Všechna práva © Interkom 1984 - 1989

Bylo 23. února, něco před sedmou hodinou. Vzduch byl vlhký, neboť chýlilo se k jaru a někteří členové klubu RUR si zcela výjimečně sedli. V tomto klubu, důvěrně zvaném svými členy a příznivci Roura, není zvykem sedět. Tam se pobíhá, debatuje, dojednávají se akce, chodí se kouřit a na pivo, grafomani /jako třeba já/ nabízejí své příspěvky do fanzinů, ale nevysedává se.

       To je na Rouře to krásný.

       Když ale nastane onen poněkud transcendentní okamžik výroční členské schůze, zasednou i nejnepokojnější živly.

       Ale k věci.

       Neboť v některých okamžicích letošní“ výroční schůze se noc chvěla jako prérie pod údery hvězdné artilerie.

       Zahájil ji předseda Vláďa Veverka, který nastínil situaci klubu za uplynulý rok a svou práci, načež Rampas pravil:

       „Ty jsi hodný hoch“, a zatímco nezjištěný hlas z pléna dodal: „Máme tě rádi“, Zdeněk se omluvil a schůzi opustil.

       Načež Veverka sdělil členstvu, že už nemůže a nechce dělat předsedu a vybídl k volbě předsedy nového.

       Udiven, klub zůstal zírat. Situace byla přinejmenším frapantní, ne-li, jak překrásně nesmyslně říkával jeden můj přítel, bunforcionezní.

       Ještě stále předsedající Veverka nechal členstvo nějakou chvíli zírat, než po takto vzniklé dramatické pauze klubu oznámil, že bez předsedy, vzhledem ke způsobu zřízení, klub nemůže existovat a musí být tudíž zlikvidován.

       Klub zíral dále. Ticho plné hrůzy se přelévalo od vteřiny k vteřině.

       Pro většinu členů i hostů to bylo nepředstavitelné, přijít o azyl, o místo kontaktů.

       Co ale udělat pro záchranu Roury?

       Jen jedno. Najít nového předsedu.

       Bylo vytipováno několik členů, kteří by případně měli schopnosti k předsedování. Většina z nich na tom byla špatně s časem, jiní byli, nejspíš právem, přesvědčeni, že dělají dobře to, co dělají. /Byla jsem mezi nimi i já. Protože je mi tak trochu stydno, že jsem v této prekérní situaci odmítla, cítím to tak trochu jako zradu a osobní selhání, ráda bych vysvětlila, že když vám doma pobíhá manžel typu Gargamel - včetně té pleši a pokřikuje „Nemám rád fandím!“, nevytváří to právě dobré podmínky k předsedování. A to i přesto, že ho svým způsobem chápu./

       Roura však svého zachránce a nového předsedu našla. Stal se jím Ivan Adamovič v tandemu s Karlem Matějkou. Je však třeba najít někoho, kdo by pečoval o klubové finace. Co vy na to, ekonomové a matfyzáci?

       A nejen vy, ale i ostatní Rouráci a Rouračky, zejména vy v jiných klubech neorganizovaní:

       PODPORUJTE SVÉHO PŘEDSEDU!

       VŠECHNY SCHOPNOSTI K ZÁCHRANĚ ROURY!