Interkom: Čeho jsme se dočkali v roce 1987

a hned dodávám: i v lednu 1988, kdy vyšlo několik knih s vročením 1987. Ach ta operativnost Knižního velkoobchodu! Takže napřed souhrn: v oblasti překladové literatury je loňský rok rokem reedic. Zvláštní zásluhu v tomto směru má Odeon /Kmen Andromeda, Obchodníci s vesmírem, Mechanické piano/ ale tato iniciativa se projeví spíše na burzách v prudkém poklesu cen za tyto tituly než mezi těmi, kdo chtějí číst. Že reedice těchto nesporně kvalitních děl vyšly je sice chvályhodné, ale neznamená žádný zásadní přínos. Navíc náklady /přes 60000, Kmen Andromeda dokonce 88000!/ nesvědčí o fundovaném průzkumu trhu. Je, tu nebezpečí, že přesycením trhu může dojít ke zdání, že o sci-fi nikdo „nestojí“.

Velice hubený byl loňský rok na překlady z ruštiny. Hubený ne tak počtem jako kvalitou. Jakoby sovětská sci-fi upadla do beznadějné šedi. Loňské Saturny, toť přehlídka bídy a utrpení. K tomu dílo více méně historické - Beljajevova Laboratoř W. Shrnuto: sem tam nějaká poetická povídka, ale spíše jen v náčrtu a jinak šeď, šeď, šeď. Žádné téma, které by člověka zvedlo ze židle.

A tak se dostáváme k naší domácí tvorbě. Tak mizivou žeň jednoho roku nepamatuji. Zdá se, že naše nakladatelství připomínají hrady se zdviženými padacími mosty, před nimiž stoji autoři s-f. Aktivita autorské obce se projevuje především ve fanzinech a mizivě na „regulérním“ trhu. Jsme prostě národ kutilů -i v kultuře. Dá se říci, že pouze Volného Požár u zlatých labuti a Neffův čtvrtý den až navěky prorazily hladinu povzneseného klidu, ale to neznamená, že jde o díla, nad nimiž by bylo nutno hýřit superlativy. Ad Požár u zlatých labutí: typická ukázka PČT-děj knihy se nemusel odehrávat v blízké budoucnosti; klidně by se /po vyškrtáni podružných rekvizit a jejich nahrazení současnou technikou/ mohl odehrávat v roce 1987. Popisnost nic než popisnost, zhnusení nad maloměšťáctvím, korupcí atd. Chce snad Z. Volný připravit švejdu o jeho vavříny? Má česká s-f takovou „angažovanost“ zapotřebí? Neff: to samé v bledě modrém - oproti Vejci naruby jsou povídky ve Čtvrtém dni až navěky vyrovnanější úrovně - ale k průměru. Žádná událost a la Největší vodvaz v dějinách svangu. Jsou akčnější, občas zablyští výbornými nápady /Hrdinové kosmu a zvláště Večírek s překvapením/, do jejich vesmíru se vejde i lidské teplo /Kontakt/, ale postrádají hloubku či přesněji řečeno psychologické dotažení. Neffovou slabosti je koncovka /tím nechci říci, že závěry jeho povídek jsou slabé vždy - viz Jitro pro strašnou radost/, například Kontakt svojí poslední části silně ztrácí. A ještě menši postřeh: sex je sice pěkná věc, ale novou vlnu sama o sobě nedělá! Řečeno s Moliérem: Mrzí mne pane můj, že jsem tak tvrdohlavý/ jste sympatický muž a nejsem, věřte, řád/ že tomu sonetu nemohu zatleskat. Lituji, ale tím, že si jen budeme klepat po ramenou, se k žádné kvalitě nedostaneme.

Nejlepší nakonec: Mladá fronta ve Třináctce vydala dvoudílnou antologii Vesmír je báječné místo k životu a Navštivte planetu Zemi! Podrobněji o ní pojednáme v obsáhlejším, solidnějším ale méně operativnějším Mozku. Všehochuť z celého světa - a kvalitní! Takhle si představuji s-f antologii. A nemusí být překladová, stačí, aby byla z českých luhů a hájů, páni redaktoři!