Interkom: Z prázdninového přídělu SF

Na mém stole leží tak, jak jsem je dočetla, dvě povídkové sbírky. Volanie na mliečnej ceste, antologie polských SF povídek, a Kaleidoskop, výbor z Bradburyho povídek. Obě mají jedno společné; větší část povídek znám. Jednou mi to vadí, podruhé ne. Proč?

Kaleidoskop Raye Bradburyho dokonale mapuje jeho svět. Horory, ty jsem snad znala všechny. Dokonalé. Zajímavý je opakující se motiv vzpoury dětí vůči rodičům, je z toho cítit nějaký psychický úraz. Trochu se to opakuje i v mystických povídkách, kde ale cítíme víc smutku než hrůzy. SF část také převážně známe, všechny ty otázky po smyslu toho, co my, lidé, činíme. Bradburyho Mexičané, Irové, Američané či vůbec podivíni nejsou vlastně nic jiného než mimozemšťané. Prostě cizinci, jejichž svět a vnímání světa našeho je jiné, a svým způsobem objevné.

Antologie polských SF se skládá z třinácti povídek, ze kterých znám nebo je mi povědomých nejméně sedm. Ty ostatní - nu.

V prázdnote nepočuť tvoj krik je spekulativní kombinace SF a duchařské povídky, inklinuje víc k hororu. Téma je známé - podivné až strašidelné jevy napřed psychicky, posléze i fyzicky likvidují kosmonauty. Lze to přečíst, ale nic to v člověku nezanechá.

Utečenec je krátká povídka o obyvatelích neznámé planety sužovaných cizími uchvatiteli. Autor nás napíná, která z protistran jsou lidé, což se nakonec dozvíme.

Laskavá. Pokřik na téma lidé, buďte na sebe hodní a mějte se rádi, ono to jde, když vás k tomu mimozemská supercivilizace technickými čáry a máry donutí. V podstatě traktát, a to jsem myslela, že ze stadia didaktických traktátu už se SF dostala.

Správa z prvej ruky je další z mnoha variací na téma „a přece je bůh, a přece Kristus žil“. Religiózně založené čtenáře buď uspokojí, nebo pobouří. Těm, kteří soudí, že je to v podstatě jedno, a že záleží na nás, lidech, co uděláme nebo neuděláme a jak se budeme chovat, nepřinese vůbec nic.

To všechno by konec konců nevadilo, kdyby výběr povídek byl podřízen jednomu cíli, kdyby sbírka měla tvar. Ale ona tím dojmem nepůsobí. Pro zmlsané scifisty je to hromádka střepů; běžný čtenář se může dlouho bavit bádáním, co tím chtěl básník říci, protože v převážné většině případů jde o svérázné alegorie.

Kaleidoskop má tvar, a s chutí jsem četla i povídky, které jsem znala, abych nepřišla o vazbu jedné každé ke svéráznému světu Raye Bradburyho. Myslím, že takhle nějak by se měly sestavovat povídkové sbírky.

Jako třetí leží na mém stole letošní Kočas. Vlastnosti dobré povídkové sbírky mu nechybí a většina povídek je o dost lepší než povídky z Volania na mliečnej ceste. A také o dost lepší než poslední u nás vydané antologie českých SF.