Interkom: JAK SE UDĚLUJE HUGO

REPORTÁŽ O TOM, JAK JSME S JARDOU OLŠOU KONSPIROVALI NA SVĚTOVÉM SF KONGRESU CONSPIRACY '87, VYŠLA VE VTM 24/87, ALE SPECIÁLNĚ PRO ČTENÁŘE INTERKOMU JSEM PŘIPRAVIL PODROBNĚJŠÍ VYLÍČENI CEREMONIÁLU PŘI UDĚLOVÁNÍ NEJVÝZNAMĚJŠÍ CENY - HUGO. - JAK SE UDĚLUJE HUGO:

Pro ceremoniál byl vyhrazen největší sál kongresového centra, velký asi jako kino Alfa. Zatímco fanoušci se museli tísnit na balkónu, spisovatelé měli spolu s novináři přichystané židle dole v sále přímo před pódiem. My jsme pronikli zadním vchodem za zády pořadatelů přímo do sálu mezi „profesionály“. Livrejovaný mladík se nás snažil vyhodit, ale Jarda prohlásil, že jsme zahraniční novináři s jistotou, o které se nedalo pochybovat, takže nás pustil dál.

Uvnitř už seděl výkvět moderních autorů žánru, jako G. Wolfe, B. Silverberg, G. Bear, B. Aldiss a další. Mezi nimi se pohyboval obtloustly Charles N. Brown z pověstného časopisu Locus a fotil své pověstně pohotové snímky. Byla tu také spousta vydavatelů, takže kdyby nějakého anarchistu, přilákaného názvem kongresu /Konspirace/, napadlo hodit z balkónu dolů bombu, podařilo by se mu docela slušně ochromit americkou SF.

Zatímco Jarda navazoval kontakty s mladými redaktorkami SF magazínů, šel jsem si prohlédnout stolek s cenami. Pro ty z vás, kteří doma Huga nemáte: cena má podobu lesklé rakety na podstavci a připomíná kosmická plavidla, jaká se malovala v dobách, kdy pan Rotrekl ilustroval Lemový Astronauty.

Ale to už zhasla světla, šum utichl, nastalo napjaté očekávání. Na pódium vystoupil Peter Nicholls /ano, tvůrce geniální Encyklopedie SF/ a začal slavnostní projev: „Je zajímavé, že cena pro nejlepší spisovatele SF nese název po tom úplně nejhorším spisovateli SF.“ Napětí povolilo, lidé se rozesmáli.

Samotné předávání cen se provádí tak, že na pódium vystoupí nějaký „Spisovatel Velkého Jména a přečte nejprve pět nominovaných autorů, zatímco na plátno jsou promítány jejich obličeje nebo obálky knih. Pak rozlepí obálku a oznámí vítěze s největším počtem hlasů. Následuje samozřejmě potlesk, atp. Kategorii povídek měli vyhlásit bratři Strugačtí, ale zřekli se toho, protože odmítali mluvit anglicky.

Po předání Hugů vystoupil na stupínek Forrest Ackerman a začal vyhlašovat ceny pro nejaktivnější fanoušky: „Jsem rád, že tentokrát nepoletí cena do Ameriky, ale do Východní Evropy...“ /na místě po mé levici, kde seděl Jarda Olše, se vzrušeně rozbušilo srdce/„... a to do rukou polského fanouška a vydavatele Wiktora Bukata.“ /tlukot srdce se opět ustálil/. Další dvě ceny putovaly ještě dál na Východ - do Japonska.

Před cestou jsem si tipoval podle seznamu nominovaných děl, kdo dostane Huga a skoro žádný tip mi nevyšel. Předpokládalo se, že když kongres je v Anglii, většinu cen shrábnou Britové, ale kdepak. Všechny hlavní kategorie mají Američané a na Brity zbyly jen paběrky. Kupodivu nedostal Huga ani velmi vychvalovaný /i v USA/ román Boba Shawa The Ragged Astronauts, ani britský SF časopis Interzone, známý svou průbojností a literárními experimenty.

Na seznamu mezi nominovanými fan-spisovateli jsme objevili jméno Arthur Hlavatý a tajně jsme doufali, že vyhraje. Marně. Nikdy předtím jsem o něm neslyšel, ale kdyby to byl český scifista, který po válce usoudil, že vyhlídky na založení SF klubu jsou mizivé a odjel podporovat fandom do Spojených států, byla by ho škoda.

Když jsme pak s Olšou kráčeli nočním městem z Hugo-banketu do naší mansardy, byl takový zamlklý a ponořený do sebe. Zeptal jsem se ho, nad čím přemýšlí. „V jakém roce by IKARIE už mohla dostat Huga,“ odpověděl a zahleděl se kamsi do daleka.