Všechna práva © Interkom 1984 - 1988

Ten přetlak. Ten vnitřní pláč, celoživotně potlačovaný. Pod tlustou kůrou, pod vší imunitou. Ze všech sil se snažíte, aby pravdivost takových těch všude vůkol papouškovaných pravd nebyla podstatná. Ušklíbneme se. Mávneme rukou. A najednou, celí zaražení, zjišťujeme, že někdo přece jen analyzuje skutečnou, zapomenutou pravdu, vyslovuje ji. A ono to má tu strašnou sílu, která ve skutečné pravdě prostě je, sílu, na kterou se nám už skoro podařilo zapomenout /ovšem za cenu hroší kůže, myšlení v omezených bludných kruzích, ubíjející nudy/.

       Fühmannův svět je rozdělen na Uniterr a Libroterr. Předvedeny v geniální zkratce.

       Libroterr: úžasně fungující ekonomika. Ulice perverzí. Anatomický kurs pro děti: lidožrouti okusující kostlivce, gangsteři řvoucí „nebodat do ledviny!“.

       Uniterr: šedý beton, sledování myšlenek, předem přesně předepsáno, jakou tezi Učení mají vědci svými pokusy dokázat. Zmanipulované myšlení.

       Uniteřan, čtoucí knihu, se nedovede vyrovnat s tím, že nenalézá žádný moralizující, černobílý obsah, že neilustruje nějakou tezi.

       Člověk si to plně uvědomí: gigantický dějinný pokus učinit lidi lepšími - avšak je dosaženo jen pokřivené zmanipulovanosti, a i to jen v případě, že objekty jsou pod nejintenzivnější palbou nejtužší propagandy ...

       Člověk by plakal, plakal, plakal.