Všechna práva © Interkom 1984 - 1989

Dojem z prvních stránek byl velmi příjemný. Jako bych se vrátila na milovaný ostrov Kypr, kde jsem kdysi prožila rozkošnou dovolenou. Všechno takové kapesní; živě jsem si vzpomněla na Generální prokuraturu Kypru, umístěnou ve vilce menší než některé takzvané rekreační chalupy v ČSR.

       Náhle čtenář zjistí, že jaksi ztratil přehled o ději, posléze pak objeví, že jde o dva paralelní osudy odehrávající se díky neprobádanému parapsychologickému jevu v jedné hlavě. To však není námětem románu. Je jím současný svět v kapesním vydání malého ostrůvku, a to současný mužský svět. V takto pojaté perspektivě pak působí například partyzánské hnutí i politická aktivita na ostrově jako hra nedospělých chlapečků, terorismus ultralevičáků -jako hraní na vojáčky a bankovní lupič je energicky odkázán davem žen na konec fronty. Občas teče krev; občas teče krev i při dětských hrách.

       Nad tímto kapesním vydáním světa ční přísné autorita Konsorcia, působící jako extrapolace oidipovského komplexu. Nalézáme tu i další freudovské motivy, možná použité spíš podvědomě. Tak postupná ztráta končetin u jednoho z hrdinů upomíná na komplex kastrační, zatímco u druhého rovněž probíhá postupná kastrace, ale více ve sféře tvůrčí.

       Autor je zřetelně znechucen některými současnými jevy. Tepe bez milosti narkomanii i honbu za pomalovanými tričky, život a řeči části mládeže a zběsilost fotbalových fanoušků, způsob jízdy autem, kdy si někteří lidé vyrovnávají za volantem svou sbírku komplexů /dobrý den, pane Freud!/.

       Záměr ukázat svět v žabomyším světle je literárně využíván poměrně často, nezapomenutelným způsobem například v Chevalierových Zvonokosech. Beekman tento záměr realizuje nehumorně, trpce satiricky. Přitom si bere na mušku příliš mnoho cílů najednou, takže zcela zákonitě netrefí ani jeden. Důsledkem je, že román působí poněkud zmateně, a SF motiv spontánní posttraumatické telepatie, který měl zřejmě být spojovacím a současně třídícím prvkem, působí nadbytečně, rušivě, jde na úkor přehlednosti, srozumitelnosti i vypovídací schopnosti, zkrátka nemá v knize co dělat. Právě tak i motiv poněkud přízračného dešťovkového profesora, který se tu i onde v knize objeví, aniž by jakkoliv ovlivnil děj.

       Metoda paralelních osudů je dostatečně známá, propracovaná a nosná, bez uvedených rušivých momentů by struktura knihy byla čistší a srozumitelnější.