Všechna práva © Interkom 1984 - 1988

       Ten, kdo si koupil tuto knihu, je bud hýřil, nebo pouhý konzument sci-fi. Povrchní popis událostí na planetě Faena, v podzemském pravěku, v říši Mayů, U jezera Titicaca, v blízké budoucnosti na Zemi a na Marsu. To vše prolétne před čtenářem na pouhých 410 stranách. Podle mého názoru je myšlenková úroveň knihy nepřímo úměrná jejímu rozsahu. Konzument si smlsne, ten, kdo se nad knihou zamýšlí, vyhodil 31 korun.

       Je to jako pimprdlová hra - autor tahá za provázky a loutky se poslušně pohybuji. Postavy jsou buď absolutně černé nebo absolutně bílé, přitom jsou však pasivní - cožpak takhle může vzniknout nějaký konflikt, aby se děj rozhýbal?

       Kazancev vzal Dänikenovy vzpomínky na budoucnost a přepsal je do formy sci-fi, nevšiml si ale, že si vzal příliš velké sousto: zdramatizovaná teorie působí ploše a jakýkoliv naznak dramatického děje v knize působí rušivé. Autor chce být všude a nikde nestačí být pořádně. Souček při psaní vycházel z podobných myšlenek, ale uměl to napsat: chytnul se určité epizody a rozepsal se o ní, nesnažil se v jedné knize stihnout všechno. Kazancev na to šel jako Magdalena Dobromila Rettigová: vraz tam tucet mimozemšťanů, přidej špetku indiánských knězi... a stvořil něco na způsob výrobku pejska a kočičky. Když už musí Dänikenovi nohsledi zamořovat svými teoriemi sci-fi, ať se alespoň naučí psát!