Všechna práva © Interkom 1984 - 1989

Neboť, jak jsem byla upozorněna předem, Plkon je kón a nesmí se psát s „c“. Jeho hlavním a jediným cílem je totiž dosyta se scifisticky vyplkat.

       Letošní Plkon byl můj první, celkově pak sedmý. Jak jsem byla upozorněna šerifem osady Dudlaj Akčildejem, je to scifistická akce s nejdelší časoprostorovou kontinuitou, nemění se ani místo konání, ani roční období. Ostatně, s tím ročním obdobím by to ani jinak nešlo. Někteří otrlí jedinci spali pod širákem, mně Jedličkovi synové galantně postoupili svůj stan, když jsem se k nim chtěla přiřadit. Vůbec mě nějakým způsobem vzali pod ochranu, což jejich otce upřímně udivilo.

       Přijeli jsme v pátek večer, když jsme před tím z autobusu poznali notný kus Plzeňska. Jen jsme přijeli, odhodili jsme bágly ke plotu a po nezbytných formalitách usedli k táboráku, abychom se zapojili do všeobecného plkání, které, provázeno pečením buřtů a pitím piva, přetrvalo přes půlnoc.

       Ráno byla mlha a lezavo, když ale vylezl šerif Akčildej ze své chajdy a šel se vykoupat do říčky myslím, že to byla Úhlava, vysvitlo slunko. Oblékli jsme plavky - vůbec většina akcí se konala v plavkách, neměl to být spíš Plávkon? - usedli kolem ohniště a plkali. Některé otrlé povahy se i koupaly. Během sobotního dopoledne postupně dorážely další várky scifistů, až nadešel čas odebrat se k Radce Žákové na guláš. I když cesta vedla do kopce, neustávali jsme v plkání. Guláš byl vynikající. Měla jsem pak chuť chvíli ležet na sluníčku a mlčet, ale zaujala mě debata Vlka s Vachtlem o kritice, takže jsem se pokusila zapojit. Dalo to práci, chlapci mě nepustili ke slovu.

       Cestou zpátky jsme plkali, až jsme překvapeně zjistili, že máme lovit ufony. Také jsem jednoho chytila, ještě ho mám schovaného.

       Po návratu jsme usedli kolem ohniště a plkali, já jsem například s Evou Hauserovou vedla jako přípravu na Minicon debatu o emancipaci, kterážto debata budila značnou pozornost. Jenže nezodpovědný šerif a jeho nohsledi nás pořád rušili, když požadovali naši účast v nejrůznějších soutěžích, jejichž účelem bylo nás zmáčet, hodit do vody nebo do něčeho namočit. Někteří jedinci se nezúčastnili, neboť neměli plavky, Ondřej Neff „absolvoval mokrou část v džínsech, a zmáčel se jen trochu. Nakonec se pořadatele unavili, dojeli pro sud piva a nás nechali plkat.

       S večerem jsme se sesedli u táboráku, kde se vytvořily celkem čtyři frakce. Část pěla tradiční trampské písně, část se bavila o SF, část o politice a část zpívala moderní protestsongy. Okamžik, zapomněla jsem na frakci pátou, která odjela.

       Pití piva, pečení buřtů a jiných specialit na ohni a plkání přetrvalo půlnoc. V neděli ráno jsme se sešli u ohniště kupodivu svěží, s výjimkou šerifa, kterého bolela hlava - asi z nás - a sháněl se po prášcích proti bolení hlavy. Další část lidí s ránem odjela, zbytek se znovu sesedl u ohně a - jak jinak - plkal až do odjezdu autobusu. K autobusu nás na kole doprovázel jeden ze šerifových synů, aby mohl tatíčkovi zvěstovat radostnou novinu, že jsme vskutku pryč.

       Plkon je akce, která vyhání scifisty na čundr, což je nesmírně chvályhodné, ať si proti nadměrnému pití piva či jiných kapalin protestuje, kdo chce.

       Plzeňská trampskoscifistická tradice je přinejmenším pozoruhodná, i když ta trampská osada, kde se konají scifistické rejdy, je starší než fandom, pochází ze čtyřicátých let. Chce to ovšem alespoň poněkud ucházející počasí, a to jsme měli.

       A tak jsme po jeden víkend zapomněli na všechny strasti. Do reality nás vrátil až přecpaný vlak, ve kterém jsme se v zoufalství uchýlili do první třídy, kde ale paďourští cestující protestovali proti našemu evidentně čundráckému vzezření. Kdyby tušili, že se jedná pod drsnou zálesáckou slupkou o dva doktory práv, dva lidi od počítačů, jednoho studenta ekonomie... Takhle kdosi huhlal, že nechce ve vlaku táborák, neb jede z léčení a vrátil nás do reálu.