Všechna práva © Interkom 1984 - 1989

pro mě začal někdy zjara minulého roku, když Honza Pavlík začal v mé přítomnosti řeč, že by rád šel na příští ples za Mr. Spocka ze seriálu Star Trek, a neví, jak to udělat. Jemnými, leč důraznými nátlakovými metodami, zejména soustavným ukecáváním, ze mne postupně vytáhl přiznání, že umím vyrobit Spockovy špičaté uši, démonické obočí i účes /praskl na to jeden z mých příčesků/, vyšít odznak a ušít mimozemské zvíře tribla. V této fázi jsem zblbla natolik, že jsem začala uvažovat o svém přestrojení za bantuskou spojařku Uhuru z téhož seriálu. Ačkoliv pohled na fotografii černé sexbomby Uhury v porovnání s mým obrazem v zrcadle ve mně zanechával jisté pochyby.

       To zblbnutí bylo nakažlivé, i když mechanismus jeho nakažlivosti se mi nepodařilo objasnit. V důsledku nákazy se postupně připojilo dalších pět členů posádky a jeden zase dezertoval. A tak jsem šila kostýmy, vyšívala odznaky a vůbec se činila. Jako poslední člen posádky se připojila Jana /sestra Chapelová/, v civilu švadlena. Pozdě, ale ušila si alespoň svůj kostým. Ostatní kostýmy byly zpracovány mou amatérskou rukou. Nicméně ráda vzpomínám, jak jsme vedly řeč o raglánech, štepech a kantnách a naši přátelé prchali v posvátném děsu a hrůze, že je brzy začarujeme.

       Pak nadešel ten slavný den. V pokoji hotelu Sigma, který jsem sdílela s Vilmou Kadlečkovou, to vypadalo jak na pobřeží Omaha v Den D + 1. Vilma se líčila a využívala Ládi Kejvala /kapitán Kirk/, zběhlého v technickém kreslení, aby jí maloval na ruce lebky. Já se matlala na tmavohnědo a vlastnoručně vyrobené líčidlo mi na obličeji oxidovalo do Fialová. Nevšímala jsem si toho a přetvářela jsem Honzovi Pavlíkovi celou hlavu do podoby Mr. Spocka.

       Mezitím se dostavil podporučík Chekov /Pavel Kolár/ a poručík Scott / Karel Matějka/ k okostýmování a ples mohl začít. Až do této chvíle to bylo moc fajn.

       Jenže...

       Věděli jsme od předsedy pořádajícího klubu, že větší část vstupenek byla prodána místnímu obyvatelstvu. To se také dostavilo, v plesových šatech bez masek a zíralo na menšinu maskovaných scifistů jak na exotickou zvěř. Vilma se divila, jak někdo může nevyužit takové příležitosti k vyblbnutí, ale i nám ostatním nebylo právě nejlíp.

       S maximálním duševním nasazením jsme vydrželi do průvodu masek. Ondřej Neff nastoupil s moc zajímavě pomalovaným kýblem, ze kterého náhle vyskočil vetřelec a začal Ondřeje žrát. Ondřej byl přesvědčivý, jak bylo patrno i z obličeje ředitele DK Sigma, který zděšen přihlížel, jak pěkně se renomovaný český spisovatel válí po podlaze a zaplní při tom celý parket.

       A tak Ondřej dostal zvláštní cenu, skupina Star Treku také a za doprovodu větší části scifistů jsme se odebrali na pokoj vypít alkoholickou část cen. Proč bychom kazili civilistům ten krásný ples, ne?

       V pokoji kpt. Kirka to už zase bylo moc fajn. Maně vzpomínám na etudu Vláda Srponě „Ako som nakrúcal v televízii“ nebo na debatní kroužek „Naši oblíbení grafomani.“

       Ale nebýt těch cen, které stmelily kolektiv /na což by stačil i nákup v samoobsluze/, byl by ples jaksi nadbytečný.

       Mám takový vnitřní pocit, že příště by se mělo udělat něco pro to, aby Sci-fi ples byl skutečně sci-fi. Zpotvořit se můžeme kdykoliv, víte všichni, jak dokážu přijít zmalovaná a olepená třpytítky třeba do RUR, a tancovat se dá i na mlatě ve stodole.