Logo rubriky
9/1987
  SF film (další) (39)
Předchozí článek Další článek Obsah čísla Obsah ročníku Index Archiv IK   
 
Všechna práva © Interkom 1984 - 1987

Sci-fi film na našich plátnech

VLČÍ BOUDA

       To je běs... Absolutní schýza. Takové poznámky se ozývaly ze tmy kolem, zatímco na plátně běžel dlouhý, dlouhý nájezd kamery nad něčím, co mohlo být sněhovou závějí pod mikroskopem nebo exkurzí mycí houbou, čas od času proložený paranoidně naškrábaným titulkem. Byl jsem na jednom z prvních představení filmu Vlčí bouda.
       Režisérka Věra Chytilová (1929) točí v posledních letech úspěšné a populární filmy (Panelstory, Hra o jablko, Kalamita) a teprve čas a ohlasy diváka ukáží, je-li, Vlčí bouda krokem stranou, zpátky nebo vpřed. Každopádně působí jako značme experimentální film a spíše bych hádal, že jeho autorem je nějaká nová tvář, než osmapadesátiletá režisérka. To ale činí film ještě zajímavějším.
       Vlčí bouda je název horské chaty odříznuté od světa, do které se na lyžařský výcvik dostane skupina studentů. Po řadě záhadných, zpočátku hrůzostrašných a později /pro diváka/ jednotvárných příhod se ukáže, že tři dospělí, kteří výcvik vedou, jsou bytosti ze vzdálené ledové planety a chtějí si lidstvo otestovat. Mladí lidé mají vybrat jednoho ze svého středu, který zemře. Přesto že vztahy mezi nimi, jsou téměř na ostří noze, nikdo nechce vydat druhého cizincům. Jeden za všechny, všichni za jednoho. Závěr je monumentální. Když zapálí chatu s vůdcem návštěvníků, doběhnou k nákladní lanovce, kde zjistí, že je o jednoho přetížená. Svléknou bundy a svetry, odhodí všechny věci (nahluchlá dívka symbolickým gestem odhazuje svůj naslouchací přístroj) a odlehčeni sjíždí dolů do údolí.
       Na první pohled horor s prvky SF, v druhé (první ?) rovině však skvěle zvládnutá psychologická studie a příběh s poselstvím. Výborné jsou přirozené herecké výkony dětí, zvládnuté lépe než tři postavy dospělých. Pro zkušeného čtenáře SF mohou být některé pasáže nelogické, ale celku to příliš neškodí. Nájezdy kamery jsou vynikající, dodávají scénám napětí a nad tím vším se vznáší ponurá Kocábova hudba, dokreslující atmosféru.
       Vlčí bouda je příjemným překvapením, po dlouhé době jsme opět svědky seriózního přístupu k tem matice SF a hororu.
Ivan Adamovič
Předchozí článek Další článek Obsah čísla Obsah ročníku Index Archiv IK