televizi. Sekretářka sledující cosi pomocí počítače na gigantické světelné mapě USA. Pak už se rozsvěcují jen barevná světýlka, ozve se patetická hudba a neméně patetický hlas hovoří něco o skvělé budoucnosti. Pak vláček sjede zase na spodek koule a je to.
       Byla jsem z toho trochu hysterická, nevěděla jsem, jestli se mám smát nebo plakat, ale František mě přesvědčoval, že kdybych byla žena farmáře z Alabamy, dmula bych se pýchou.
       V jiné expozici v Epcotu představuje firma Kodak stereofilm s Michaelem Jacksonem. Je to zřejmě idol pubertálního a adolescentního obecenstva, umně zpívá a tančí ve stylu amerických muzikálů, má tmavou pleť a vyloženě dívčí rysy. Režii toho filmu má Frank Coppola, scénář napsal George Lucas. Nasazujeme si brejle umožňující stereo vidění. Z hvězdné oblohy se přiřítí rotující balvan a hrozí nás bacit do nosu. Obecenstvo piští a ječí. Jackson za doprovodu slonovité příšerky a medvídka s motýlími křídly (který se taky člověku třepetá přímo před nosem) prolétává útrobami nějaké planety nebo Hvězdy smrti či co to má být a přemáhá služebníky zlé čarodějnice, posléze i samotnou čarodějnici. Při sugestivní scéně, kdy zlá žena máchá ohyzdnými drápy člověku přímo před očima, obecenstvo opět piští a ječí. Když Jackson definitivně zvítězí, ozývají se výkřiky jako: „Bravo, hochu ! Dobřes to udělal!“ a lidé mu tleskají.
       Co se týče sci-fi knížek, prolezla jsem pár antikvariátů, kde se mi nabízely na přeplněných regálech nejrůznější příšerky, monstra, Heinleini, Herberti a Clarkové. Prahla jsem po kyberpunku, který jsem však nenalezla.
       Z dvaceti televizních programů se vždycky na některém našel kreslený příběh o mimozemšťanech, tajemných planetách, laserových mečích, zlých mutantech atd. atd. Myslím, že jsem toho přesycena na zbytek života.
       Vlastně mě překvapilo, že ta Amerika je opravdu tak strašně... americká.
E. H.
Předchozí článek Další článek Obsah čísla Obsah ročníku Index Archiv IK