Všechna práva © Interkom 1984 - 1989

       Mezi novými přírůstky v mé knihovně se objevil i tenký svazek od K. Veverky a P. Heteši s názvem Sítě, kanály a stoky. Protože námět i příběh sám mě zaujaly, rád bych vyjádřil svůj čtenářsky zážitek slovy.

       Na Západe, soudě alespoň podle našich kusých informací, je tzv. počítačová sci-fi v posledních 10 - 15 letech jevem dosti častým. Česká fantastika v této oblasti však věrně odráží- stav v zavádění a rozvoji počítačů v českých luzích a hájích. Svým způsobem tak potvrzuje pravdivost teze o spjatosti literatury se životem. Potěšilo mě proto, že i my máme „počítačovou novelu“, vydanou navíc v solidní grafické úpravě. Přečetl jsem ji za jediný večer bez přestávky. První nadšení ze mě už vyprchalo, mohu - tedy klidně hodnotit.

       Průvodním jevem klubových tisků bývá špatná kvalita tisku, zaviněná technickými prostředky tiskáren. Tentokrát jde o výjimku z pravidla zcela v duchu celé práce. Škoda jen, že nebyla provedena korektura, která by odstranila zbytečné pravopisné chyby v i/y, čárkách apod. I při kvalitním provedení to trochu kazí výsledný dojem.

       Od prvních odstavců mi bylo jasné, že jde o action s tory. Ocenil jsem sevřenost, svižnost a spád děje, který graduje až k závěrečné pointě. Vynikajícím prvkem jsou vzkazy (viz str. 10, 11 atd.) nebo některé dialogy. Stejně dobrým dojmem na mě zapůsobila jednota stylu obou autorů. Mám také několik kritických připomínek. Zdá se mi totiž, že autoři na některých místech dosáhli výše uvedeného účinku na úkor literární kvality. Např. Úvodní pasáže slouží hlavně k rychlému navození atmosféry, k tomu, aby se hlavní postava - programátor Steve Storming - co nejrychleji přenesla do počítačem řízené gigantické Monopollis. Nic proti tomu, ale Heteša s Veverkou se zde soustředili víc na počítače a atraktivní prostředí než na člověka. Chybí mi lepší překreslení postav, drobná psychologická zkratka. Ostatní osoby se novelou o 120 stranách prakticky jen mihnou.

       Ve shodě s obsahem je použito velké množství odborných počítačových výrazů, někdy snad až na hranici únosnosti, které však „sedí“. I když nejsem pracovníkem výpočetního“ střediska, mám za to, že zvolená jazyková úroveň odpovídá skutečnosti.

       Samotné téma není zcela originální - jako ostatně již téměř nic v dnešní SF. Ovšem počítačový příběh je v naší sci-fi dosud popelkou, takže dílko bude fandomem určitě dobře přijato. Já sám jsem z téhle branže nedávno četl od Johna Varleyho novelu PRESS ENTER. Nabízí se přirozeně srovnání, které není pro naše autory příliš lichotivé; přiznejme si ale, že ani příliš spravedlivé. Jejich látka byla postavena přece jen níže. Tam, kde Heteša s Veverkou usilují o strhující dynamičnost, Varley náhle zastavuje a vkládá reflexívní, lehce filozofující pasáže. Pod hladinou se skrývají minimálně dvě další významové roviny nesoucí silný milostný a protiválečný náboj. S počítačovým jazykem zachází Varley daleko úsporněji, drží se zásady, že méně je více o A tak bychom mohli pokračovat.

       Ha závěr jen stručně: Jsem rád, že jsem si mohl přečíst Sítě, kanály a stoky. Jsem rád, že k nám postupně přicházejí díla jako PRESS ENTER. Snad i nám jednou vyrostou autorské osobnosti typu Johna Varleyho.