Všechna práva © Interkom 1984 - 1988

       - Ta Mšec je asi pěkná díra, co? - Koordinátor přisvědčil. - Ale můžeš se svézt s Vladimírem K. autem. -

       To byla dobrá nabídka. Pokud je zajištěna doprava, nevidím důvodu, abych na poradě absentoval.

       I vyrazil jsem. V sobotu ráno, z Dolních Měcholup. Tašku v jedné, plán Prahy v druhé ruce. Na stanici metra Flora již čekal Vladimír V. a jeho zavazadlo. Společně jsme se odebrali k Vladimíru K. Ten si natáhl kalhoty a osedlal svého vysloužilého renolta. Přepravili jame se do SF muzea, kde čekal Zdeněk R. - na nás a na babičku, která by převzala Zdeňka R., Jr. Tu jsme se dozvěděli, že o dopravu projevil zájem i Felix B. Když tento dorazil, naložili jsme sebe i několik objemných krabic Zdeňka R., Sr., abychom vzápětí zjistili, Že tudy cesta nevede. Tlumiče zadních kol neplnily svoji funkci, tzn. netlumily a škrundání a pach pálené gumy nám znepříjemňoval jízdu.

       - Přeskupit se! - zazněl řízný povel řidiče Vladimíra K. Krabice putovaly z nákladního prostoru dopředu, Vladimír V. na přední sedadlo, autor této reportáže a Zdeněk R. na zadní, Felix B. ven. Se smutkem v očích odešel na autobus.

       Po chvíli jízdy jsme zjistili, že ani tudy cesta nevede. Nastalo nové přeskupování, tentokrát vše nalevo, aby se ulehčilo pravému zadnímu tlumiči. Když však přesto pneumatika jevila snahu o vznícení, bylo nutné řešit situaci radikálně.

       - Někdo si vystoupí! - Nejtěžšímu' Vladimíru V. byl přidělen Jeden! Asimov z krabice a slib: - Možná se pro tebe vrátím. -

       Zbytek osádky už šťastně dojel do Mšece. Velikou pomocí nám byly šipky na sloupech, přestože na první pohled se zdálo, že „SF seminář se koná tady všude kolem.“ Obětavý Vladimír K. se ihned obrátil a přivezl opuštěného Vladimíra V. i stopujícího Felixe B. Renolt to odnesl pouze nalomenou poloosou.

       - Jsem ochoten přenechat ti svůj nocleh, - pravil úlisně Vladimír V. - ... za mírný bakšiš. -

       To jsem nemohl (spací vak nemaje) přijmout. Raději jsem se vydal, na zpáteční cestu už v sobotu večer, spolu s Vladimírem V., řidičem Daliborem Č. a nespočetným množstvím Podpěrů. Vozidlo jsme spolčeným úsilím roztlačili (přičemž jsem vzpomenul Parconu '88 a podobné rozmarného auta Vlastimíra T.“). Když jsem zavzdychal, ať už si ti scifisté kupují fungující povozy, bylo mi pohroženo pěší chůzi. Ve voze pak Podpěrové nesmírně hlučeli a rušili spolupráci rodící (v duchu právě absolvované porady) diskusi mezi SFK Spectra a R.U.R. Na východní periferii Prahy pak pilot značně zneklidněl, takže jsem raději opustil přibližovadlo a s MHD pokračoval až do Dolních Měcholup.