Všechna práva © Interkom 1984 - 1989

Muži jsou skutečně hrozní hračičkáři. Dovedou si hrát s čímkoliv. Luben Dilov si pro své hrátky vybral čas. Naštěstí jen pro literární hrátky. Podle všeho si je vědom, že tohle není hračka pro jedince nedospělé a nezodpovědné, i když je to v knize naznačeno jen zlehka. Proto je snad hlavní hrdinkou dívka.

       Autor si vymyslel moc sympatickou hrdinku. Neustále dělá zmatky, je mile praštěná a všechny ženy - ostatně i muži - v našem a dřívějších staletích jí připadají obézní. (V tom bychom se přes propast času shodly.) Má rozkošné postřehy z různých dob a je ochotna se kamarádit i s počítačem. Rozhodně, přes veškeré zmatkářství, je to dospělý člověk, a snad i proto se dostává do konfliktů a to i se svými současníky. Je jí vlastní například odpovědnost za cit, který probudila - pánové, neptejte se mne, co to je, ono se to spatně vysvětluje. Z celého díla čiší lítost, že hrdinka je jen vymyšlená.

       A to je vlastně obsah knihy. Sbírka historek o kouzelně ujetém děvčeti, které by zaručeně dělalo výtržnosti i bez čundrání časem. Cestování časem tento zvláštní talent hrdinky ovšem zvýrazňuje a současně dává příležitost k nejrůznějším kousavým postřehům z naší současnosti. Ta možnost mohla být využita více a lépe.

       Dilov rozumí ženám a fandí jim. Muže ukazuje takové, jací jsou.

       Ta knížka se jmenuje Nedokončený román jednej studentky a vyšla v edici Máj. Nemusí se každému zalíbit, není příliš dějová, spíš zaměřená na situace a intelektuální šlehy. Ale je to příjemná četba.