Všechna práva © Interkom 1984 - 1989

Nevím, nakolik čtenáře Interkomu zajímá věc, o které chci psát; na každý pád to stojí za pokus, navíc IK je jediný“ časopis, do kterého jest mi přispívati a o kterém vím, že tohle téma otiskne. Cenzura. Zná ji každý, kdo párkrát psal do novin, snad každému se stalo, že svůj článek nebo příspěvek našel zkrácený a nebo pozměněný... Není třeba dělat z toho vědu, pokud jde o krácení z důvodu nedostatku místa (hlavně v denících), problém nastává, jde-li o krácení a změny z obsahových důvodů. Loni na podzim jsem dělal pro Kmen rozhovor o autocenzuře; rozhovor vyšel, v Lidovkách a na Svobodné Evropě Steklače za jeho názory poněkud setřeli, nicméně podle rozšířené fámy byl rozhovor jednou z příčin, proč Steklač nebyl po Rafajovi jmenován šéfredaktorem Literárního měsíčníku. Jen velmi málo lidí ví, že tento rozhovor o autocenzuře byl - zcenzurován, protože kromě jiného vypadla celá jeho závěrečná otázka a odpověď. Pro zajímavost cituji: „O spisovatelích v emigraci se diskutuje, ale neoficiálně, v kuloárech, na čtenářských besedách. Tím, že se k nim Svaz spisovatelů nijak nevyjadřuje, vytváří prostor k nejrůznějším dohadům a fámám. Než se odtajnila narkomanie nebo veksláctví, kolovaly fámy o nich. Co ty si myslíš o novodobé české emigrační literatuře?“ - Odpověď: „Řeknu upřímně, že odchodu některých spisovatelů do ciziny dodnes želím. Mám na mysli Arnošta Lustiga, Josefa Škvoreckého nebo Věru Linhartovou. Na druhé straně jsou ale autoři, kteří mi nikdy k srdci nepřirostli, například Milan Kundera, jehož ohlas či věhlas v západním světě je ale objektivně vzato nepopiratelný. Smysl politické otevřenosti by měl být i v pojmenování názorových diferencí i uvnitř literatury samé a ve schopnosti reálně o takových diferencích diskutovat.“ To si ale čtenáři Kmene už nepřečetli (č. 45/88).

       Nebo mě napadá jiný příklad. 28. března bude mít pan Hrabal 75 let a jeden všeobecně zaměřený časopis si u mě k tomu výročí objednal článek. Protože jsem nechtěl psát, jak je v kraji zvykem, suchopárné pojednání o Smyslu Mistrova Díla, protože pokládám za příznačná pro celou Hrabalovu tvorbu 60. léta a protože mám rád „retro“ hodnocení, bez odstupu, tj. optiku příslušné doby, nepřibroušenou dodatečnými katastrofami, strachy anebo kariérami, které vždy hodně změní, pojmenoval jsem ten článek „Hrabalova šedesátá“ a slepil ho z Hrabalových výroků z té doby o sobě, které jsem posbíral z textů, záložek, rozhovorů atd. plus z úryvků dobových recenzí. Takto pojatý článek nevyjde, neb v něm byly citovány (pochopitelně neškodné, později volbě přejímané) názory některých nežádoucích lidí, a redaktorka časopisu neuspěla, ani když jména autorů recenzí nahradila anonymním názvem časopisu, ve kterém (ve kterých) recenze vyšla (zvlášť prý vadily Literárky a Tvář). Opakuju, že šlo o běžné názory, jaké v doslovu k poslednímu výboru z Hrabala (Můj svět, ČS 1988) zastává dokonce i Rzounek. V recenzi na film Hoří, má panenko (Kmen č. 10) místo původní věty „čs. filmová nová vlna 60. let se vyslovovala ke skutečnosti rozhodně otevřeněji a zpravidla i s větší uměleckou suverenitou než naprostá většina barrandovské produkce 70. a 80. let“, místo téhle celkem jasné věty zní vysázená verze: „. než mnohá díla barrandovské produkce 70. a 80. let“, rozumíte, mnohá díla, to je guma, kaučuk a gutaperča sama, nikdo neví - je to Vávra, není to Vávra? Příznačná mi připadá odpověď příslušné redaktorky na otázku, proč k téhle „kosmetické změně“ došlo. Zněla: „Protože si myslím, že to tak není.“ Což je ovšem, když si myslím něco jiného než někdo druhý, důvod k napsání vlastního článku, podepsaného vlastním jménem, třebas hned za článkem, na který reaguju, a vysázeno tučně, jak to v Kmeni vždycky bývalo. Je to, promiňte ten příklad, jako kdybyste redigovali Koperníkovu knížku o heliocentrické soustavě, nesouhlasili s ním a všecko mu opravili pěkně zpátky, aby měl nebožtík Ptolemaios radost. Ten by (teď pro změnu Koperník) koukal, čtverák stará! Píšu tenhle článek vlastně proto, že mi připadá zajímavé a pro tu kterou dobu příznačné, co se z novin a Časopisů cenzuruje, resp. co všechno se cenzuruje. Navrhuju, abychom za účelem lepšího pochopeni situace veřejné, a najmě situace v novinách oznamovali v IK, co bylo komu vyškrtnuto, budeme-li mít dojem, že jde o výše zmínění obsahové důvody. Za sebe můžu říct případ nejčerstvější: z recenze na Bekovu Novou kariéru (Kmen č. 11) se vytratil původní název (Stalin a spol. - nyní, vymyšleno bůhvíjakým: Morální šok; rozumíte. Morální šok!) i věta, přispívající k lepšímu pochopení nevábné fyziognomie hlavního hrdiny, vyřízeného stranického činitele Onisimova: „Poznáváme ho od začátku jako chorého člověka s naběhlými váčky pod nevyspalýma, nažloutlýma očima, s malýma bledýma rukama, které se třesou, kostnatými zápěstími potaženými žlutošedou kůží, se ztuhlými chodidly, ve kterých nelze nahmatat puls.“ (??) Jo, a v té recenzi na Formanův film, o které jsem už mluvil, je v tištěné verzi ještě jiná změna. Původně je v článku věta: „Nelidské je chování těchto dědečků dobráčků, kteří by pořád ostatním do všeho mluvili, pořád by je něčím obtěžovali, neustále si osobovali právo rozhodovat o jejich osudech - ale kteří, jakmile jsou opravdu potřební, ukáží se jako spolek neschopných páprdů“. Co v Kmeni nakonec vyšlo, nechť si laskavý čtenář pro pobavení, pokud o to bude stát, najde sám. Mohl bych takhle ještě chvíli pokračovat, ale myslím, že je jasné, o co mi jde: sdělujme si vzájemně případy, o kterých víme, případy cenzury, navíc cenzury s autorem neprojednané, cenzury, o níž se autor dovídá až na stránkách novin, pro které psal (ve výš uvedených případech se redakce těžko můžou vymlouvat na to, že oznámení „nestačily": všechny texty byly odevzdávány se značným předstihem, článek o Bekovi počátkem ledna, vyšel 15. března, článek o Formanovi koncem ledna, vyšel. 8, března atd. Tenhle způsob cenzurování, který není s autorem projednán, pokládám za neslučitelný se vším, co by se jen zdálky a náhodně chtělo podobat novinářské etice nebo prostě profesionalitě, A protože si myslím, že v tomhle zdaleka nelítám sám, jsem zvědavý, jaké zkušenosti sají ostatní.