Všechna práva © Interkom 1984 - 1989

Obdržel jsem Váš dopis, který je vlastně to, co jsem chtěl, i když došlo i v tomto případě k nežádoucímu posunu. Ozvala jste se Vy, které nic nevyčítám. Je to, abych tak řekl, syndrom rodičovských schůzek - na ty také nejpoctivěji docházejí rodiče těch dětí, které se školou nemají žádné problémy, kdežto rodiče problémových žáků na takové schůzky ani nepáchnou, Proto asi nemohu předpokládat, že by se mi ozvali ti pasivní fanové, na jejichž adresu jsem svou úvahu o Miniconu adresoval. Kdyby to totiž udělali, nebyli by už tím, čím jsou. Chápejte prosím, že moje výzva nebyla míněna jako kritika pořadatelů, nýbrž jako kritika publika.

       Ale v jedné věci nechť je mezi námi jasno. Opravdu si přeji, aby fandom polemizoval i s lidmi, na které hledí, jak píšete, s úctou. A vůbec, s tou úctou to příliš nepřehánějte. Podle mého k mládí, a hlavně ke studentskému mládí, úcta příliš nepatří. Naopak, atributem studentů je a měla by být neúcta k hodnotám, neboť jedině tak může každá nastupující generace rozlišit skutečné hodnoty od pseudohodnot. Myslím, že v rámci fandomu /bohužel zatím jenom zde!/ nemusíte mít obavu, že by se někdo z těch ctihodných urazil, když ho vyzvete na polemický souboj. Oni totiž mnohdy na to netrpělivě čekají!

       Asi jste se nezúčastnila prvních Parconů, kde se objevil i Páral. Bloudil mezi námi jako pária, nikdo si ho nevšiml, snad z ostychu, či ze závisti, nevím. Ale jedno bylo jasné. Proč přijel. Čekal, že bude vtažen do dialogu a třeba i napadán. Bylo od nás kruté, že se tak nestalo, neboť úvaha - copak autora takového kalibru mohou zajímat naše názory - byla zcestná. Vynechám teď sebe, ale jsem přesvědčen, že i Josefa Nesvadbu určitě zajímá názor fandomu a že je na něj silné zvědavý, každý přece chce vědět, jací jsou ti, pro které píše, kdo jsou ti, kterým předává žezlo.

       Co se týče koncepce besedy na Miniconu 88, uvedl jsem svoje stanovisko již ve článečku v IK. Jestli jsem v něm něco pořadatelům vyčítal, tak věk, což není jejich chyba, ale moje pošetilost! Fandom existuje už dostatečně dlouho, aby se v něm projevila rozdílná životní zkušenost jeho členů - generační rozdíly. Existují jako objektivní danost a nemá cenu před nimi zavírat oči byt jakkoli křečovitě. Na tom přece není nic tragického, a moje pošetilost spočívala v tom, že jsem si myslel, že pořadatelé jsou si tohoto faktu vědomi.

       Uznávám, že besedy s malým počtem účastníků jsou asi bezprostřednější a snáze se „rozjíždějí“. Ale dovolte mi otázku. Jaký smysl pak mají gala „pseudobesedy“ před velkým publikem? Není to něco falešného, nezdravého, maketa skutečné besedy, tedy něco, co mi vlastně velice rafinovaně zabránit přirozené komunikaci mezi lidmi? Nevidíme těchto maket, úmyslně nefunkčních náhrad, kolem sebe příliš mnoho a neměli bychom se jim ve fandomu vyhýbat?

       Možná že předchozí odstavec vyznívá až hystericky, ale já už jsem takový. Přecitlivělý na usměrňování informací, na jakékoli jejich „kanalizování“. Začal jsem totiž chodit do školy v roce 1950 a od toho okamžiku jsem se musel bránit tvrdému desinformačnímu tlaku - tedy přibližně dvojnásobnou dobu nežli Vy. A tím se dostávám i k doušce Vašeho dopisu. Nejen Vy, nýbrž i moje generace prošla školou antidemokracie a dostalo se jí lekcí nepočítané. Proboha, ne že bych se tím chlubil, nebo to dokonce pokládal za přednost. Spíše naopak.

       Člověk je deformován více než tuší a dá to nepředstavitelnou námahu si tyhle deformace uvědomit a korigovat. A právě ve fandomu vidím rovné zrcadlo, které by mohlo v tomto nikdy nekončícím úsilí pomáhat. Fandom totiž není žádná maketa, žádná pseudoorganizace nadekretovaná shora. Proto chápejte mou obavu, abychom tuto šanci nepropásli, abychom implicitní možnost proměnili v explicitně vyjádřenou snahu. Což, jak vyplývá z Vašeho dopisu, klub Time Machine se chystá činit.

       Rád bych se Vašich pořadů zúčastnil /děkuji velice za pozvání/, ale stavíte přede mne dilema - zda harcovat 200 km do Prahy a 200 km zpět, či zasednout k psacímu stroji a napsat třeba povídku nebo příspěvek do nějakého fanzinu. Snad se mi podaří dostat se do Prahy na Villoidon, kde budu, slibuji, k dispozici všem rozhořčeným fanům, eventuálně se chystajícím mě vypískat.

       Na závěr mi dovolte poblahopřát Vám k vítězství v soutěži o nejlepší překlad básně „The Meeting Pláce“ /aspoň v něčem jsem správný fan - čtu IK od prvního k poslednímu řádkuj odtud jsem se dověděl o Vašem úspěchu/ a těšit se na další setkání se členy klubu TM, třeba na příštím Miniconu.

       P.S.: I já pokládám za rozumné zaslat kopii svého dopisu Zdeňku Rampasovi, aby jej dle vlastního uvážení uveřejnil v IK.