Všechna práva © Interkom 1984 - 1988

S podtitulem Další kriminální příběhy z 21. století se nám dostalo do rukou pokračování případů Timothy Truckla. Obávám se však, že ortodoxní detektivkáři budou zklamáni, Prokop totiž zcela ignoruje Detektivní desatero /naštěstí pro sci-fi/. Takže jako detektivky nic moc /viz třeba všem zákonům žánru se vymykající vyřešení případu krádeže ve spermatické bance/, ale sci-fi je to skvostná. Žádné psaní ve stylu „gadget pro gadget“, prostě a jednoduše Příběh. Příběh, který vypovídá sám za sebe, aniž by se do něj autor „pletl“. Vidím na nich jen dvě vady: oproti předchozím povídkám Cožpak nohy se kradou? považuji za slabinu to, že případy přestávají být čistě kriminální, ale jsou spíše „státně teroristické“. Zdůrazněním teroristické funkce státního aparátu začínají mít povídky ráz proklamace. Z literárního hlediska je určitě působivější když fakta hovoří sama za sebe - ergo: každá společnost má takové zločince, jaké si zaslouží. Je jasné, že v odlidštěné hypertechnické společnosti to nebudou žádné chovanky ústavu pro výchovu křesťanských panen. Druhou slabinou je to, že povídky jsou šité podle jednotného schématu: vysoce postavená osobnost si vylije srdce - Truckle se ujímá případu - naráží na nový vynález /postup, informaci/ vyřeší případ /ale výsledek většinou manipuluje/ - podá zprávu Podzemí.

       Není asi náhoda, že hned na začátku knihy Truckle cituje Chandlera; Timothy Truckle toť Phil Marlowe 21. století. Stejně lidský a v rámci možností ušlechtilý uprostřed nelidskosti a dalších ne. Jeho lidskost je umocněná tím, že sám je nelidský, tedy vnějškově /„snobský výstřední trpaslík“/. Ale jestliže Mariové byl jako osamělý jezdec nerealistický typ, Truckle je osobnost napojená na určitý kolektiv. Podzemí je charakterizováno dost neurčitě, ale jedno víme jistě - bojuje za lidskost a obyčejnou lidskou důstojnost. /„Slavnostně slibuji, že nasadím svůj život za uskutečnění dvanácti základních práv každého člověka, práva na život, práva na smrt, práva na identitu, práva na nesledovaný prostor, práva na potravu, na bydlení, na vzdělání, na práci, práva na lékařskou péči, na volný pohyb, na spravedlnost, práva na děti. Tak přísahám. Do or die!“/ Jestliže si připustíme myšlenku, že Truckle jako bojovník za lidskost je absurdní, tak si uvědomme, že absurdní prostředí vytváří absurdní hrdiny. Truckle je typický kyberpunkový hrdina - odpadek společnosti, což ale neznamená, že se vzdal svého práva na život a na štěstí. Není náhoda, že právě tady, kde bojuje sám za sebe, žalostně prohrává. Kyberpunkové jsou i reálie - do detailu popsaný obraz světa, ve kterém lidská společnost /respektive její část/ ovládá kybernetiku, genetiku a mnoho dalších věd, ale neovládá sebe.