Všechna práva © Interkom 1984 - 1987

K úžasu mne přivedl Adamovičův referát na Vlčí boudu od Chytilové v Interkomu 38; příležitostně se Ivana poptám zda jej myslel doopravdy, nebo zda dosud lpí na zásadě „o SF jen dobré“. Též jsem byl v kině, kde promítali - po létech opět český SF film, též se ze tmy ozývaly posupné poznámky, ale na rozdíl od Ivana jsem s nimi plně souhlasil, ba i nějakou přidal. Vlčí bouda je nejenom nejhorší Chytilové film /ono pozdní faunovo odpoledne je taky pěkná blbost, ale aspoň pěkná/, je to zřejmě jeden z nejhorších filmů české provenience posledních let. Běžte se na něj podívat a posuďte, k jakému názoru se přiklonit, zda k Ivanovu nebo mému. Já spatřil na plátně nejapnou směs dvou motivických krádeží: příběh a la Deset malých prasátek /film podle románu Agáty Veliké běžel i v našich kinech se vším všudy, s boudou na kopci a nezbytnou lanovkou/ střihnutý Páralovým Pokušením, s tím rozdílem, že pokušení čili test tentokrát zosnují emzáci, z důvodů ne zcela pochopitelných. Jednající teenagers si počínají podle Williamsova receptu „idiotic plot“, čili tak pitomě, jak jen možno. Hodně na sebe křičí, aby bylo dramatično, sem tam i nějaká facka padne, ale protože Chytilová nedokázala facku nafilmovat /byť nepochybuji, že jí umí dát, a asi mí ji dá, až si přečte Interkom a ještě v ráži mě potká na ulici/, je vidět, jak jde do vzduchu, aby líčko teenagerovo zůstalo nepoškozeno /diváci, s výjimkou Adamoviče, se smějí/.

       Ach, ten kopec s Vlčí boudou! Dokud byla Chytilová dole, pod kopcem, dokud načrtávala charaktery postav /bohužel, ne všech - ani tuto nedůslednost dobře nechápu/, viděli jsme film toho druhu, za jaké paní Věru milujeme a milovat nepřestaneme, bouda-nebouda. Ale potom... Všichni si oddechnou, když bouda nakonec chytne plamenem a všichni vezmou nohy na ramena. Tento exodus má být katarzí díla: my, Češi, se nenecháme vyprovokovat, leda k nějaké té /do vzduchu vedené/ facince, ale nakonec se vzmužíme a zdrhnem. Ne chápu, proč se muselo zdrhat lanovkou na dříví, v originálním Pollockově filmu z roku 1966 byla ta chalupa na skále a jinak než lanovkou to dolů nešlo; na Vlčí boudu ve filmu Chytilové byl celkem snadný přístup vysokým lesem, člověk se při něm možná trochu zadýchal a této nehody chtěla režisérka teenagers vyvarovat. Tak je naložila na lanovku, ale protože bylo prchajících moc, lanovka se přetížila /odborníci, jakou nosnost má taková dřevařská lanovka? Je to opravdu jen prdítko, které pukne pod váhou tuctu vyjevených teenagers?/ a oni, čeští hrdinové, odhodí všechny věci, včetně tuzexového naslouchátka a pak už prdítko lanovka teenagers odveze z dosahu běsnících emzáku, kteří, byvše takto přehrdinováni, odletí - předpokládám - někam za Aldebaran, neboť nevěříme, že uhořeli a jinak poscípali. Prý film měl být ještě lepší a prý se teenagers měli svlékat do nahá, ale protože my, lidé nové epochy, se lekáme pohledu na holou hýždi, ve vlčí boudě na kopci tenkrát barrandovském obětovali tuzexové naslouchátko, nikoli ale tepláky - v zájmu obecné mravnosti. Obávám se však, že ani pohled na okrouhlé teenage-prsíčko by film nezachránil. Nepřesvědčivá slátanina se nestane přesvědčivou neslátaninou ani tehdy, když se dívka na lanovce určené ke svozu dřeva svlékne

       Víte, taky mi leží dobré jméno SF na srdci. Obávám se, že po shlédnutí Vlčí boudy si lidi řeknou: Vida, Chytilová, dokud točila Sedmikrásky a Pane a Panelstory a Hru o jablko a Kalamitu, točila skvělé filmy, pak se dala na SF a nakroutila kravinium, ergo SF je kravínium. Těžko někomu vysvětlíte, že to bylo jinak, že nitka jaksi vysychá /jak faunovo odpoledne naznačuje/ a pro její zavlažení sáhla paní Věra po kanystru s nápisem SF. Bohužel, medicína je to moc silná. Nitka, místo aby se osvěžila, jaksi nabobtnala do nepěkná, div se nerozleptala. Je mi to líto. Moc bych si přál, aby na záhonku Věry Chytilové opět rozkvetly Sedmikrásky.

       Protože jistě všichni nevědí, že jazykem každého správného Sciffa je angličtina, dovolíme si citovat Velký anglicko-český slovník:

       teen-agers mládež, dorost, mladiství, mladí lidé mezi třináctým a devatenáctým rokem

       Jestli paní Věra facku dat umí či neumí, to nevíme. Pro jistotu jsme jí jeden výtisk poslali.