Všechna práva © Interkom 1984 - 1989

Nedávno mi vyprávěl jeden přítel, jak kdysi chtěl založit ochrannou organizaci opuštěných a zanedbávaných pejsků, majetku československých scifistů. Zajímavá myšlenka. Ale proč ji nerozvinout?

       Vtip celé záležitosti je v tom, že když člověk něco dělá, nedělá něco jiného, A když někde je, nemůže být současně někde jinde. Myslím, že jsem velmi dobře zvládla umění dělat tři věci najednou, například vařit, žehlit a vymýšlet tenhle uličnický text. Poměrně slušně jsem zvládla i umění být na dvou místech najednou - například na obědě a na nákupu. Ale co se dá dělat, víc toho zatím nezvládám a zbytek fandomu, pokud vím, také ne. Právě tím však naše rodiny trpí.

       Proč tedy nezaložit ochrannou organizaci zanedbávaných členu scifistických rodin? Jakýsi antifandom? Ať se vyskotačí mezi sebou a nás nechají psát, překládat, redigovat, lepit makety, dělat programy a co všechno ještě ten zatracený hyperaktivní fandom dělá!

       Hlavním předmětem ochrany by se nepochybně stala naše zanedbávaná až tuberkulózní dítka. Ano, i tohle už tu prý bylo, nějaká babička, nevím už čí, z nezjištěných důvodů měřila třikrát denně vnukovi čtvrt hodiny teplotu, vždy po jídle, kdy, jak je známo, teplota stoupá v důsledku trávení. Občas se jí povedlo naměřit celých 36,9 i zostra upozornila matku scifistku, že to dítě má asi tuberkulózu.

       S tuberkulosním dítkem je těžké pořízení. Když mu nebohá matka nutila teploměr, napřed uteklo na stoletou lípu a odmítalo měřit si teplotu jinde než v samém vrcholu koruny. Matka trpící závratí přistavila žebřík a za dítkem vylezla. V tom okamžiku tuberkulózní dítko seskočilo - jeho netuberkulosní bratr mu dával záchranu - nasedlo na kolo a než matka slezla ze stromu, byly obě děti v tahu. Matčiny nervy kupodivu vydržely, teploměr nikoliv.

       Moc ráda bych také poznala jistou ženu z přízně známého scifisty, která se kdysi zmocnila jeho džínsů a začala je žehlit do puků. Následovat zoufalý výkřik:

       „Proboha, co to děláš, na džínsech se puky nežehlí!“

       Dotaz té ženy:

       „A jak se teda žehlí?“ Vysvětlení:“ Do švů. Rovně.“ Uražené odložení žehličky.

       „To já neumím.“

       Musí to být andělská, fantastická bytost, když po čtyřiceti létech manželství v Československu dokázala nezjistit, kde mají kalhoty švy.

       Ve fandomu vůbec kolují svérázné názory na rodinu a domácnost, které jsou rodinným příslušníkům solí v očích.

       Například jsme toho mínění, že pořádek je pro blbce, neb inteligent s přehledem zvládne chaos.

       Že blbí mají čas si pamatovat; chytří musejí vymejšlet. Že úklid není to nejdůležitější pod sluncem. Že si rodina nemusí 24 hodin denně ležet v náručí.

       Zejména scifistky mají v očích svých rodin jednu hroznou chybu. Otlučeny fandomovými diskusemi a půtkami, myslí a jednají logicky.

       Činí tak i v případě, že je na ně uplatněn citový nátlak. A pak se diví.

       Vyprávěla tni jedna známá scifistka, jak se vdala, narodily se jí dvě děti a adaptoval se byt. Dost dobrého najednou. Jedno léto tedy nechala děti na chalupě u dědečka a babičky, jezdila za nimi jen o víkendech a v týdnu provozovala generální debordelizaci. Chtěla totiž po prázdninách nastoupit do zaměstnání, takže to bylo naprosto logické počínání.

       Jednoho víkendu si babička začala naříkat na chřipku. Má přítelkyně se rozhodla vzít si na týden dítka do Prahy, ať se babická v klidu vystůně, což oznámila dětem i rodině. Logické počínání. Následovala scéna hemžící se výroky babičky jako: „Vzít děti, to dovedeš! Ty to ženeš na ostří nože!“. Což jí připadalo poněkud nelogické.

       Má přítelkyně se příšerně bojí víkendových jízd autem. Já ostatně také. Ten den jí její manžel oznámil, že musí řídit, neb on toho není nervově schopen - inu, křehcí muži naší doby - a navíc s ní celý týden zacházel jako s prašivkou. Další víkend byla podrobena diskusi o nastalé situaci, ve které se pokoušela mluvit logicky, zatímco protistrana (manžel, tchán a tchyně) pečlivě skákali z tématu na téma. Od té doby je z ní rodinný pária.

       „CO ta ženská vlastně chtěla?“ ptala se mě. Inu, aby zůstala na chalupě a babičku ošetřovala. Což jí ale připadalo nelogické.

       „A proč to neřekla rovnou?“ Odpověď jsem neznala a neznám.

       Hrozně ráda bych si poslechla protistranu, SF nápadů není nikdy dost.

       Rovněž bych byla zvědavá na jistého secesního manžela, který jinou mou přítelkyni přesvědčoval, že v důsledku SF její dítka strádají nedostatkem mateřské lásky. Tím naprosto nechci tvrdit, že scifistům je v rodinách šmahem ubližováno. Jenže fandom, to je zázemí, které jim ti druzí závidí.

       Tak ať si založí ochrannou organizaci. Třeba společně s těmi psy.

       Mohli by se scházet někde v hotelu, to kvůli zanedbávaným manželům a manželkám. Děti by se mohly doučovat - jsou většinou dost svérázná, učitele předem lituji. A starší generace by se trumfovala, kdo z jejich scifistů je větší příšerka.

       Chyběly by však nenápadné manželky (i manželé), které s úlevou vypustí svého drahého do fandomu, a v klidu si čtou nebo se odeberou za milencem.

       Jenže tito rozumní lidé žádnou ochrannou organizaci nepotřebují.