Všechna práva © Interkom 1984 - 1989

V létě minulého roku se konal od pátku 29. července do pondělka 1. srpna v glasgowském hotelu Central Albacon '88, pořádaný glasgowskýmí fans pod patronací BSFA [The British Science Fiction Association]. Zúčastnil jsem se téhle slávy sice poprvé a jenom v sobotu, ale s některými tamními fans jsem se znal už od roku 1984, takže to nebylo plavání v neznámých vodách.

       Hotel Central je součástí nádražních budov Central Station, ale svou úrovní se dost podstatně liší od „nádražních“ hotelů, jak je známe u nás. Albacon se konal téměř ve všech jeho prostorách, to je v sálech, salóncích, restauracích, a dokonce í v pokojích. Po zaplacení vstupného jsme s manželkou Evou dostali placky, aby si všichni mohli přečíst naše jména a aby pořadatelé věděli, kolik dnů máme zaplaceno. Materiály Albaconu byly tak tlusté, že jsem se musel posadit někde do koutku, abych si je mohl prozatím aspoň prolistovat.

       Hlavní páteční program obsahoval mimo jiné filmy „Mars and Beyond“, Star Trek IV“ a „Little Shop of Horrors“. Kromě toho proběhly přednášky a diskuse jako „Mars Exploration“, „Gaia, Humanity and Space“ a tzv. „Colectors Panel“, tedy výstavka „věcí mimozemského původu“. Mohl jsem si jen povzdechnout, že to už nestihnu. Sobota nabízela filmy „First Men On The Moon“, „Day Mars Invaded Earth“ a „Blade Runner“. Dále bylo možné vyslechnout fundovanou přednášku o britském raketoplánu Hotol „Hotel to Hotol“, další přednášky se jmenovaly „Space Tourism“ [přednášel Ed Buckley] a „Living in the Greenhouse“ [přednášel čestný host Albaconu profesor Heinz Wolff]. Nejvíc jsem se ale těšil na řeč jiného čestného hosta Albaconu'88, americké spisovatelky C. J. Cherryhové. K té její řeči se ještě vrátím. Kromě toho se konala také panelová diskuse nových autorů. Na půlnoc se plánovalo kostýmované setkání „The Demolished Man“ a v jiném sále zas „The War of the Worlds“. V neděli pořadatelé promítali např. „Flash Gordon“ a jako unikát starý němý film „The Crazy Ray“ a přednášelo se. Mimo jiné výklad humorné biologie „I Am Joe Fan's Liver“. V pondělí byla ještě zajímavá panelová diskuse „Lowell Was Right“ o životě na Marsu s C. J. Cherryhovou. A všecko to mělo končit až o půl šesté večer závěrečným ceremoniálem a pro kinomany běželo promítání až do desáté večer. Jenže tohle ještě nebylo všecko, protože v salóncích existovaly alternativní programy, jako např. „Electric Dreams. 50 Years of Fantastic Television“, kde se daly vidět skutečné unikátní věci americké a britské televize. Jen namátkou: Space Patrol, Spiderman, Doctor Who, Children on the Stones, The Twilight Zone, The New Twilight Zone, The Tomorrow People, Ray Bradbury Theatre atd. atd. Vedle zas úplná Star Trek. a to originální TV seriál, The Next Generation i animovaná Star Trek! Kromě toho všeho ještě některé kluby uváděly své vlastní programy. A samozřejmé se tam v jiném velkém sále hojně prodávaly nové i antikvami knížky [Forbidden Planet má už pobočku í v Glasgowě: Buchanan Street 168], což mohlo skončit naším naprostým finančním zhroucením. Uvádím to tady tak podrobně proto, aby byl zřejmý rozsah celé akce, tohle totiž nebyl Worldcon. šlo jen o glasgowskou nebo, chcete-li, skotskou konvenci.

       C. J. Cherryhová je velíce milá šestačtyřicetiletá dáma. Vydržela mluvit skoro dvě hodiny a nikdo jí přitom nevyrušoval. Vzděláním je klasická archeoložka, píše na počítači a miluje dějiny starého Říma. Představuje si, „jak jednotlivé vrstvy historie leží na sobe od Římanů do středověku. Sbírám lidí, dojmy, myšlenky, zamíchám je, a vyjde z toho něco jiného než historie.“

       Za jeden z důležitých předpokladů spisovatelské práce pokládá cestování, při němž jí jde hlavně o to, aby rozmlouvala s lidmi. Jeden rozhovor např. nedávno vedla ve Skotsku s nějakým farmářem. Mluvili spolu o tak obyčejné věci, jako je pěstování zelí. Cítila se přitom jako doma. Oba na různé věcí nahlíželi shodně, ale jejích životní styl je jiný. „Když pak někde napíšu o tomhle farmáři, je to skutečné, životné.“

       Cestujeme také v mysli. Myšlením se dostáváme pryč z místa, kde bydlíme. Musíme se dokázat zbavit zemské tíže. Musíme myslet. Např. i o tom, jak využít energie. Ta nás může pozvednout nebo zničit. Lidstvo je za to odpovědné.

       Píše hodně fantasy, v níž porovnává to, co lidé chtějí, s tím, co nakonec udělají. Přitom to není historický román. Fantasy je mnohem realističtější, než byla historie. Historie pouze oznamuje, hovoří o odvaze lidí v kritické situaci, kdežto fantasy je výsek z historie. Třeba taková artušovská legenda měla na náš svět větší vliv než líčení historických skutečností. Ve srovnání s fantasy je sci-fi více zaměřená na budoucnost. Vždy je třeba volit mezi dobrem a zlem. Je potřeba lidi přesvědčit o tom, že v budoucnosti má cenu žít.

       Populace čtenářů sci-fi je velice mocná a je velmi důležité, aby dodávala jiným důvěru v to, že, lidstvo přežije. Abychom se mohli s optimismem dívat do budoucna, musíme v minulosti hledat, Jaké jsme dělali chyby a pro příště se jich vyvarovat. Ve fantasy vstupujeme do minulosti s myšlenkou na budoucnost. Přitom jsou daleká minulost i daleká budoucnost stejné v tom smyslu, že je nemůžeme znát v úplnosti, v obou případech má náš pohled mezery, vše se nedá přímo vysvětlit, proto je vyplňujeme fantazií.

       Problému se přestaneme bát, když se s ním konfrontujeme. Musíme si ho umět představit, jinak nás děsí dál. Existuje vždy více možností, jak překročit svůj strach. SF je jedno takové řešení. Cherryhová se zabývá spíše problémy morálními než technologickými. Zajímá ji problém moci při pohledu do minulosti i do budoucností, morální dilema, morální destrukce.

       Další důležitý předpoklad pro psaní vidí ve znalosti jazyků. Sama umí latinu, překládá do angličtiny Vergilia, který je zároveň jejím oblíbeným autorem. Hodně se od něj naučila. Pak vylíčila některé své trampoty s překládáním ze syntetické latiny do analytické angličtiny. Jiným předpokladem jsou znalostí třeba chemie, biologie. Povzdechla si, že autoři sci-fi jsou „příliš konzervativní“.

       Na dotaz z pléna, jestli by dnes některý ze svých textů chtěla přepsat, Cherryhová odpověděla, že mění přístup ke svým postavám, a kdyby jív tom nebránili její nakladatelé, „prohnala by skoro všechno znovu počítačem“.