Všechna práva © Interkom 1984 - 1988

Na Parcon jsem se velmi těšil, ostatně jako každý rok. Tentokrát ale musím zdůraznit, že organizátorům se podařilo celou akci zvládnout tak perfektně, že je to u setkání fanoušků a vlastně amatérů skutečné obdivuhodné.

       Byla to velká akce, která dala organizátorům zabrat. Byla to akce potřebná a důstojná. Její ráz už byl trochu jiný, než měly první schůzky scifistů v Pardubicích. Úzký kroužek lidí, kteří se na konci víkendu už téměř navzájem znali, nahradilo široké celostátní fórum. Tak se stalo, že SF se na Parconu ukázala jako bůh Janus a začala nám ukazovat kromě své hravé tváře i druhou. usilovná systematická práce na udržování chodu klubů, potíže amatérské literární tvorby i otázky taktiky a strategie při propagaci fantazie vystoupily ze zákulisí a staly se hlavními náměty mnoha debat.

       Přitom se i zde objevily přednášky a pořady, které měly tuto kamarádskou atmosféru a jiskru nadšení a fandovského zaujetí pro věc. Byla to nejen tradiční (a tradičně plně navštívená) přednáška Ondřeje Neffa, ale i referát členů opavského sfk o jejich stroji času. Naproti tomu nedostatek videomagnetofonů na trhu a jejich poměrně vysoká cena udělaly vysoce úspěšnou akci (a dnes už neodmyslitelnou složku většího SF setkání) z videoprojekcí v klubovnách.

       Přiznám se, že i já jsem tento pořad zařadil na čelní místo, protože bych nechtěl, aby mi něco zajímavého ušlo. Myslím si ale, že by tyto projekce měly mít mnohem vetší diváckou kapacitu a méně pestrý program, aby se staly jen doplňkem toho hlavního, setkání lidí.

       Chtěl bych proto poděkovat nejen organizátorům za perfektní organizaci, ale i těm, kdo jako Ondřej Neff, Luboš Kusák, Ivo Železný a mnoho dalších předávají pod nenápadnou taktovkou Zdeňka Rampase ve svých vystoupeních i drobnou vzpomínku na neformální kamarádské časy.

       V jednom z fanzinů jsem nedávno četl článek, který se soustředil právě na odpovídající úroveň celostátního setkání. Beseda O. Neffa v malé klubovna a počet cen udělovaných amatérům v něm byly uvedeny jako příklad záporů akce. Myslím, že by jistě ty nejlepší více potěšily křišťálové vázy, ale mne osobně třeba hřeje u srdce postarší diplom za 12. místo a je mi velice drahý. Co se týče besedy, i zde mám jiný názor. Neslyšel jsem ji celou, ale zájem o účast byl takový, že klubovna nestačila. Možná by bylo vhodné besedy přesunout do větších prostor, kde se může zúčastnit mnohem více zájemců. Diskutující pak budou jisté více dbát na formu svých poznámek a dotazů. Ve velkém sále se sice ztrácí atmosféra upřímného a spontánního kamarádského setkání, ale vzhledem k rozsahu dnešního fandomu už asi tato komorní forma nevyhovuje, což je podle mého názoru škoda.

       Velice mne potěšilo, když jsem si na letošním Parconu uvědomil, že se mezi obětavými tvůrci těchto setkání začínají pravidelné objevovat nové mladé tváře. Doufám jen, že nebudou v přípravě setkání SF fanoušků vidět pouze tu vážnou, těžkou a nezištnou práci, ale podaří se jim i udržet kus místa pro nevážnou fantazii a vážné přátelství.