Interkom: BRIGHTON '87

„To to ale trvalo, vy bastardi!“ Taková byla první slova Briana Aldisse, ve chvíli, kdy si vystoupil pro cenu Hugo v kategorii teoretických prací. A nelze se mu divit, Aldiss patří již téměř tří desetiletí k absolutní špičce britské sci-fi, ale Huga získal pouze na úplném začátku své kariéry za romány Nonstop a Teplárna (Skleník). Celý letošní Worldcon /neboli světový kongres SF/ - nazvaný Conspiracy 87 a odehrávající se v jihoanglických lázních Brighton - se nesl jako by ve znamení vyrovnáváni dluhu, které měla sci-fi veřejnost a fanoušci vůči svým idolům - tvůrcům science fiction. I u nás známý Robert Silverberg patřil až do letošního roku k těm, ke kterým se štěstěna v podobě Huga stále obracela zády. Jeho romány a povídky byly stále jedny z nejčtenějších, ale Huga pořád ne a ne získat. Jeho projev vyzníval smutně, stejně tak, jako když“ s námi několik hodin předtím hovořil a říkal, že Huga nejspíš nikdy nezíská a jeho vlastnictví ho už ani nezajímá.

Letošní Worldcon byl doposud největší sci-fi akcí na evropském kontinentu - více než 5000 účastníků ze tří desítek zemi /včetně pro sci-fi tak exotických jako Omán, Malajsie či Guam/ však nelitovalo. Sešla se zde prakticky celá plejáda současných hvězd světové sci-fi /převahu měli pochopitelně autoři angličtí a američtí/ v čele a Johnem Brunnerem, Gene Wolfem, Joe Haldemanem, Ianem Watsonem, Doris Leasingovou a dalšími.

Setkáni takového významu je důležité i z hlediska obchodního, a tak jame v kuloárech mohli potkat redaktory časopisů Omni i Isaac Asimov SF Magazíne, nakladatele Jacquese Sadoula z francouzské edice J'al Lu i šéfa sci-fi odděleni tokijského nakladatelství Hajakawa. Malá česká skupinka - skládající se kromě mě osobně ještě z Ivana Adamoviče - neměla jednoduchou úlohu. Potkat se a každým, a kým bychom byli chtěli, nebylo prostě možné - davy lidi se valily místnostmi hotelů Metropole a Bedford nebo zaplavovaly haly Brighton Center, zatímco autoři pochopitelně prchaly do zátiší speciálních místností, určených pro hosty a účastníky programu Conspiracy. I tak se nám ale podařilo sejít a řadou významných autorů. Několik hodin jsme strávili v přítomnosti obou bratrů Strugackých, kteří byli čestnými hosty a jejichž optimismus na téma dalšího rozvoje sci-fi i celé lidské společnosti je snad nekonečný jako vesmír. Fred Pohl a námi hovořil o své právě dokončené knize, jejíž název Chernobyl říká o jejím obsahu vše - na rozdíl od všeho, co napsal dříve, se román zabývá katastrofou v Černobylu a vznikl na podkladě materiálů, které mu poskytla sovětská agentura pro atomovou energii. Norsky autor Qyvind Myhre si nám zase postěžoval, jak je těžké být spisovatelem v Norsku, zejména tehdy, píšete-li sci-fi. Ovšem asi nejvíc nám uchvátila anglická autorka fantasy Tanith Lee, která nás svým vyprávěním doslova přenesla do světa svých knih plného rytířů, draků, čar a kouzel, kde - jak se zdá - do slova a do písmene žije.

Neobyčejně bohatý byl program „Konspirace“, v němž se vystřídali prakticky všechny hvězdy, které do Brightonu přijeli. Účastnici se mohli zúčastnit zhruba sedmi paralelních programů - počínaje filmovými a video projekcemi, přes koncert a divadlo, až po panelové diskuse a rady novým autorům, které pořádalo nakladatelství New Éra, patřící nedávno zesnulému L. Ron Hubbardovi. Zatímco v místnostech vyhrazených „smetánce“ se podávalo šampaňské a pohybovali se zde většinou lidé s ročním příjmem nad 50000 dolarů, ve „Fan room“ bylo přeplněno a všude se vznášelo aroma piva - neoddělitelného průvodce anglických a amerických fanů. A zatímco ti se účastnili dvou hlavních bodů jejich programu - koštováni piva z celého světa /včetně českého, které jsme přivezli/ a maškarního bálu a soutěže o nejlepší masku - v nejvyšším patře Brighton Center se sešli autoři, editoři a hosté kongresu na party pořádané u příležitosti udělení Hugo Award. Oslavu organizovalo a financovalo nakladatelství L. Ron Hubbarda - autora lehce grafomanských dobrodružných románů. Bohužel pro soudné čtenáře a naštěstí pro své dědice stačil napsat SF dekalogii /!/ z nichž zatím vyšlo jen pět dílů a druhý z nich /Mission Earth/ byl dokonce nominován na Huga. Protože se knihy dostaly na nejvyšší příčky žebříčku bestsellerů a nakladatelství se přímo topí v dolarech, pokusilo se prosadit knihu až na metu nejvyšší /která je také finančně velmi výhodná/ - a to právě velkou reklamou a financováním různých akci. Přesto byla kniha na slavnostním vyhlášeni vyplakána a největší kritika na ní se ozývala především z úst právě těch autorů, kteří se party s radosti zúčastnili a popíjeli, pojídali a pozorovali ohňostroj, který byl u příležitosti kongresu uspořádán.