Interkom: Paralýza kolem paradigmat aneb na Kmínka paragraf.

Ale no tak Ivane! V životě jsem nečetla nic tak odbytého až šarlatánského jako je troje polemika. Ale začnu v tvém stylu: „Zkostnatělý a zkornatělý mozek Ivanův se náhle setkává s něčím, co vybočuje z vyšlapaných cestiček jeho každodenního vědeckého pachtění, jakož i jeho sci-fi kancelářských úvah o smyslu života. Co udělá Ivanův mozek, neschopen jsa se s tím vyrovnat? Dožere se. On se nezamýšlí. On pouze zavětří něco podezřelého - paravědu? Zakuklené nové náboženství? - načež úplně zjankovatí a začne vyhazovat kolem sebe...“

Kdyby nezjankovatěl, musel by přece okamžitě přijít na to, že filozofie je taky hra, že s ženskostí to nemá nic společného, neb filozofek nebude asi víc než chemiček - spíš míň, dále by ten mozek nepřipisoval E.H. výroky, se kterými přišel Z.N. („hokynářský“ pro označení utilitárně darwinistické interpretace) a vůbec by se ten mozek styděl psát o něčem, co nečetl, vysloveně nepravdivým, zavádějícím způsobem. Všiml by si, že článek je o tom, jak Z.N. zapůsobil na E.H., a nikoliv o tom, co by E.H. chtěla přibližovat čtenáři z nauky Z.N. - to bych si nikdy netroufla, Z.N. je háklivý až alergický na nepřesné citace, každé slovíčko pro něj znamená velmi mnoho a konečně přečíst si ho není zas tak náročné, tedy nemělo by být pro člověka, který sám píše prózu s filozofickými (byť ironicky filozofujícími) prvky.

Žížala se jeví ve své žížalovitosti to přece musí být jasné každému, kdo nechodí s klapkami na očích. Je pozoruhodná, svérázná, krásná. Ne ovšem pro sucharského I.K., který má celý svět nastrkaný do zaprášených šuplíků a předem daných kategorií. (Ostatně sám Z.N. někde líčí, jak zprvu nechápal, v čem je krása trav: připadaly mu darwinisticky účelové. Ale pak přišel na to, že jejich krása je nevtíravá, architektonická, gotická.)

Ivanův ubohý mozek ani není tak daleko, aby pochopil, že estetické kategorie nejsou nic „Čistě lidského, co se roubuje na živou přírodu, jen aby to pasovalo“. Nepochybuji o tom, že v naší psychice dřímají ukryté archetypy, pratvary, základní tušení rytmů, souvislostí, posloupností, vzhledů, které do nás vložila příroda a skrze které vnímáme. Neexistuje skoro nic „čistě lidského“ v tomto smyslu! Proč bychom měli tento způsob vnímání potlačovat a nahrazovat umělými, vykonstruovanými systémy?

Dále je zajímavé že I.K. má averzi k jednoduchým formulím, a přitom jeho povídky přímo hýří omíláním otázek kolem smyslu života. Činnost mozku I.K. je v podstatě stejného typu jako činnost oněch mozků, proti kterým se tak diletantsky pokouší brojit; jenomže tam, kde už nemůže dál, nasazuje skepsi a nastavuje ironické bodce. To samozřejmě děláme všichni, ale Z.N. ne. Ten vyvíjí obrovské úsilí v úplně jiném směru. Hledá. Vciťuje se. Nebojí se postupovat jako středověký nebo renesanční polyhistor. I.K. se obává, že ho někdo chce zmanipulovat, ale on už hluboce zmanipulovaný je! Dnešní mechanistickou vědou, myšlením pohybujícím se v zaběhaných rovinách, a konečně je zmanipulovaný i generačním pocitem strachu z jakékoli ideologie, z tezí. Jenže krása filozofie (kromě toho, že to je hra, což I.K., jak bylo řečeno, nechápe), je podobná kráse básně. Čteš a najednou ti spadnou klapky z očí, vidíš svět nově, svěže... takový nějaký zážitek jsem se snažila popsat. I.K. ovšem něco takového nesnese. On se cítí ohrožen K.H. Máchou, nebo i mu vnucuje tezi, že máj je lásky čas! A co teprve Jaroslav Žák ve Študácích a kantorech? Ten ho dokonce chce zmanipulovat tvrzením, že štěstí je muška jenom zlatá! To už skutečně přestává legrace.

Konečně: proč by měl být svět proteplený? Protože člověk, ať dělá co dělá, když něco dělá, vždycky vytváří nějakou smysluplnost, vnáší do věcí nějaký řád, interpretuje, volí, tvoří z chaosu. Proteplení jsem mínila tak, že se ti věci stávají blízkými, že se do nich vžiješ nebo k nim máš vztah nebo jsi jejich součástí... Samozřejmě, že Z.N. nesvazuje procesy v přírodě univerzální formulí o jevení se! Jenom není pohled na biologické subjekty. To mi připadá strašně důležité, protože postoj lidí k přírodě je konzumní, utilitární nebo zas fanaticky sentimentální... a ani jedno není přiměřené. Neubauerovský postoj by mohl tenhle vykloubený vztah vrátit do správné polohy.

Co se tyče tvé teze, že nemáme na pochopení dějů v živé přírodě, pak toto tvé tvrzení dobře ilustruje bezmoc mechanistické vědy a tradiční logiky v tomto směru, jakož i panující odcizení mezi člověkem a přírodou. Tvé podezření, ze Z.N. se chce všeho zmocnit jedinou tezí, zase ukazuje, na jak obludné nehoráznosti jsi už předem připraven - jak zprofanovaně tedy chápeš vědu a filozofii!