Všechna práva © Interkom 1984 - 1989

       Byl u nás!

       Profesor Švejcar, zakladatel naší pediatrie, ve věku 91 let, přednášel na mém pracovišti v rámci Socialistické školy práce.

       Přišel o hodinu později, než se organizátoři domnívali, že se dostaví. Ale on si zase myslel, že to spletli oni. Zato však dojel autem, které sám řídí! Ukázalo se, že je to neobyčejně roztomilý stařík, který líbá všem dámám ruce, usmívá se jako sluníčko a dovede posluchače opravdu strhnout.

       Především zpochybnil, ba odsoudil pediatrii jako obor /což se může zdát groteskní, ale je to od něj hezké, že se nestydí za změnu názoru a vždycky hlásá to, k čemu slavná lékařská věda právě dospěla, i když jsou to věci zcela opačné/. Do budoucnosti doufá v rozšíření praxe rodinných lékařů, kteří budou znát pacientův způsob života a určí tak mnohem lépe diagnózu a budou mít lidštější přístup. Lékaři zřejmě budou nuceni s pacienty mluvit /v Rakousku si pacienti přes nemocenské pojištění vymohli, že lékař bude s každou osobou rozmlouvat dvacet minut za čtvrt roku/. Lidé budou trávit co nejméně času v nemocnicích, nemocnice se už dnes ve vyspělých zemích ruší.

       Ve svém neskonalém optimismu tvrdil, že inteligence lidí stále roste, že dnešní lidé jsou výraznější, vyhraněnější individuality než byli dřív. /Pokud vás tedy deprimuje ta všeobecná stádnost a nivelizace, vězte, že dřív to bylo patrně horší, i když jiným způsobem - asi se na člověka valilo miň informací, neměl takovou možnost volby v nejrůznějších záležitostech, život měl pevnější řád, předem daný, ale tím byl i silně sešněrovaný - aspoň já si to tak nějak vysvětluju./

       A pak mluvil o rozdílech mezi mužem a ženou. Žena a muž jsou zcela rozdílní a nemají vůbec nic společného. Žena je doslova div přírody, má mnohem dokonalejší mozek než muž. Holčička pozná svoji matku už v osmi dnech, chlapeček teprve ve třech týdnech! A tak to potom pokračuje pořád. Žena se vyvíjí a reaguje rychleji. Když se zruší spojení mezi mozkovými hemisférami, muž ztratí schopnost řeči, ale na ženě se nic nepozná. Používá na řeč jen levou hemisféru, kdežto muž potřebuje obě. Žena má schopnost okamžitého zhodnocení situace, hned všechno vidí. Ale zase to, co zrovna nepotřebuje, odhodí, zapomene. Doménou muže jsou konstrukce /vyšší matematika, hudební kompozice a podobně/. Teprve mužský a ženský prvek dohromady dávají dokonalého člověka.

       Bylo to úchvatné. To nadšení a okouzlení, které stařičký profesor stále pociťuje nad lidmi - nad všemi lidmi! - mě opravdu sebralo až k pláči. Tam, kde já vidím hlupáky, zakomplexovance, trapné ješity, retardanty, on vidí zázračné, neopakovatelné bytosti. V našem pracovišti nespatřuje příšerné kvokaniště, nýbrž shromáždění samých divů přírody.

       Upřímně řečeno jsem vždycky měla dojem, že div přírody je spíš muž. V tom smyslu, že je to jakýsi výstřelek, luxus, který se honí za jakýmisi nesmyslnými záležitostmi, případně působí katastrofy, a pak umře v padesáti na infarkt, zatímco žena je ten houževnatý, spolehlivě fungující živočich, který udržuje věci v chodu, přes všechny pohromy, zvraty a katastrofy způsobené muži.

       Nedávno jsem četla tuším v nějakém článku o Vysockém, že existuje rozum, ale pak ještě takový „hlavní rozum“, a ten že mají právě ženy. V docela jiném článku jsem četla o ochraně lesů v Indii. Dokud to měli na starost muži, lesy umíraly. Tak se o to musely začít starat ženy - a byly úspěšné. Mužský přístup - to jsou řvoucí motory a tuny hnojiv a pesticidů. Ženský přístup - vycítit souvislosti, postřehnout, které rostliny a živočichové tam chtějí růst a co jim prospívá.

       Myslím, že zkrátka existuje myšlení dvojí - mužské /logické konstrukce, snaha o exaktnost se sklonem k extrémům/ a ženské /které je praktičtější, intuitivnější a komplexnější/.

       Závěr je jasný: má-li se zabránit válkám, ekologickým katastrofám, všelijakým krizím, je nutné přestat myslet mužsky a začít myslet žensky.

       AÍ žije matriarchát!