Všechna práva © Interkom 1984 - 1988

Krajina mezi Plzní a chatovou osadou Dudlaj je příjemná a připomíná trochu Posázaví. Měli jsme možnost si ji prohlédnout skutečně důkladně, protože autobus má neuvěřitelně zamotanou trasu a do některých vesnic se nečekaně vrací. Tento dopravní systém jsem nepochopila.

       Z autobusu jsme vylezli současně s Michalem Kusem, který nás dovedl na „šerifárnu“ Dudlaje. Zde nám bylo vystaveno turistické vízum do Černoděrska. Provedli to dva dobře vycvičení celničtí učňové; způsob, jakým zvedali závoru, razítkovali a komisně nás usměrňovali: „Po jednom“ je velmi slibný a ukazuje zjevný talent pro službu na hraničních přechodech. Nejsem si však jistá, jestli šlo o Akčildejovy děti. V osadě je dětí celý houf a poslouchají Akčildeje jako hodinky.

       Stáňa nás poslala na chatu Radky Žákové, kde panovala polední siesta: Pražák, Tom, Franta Hlous, Vašek Soukup, Podpěrovi, Gavlasovi, Dáreček a ještě několik dalších scifistů zde sedělo na verandě, pojídalo guláš, pobíjelo a klábosilo. Jakmile nás Pražák spatřil, ožil a začal divoce gestikulovat a vykřikovat, že musíme okamžitě vyrazit na trasu nějaké soutěže. Tak jsme se stali tříčlenným družstvem - k Michalově smůle, neboť můj muž František vůbec nehodlal soutěžit. Ale Pražák se ho neptal. Vyvlekl nás do lesa nad chatu a zmateně vykládal, že tady má být nějaký srub a u něj dub a na trase že mají být papírové čtvrtky. Pak zmizel. Nenašli jsme ani srub, ani dub, ani čtvrtky. Jelikož Pražák nás tak vehementně pobízel ke spěchu, vydali jsme se zpět k Jedličkově chatě. Zde nám milosrdně předložili úkoly, které byly na těch čtvrtkách na trase. Nějaká potvora vždycky tvrdila, že je buď lhář nebo pravdomluvný a buď ET nebo UFO a z výroků se mělo vyvodit, co je ta potvora doopravdy. Domnívala jsem se, že když František studoval kybernetiku, měl by to zvládnout, ale nepochopil to ani po dvou hodinách usilovného vysvětlování.

       Mezitím bylo nutno nastoupit k dalším soutěžím. Naše družstvo mě vyslalo jako zástupce do první z nich. Úkolem bylo přebít jez se sondou /pingpongovým míčkem/ v ruce a neumokřit si plavky. Pochopitelně jako jediná ze všech jsem do jezu spadla a byla jsem úplně mokrá, navíc jsem si způsobila obrovskou podlitinu takovým způsobem, že vůbec nemůžu sedět. Jauvejs!

       Další soutěž spočívala v tom, že Karel uvrhl do vody létající talíř /ztroskotaný/ a posádku /utopenou - molitanoví panáci/ a scifisté je měli vylovit. V sytě hnědé a studené vodě to nebylo jednoduché, přesto byl výlov velmi rychlý. Naše družstvo samozřejmě neuchvátilo nic. Pak se měl převádět po určené trase kosmonaut v magnetické sprše, což byl lavor s provrtanými dírami, naplněný vodou a držený nad hlavou kosmonauta. Samozřejmě František odmítal se zúčastnit a ve tváři měl vepsaný úplně stejný laskavý nezájem jako Karlova žena Stáňa. Oba z bezpečného, odstupu přihlíželi pošetilostem úplně zmáčených scifistů. Michalovi bylo upřímně líto, že by nemohl dál soutěžit, a proto jsme angažovali za Františka různé náhradníky. V další soutěži - nesení kosmonauta s kotlíkem plným vody, z nějž se mělo vylít co nejmíň, jsem byla nucena podat silácký výkon, i když musím říct, že Helena vážila ze všech přítomných určitě nejmíň.

       Večer u ohně následovaly dvě soutěže ve znalosti SF literatury. K mému nejvyššímu údivu jsme se neumístili celkově poslední, ale předposlední! Vyhrálo družstvo složené ze Šediváka, Martina Klímy a Alberta, určitě zaslouženě, protože ke všem úkolům přistupovalo se zápalem a velmi vědecky.

       Dále byli vyhlášeni čestní občané Černoděrska - Pražák a Franta Hlous. Tento titul může získat fan nebydlící v Plzni. A který prokáže bud pět souvislých účastí na Plkonu nebo sedm vůbec.

       Pak se opékal salám, pilo pivo čepované ze sudu pomocí hustilky, klábosilo se a zpívalo. Pagi - jak jinak - okamžitě vytvořil hlouček separatistů. hovořících o počítačích, Šedivák a Franta Hlous diskutovali velmi energicky a procítěně o záležitostech vydávání SF. Skutečně nemají onen potlačeně rozhořčený, téměř rezignovaný, nechci říci přímo bezmocný výraz jako Železný nebo Neff, když hovoří o tomtéž. Ale nepochybně by ho rychle získali, kdyby byli na místě Železného nebo Neffa.

       Franta Hlous s sebou na Plkon přivezl svoji mladičkou, avšak vyspělou neteř. Oko mnohých scifistů spočinulo na této dívce se zalíbením, všichni byli však zastíněni vášnivým svůdníkem Ramešem. Zlí jazykové sice tvrdí, že Rameš se chce takto dostat do Hlousovy rodiny a zdědit Frantovu knihovnu, ale my se domníváme, že takových rafinovaností není Rameš schopen a jde mu o věc samotnou. Podrobnosti o tomto i jiných případech se dovíte v připravovaném Pražákově článku o plnění tzv. Ostravské výzvy /nejbližší Interdrb/.