| |
|
Interkom 12/1989
|
Všechna práva © Interkom 1984 - 1989
O duplicitách
Bonsai 2/88 je v tisku a nejspíš ještě nějakou dobu bude /porucha na strojním zařízení reprostřediska trvá už řadu měsíců/. Až číslo konečně dorazí na vaši adresu, jistě vám neunikne přítomnost řady duplicitních titulů, které mu rozhodně nepřidávají na kráse. O některých /o těch, o kterých dnes vím/ bych se chtěl zmínit. Nebudu duplicity nijak podrobně škatulkovat, pro náš účel plně dostačuje rozdělení na úmyslné a neúmyslné, víc není třeba.
ÚMYSLNĚ jsme se rozhodli znovu uveřejnit Prodavače deštníků Jirky Matyse /naše účast v bloku biorobot potřebovala posílit/. ÚMYSLNĚ jsme, jako vzor povídky na zvolené téma, převzali ze Světové literatury 3/77 Poodlí noc od C.D. Simaka. ÚMYSLNĚ jsme připustili duplicitnost s knižním výběrem Hledání budoucího Času /Olša tvrdil, že jeho překlad Czechowského nemá jedinou shodnou větu s překladem L. Štěpána. Budiž, může jít o Čtenářsky zajímavé srovnání./ Poslední duplicitou je Metař z planety Loreya. Z naší strany ÚMYSLNOU, protože vyšla Časopisecky v šedesátých letech, ze strany paní Kopcové /překladatelky/ neúmyslné, protože na rozdíl od nás o tom nevěděla.
A tady jsme si řekli dost, číslo je duplicitní až na krajní mez, kterou považujeme za přípustnou. Jenomže...
Minicon se konal v době, kdy materiály Bonsai 2/88 pobývaly ve schvalovacím řízení, a tehdy to vypuklo. O kterési přestávce jsme dostali Pulsar Červenec 1938. A ejhle! I jim se líbila Simakova Poodlí noc /jak se ukázalo, redakce Pulsaru má pro tohoto autora mimořádnou slabost/ a rozhodli se ji znovu uveřejnit. Případ tak málo pravděpodobný, skoro akademický, a zrovna nás musel potrefit.
Druhou ránu zasadil Laser 3/88. Vyšly v něm perfektní a dlouhé Kořeny na Nejkrásnější Michaela Calonneho. Hlavičkový překlady holt po fandomu kolují ve vícero kopiích, věděli jsme o tom a s tímto rizikem jsme ho použili. Škoda, risk nevyšel a nebyl nikdo, kdo by nám ho pomohl snížit.
Jako třetí „potěšil“ Vašek Soukup jedním ze svých SF překladů /číslo nevím, klubový archív je rozpůjčovaný/, kde uveřejnil Vyhrazené území R. Sheckleyho. Tento překlad nám oběma poskytl SFK J. Vernea, aniž by nám o tom vzájemně dal vědět. /Jak se vám líbí takový přístup? Mně moc nesedí./
A jako čtvrtý přispěl Focus 1/89, pro který Pavel Moravčík duplicitně přeložil Leiberovu Marianu /pro nás Josef Peterka/.
Na jedno číslo je to duplicit jako máku. Koho zajímají cifry, tak se celkově jedná skoro o 50% textu.
Když jsem v prosinci minulého roku psal na téma duplicit článek pro R.U.R. /vyšel pak v č. 8/, samozřejmě jsem nemohl tušit, nakolik bude Bonsai poznamenáno, a že ho jednou budu uvádět jako odstrašující příklad „fungování“ koordinace překladatelů, ale věděl jsem o řadě jiných případů. Například, že jsme souběžně já a Mirek Fišer přeložili Bradburyho Sbohem a promiň /vyšlo v Bonsai 1937 a Mozku č. 5/. Že se Mirek tvrdě střetl s redakcí Laseru /Upřímnost je nejlepší politika - John Gordon, vyšlo pak v Mozku č. 7 a Laseru 4/88/. A ta zase s šumperáky: Absolutní zbraň - R. Sheckley /výběr R. Sheckley a Makropulos 14/. A ti zase se Štětím /Rez - Bradbury, Makropulos 14 a Pulsar 3/. Že souběžně znovu uveřejnili Sheckleyho Vítr se zvedá Centrum 2/87 a Výběr Parsek 2 a Ideální ženu Bene Gesserit III a Lemai 10... Takto by se dalo chvíli pokračovat a soukromně si dovolím tipovat, že povětšinou šlo o duplicity neúmyslné.
V první řadě jsem byl nucen prohlásit, že koordinace sice v dané oblasti existuje, a to již delší dobu, ale svým uživatelům patřičně NESLOUŽÍ, i když oficiálně na její adresu není připomínek. V druhé řadě jsem byl nucen zamyslet se nad tím, jaké druhy duplicit existují, jakými cestami vznikají, jaké informace potřebuji, abych jim zabránil, jak tyto informace získat... A ukázalo se to, na co jsem už upozornil na semináři v Mšeci, že je možno a nutno oprášit starý nápad s databankovou koordinací.
Kdybych měl co nejnázorněji objasnit, čím se V PRINCIPU liší tradiční způsob koordinace překladatelské činnosti od databankového, zkusil bych to asi takto:
Je to jako se spalovacím motorem - každé „puf“ by mělo být impulsem k následujícímu „puf“. Pokud se tak neděje, nelze mluvit o fungování. Takový motor je k ničemu a i taková koordinace je k ničemu, aby neustále někdo musel přibíhat na pomoc a udílet „prvotní“ impuls /u motoru klikou či startérem, u koordinace „výhružňáky“/. Chyba je v samotné konstrukci, vnitřním principu, který je třeba opustit a zvolit takový, co vykazuje setrvačnost.
Ještě stručněji řečeno: Distribuce a sběr informací musí tvořit jeden celek, a ne dvě samostatné akce, jak tomu bylo doteďka.
Snaha odstranit neúmyslné vydavatelské a překladatelské duplicity je hezkou funkcí, ale jistě se mnou souhlasíte, že koordinace překladatelů /dále jen KP/ by se měla snažit PLNIT VŠECHNO, CO JE SCHOPNA PLNIT. Měla by jít až na doraz svých schopností, je to v jejím vlastním zájmu.
V Článku jsem popsal minimální verzi s minimálním okruhem zúčastněných /koordinátoři a vydavatelé/. Jestliže budeme chtít, aby KP obsáhla nezakázkové překlady /což chceme/, musí nutně zapojit i překladatele /což se děje/. Jestliže by KP měla podávat informace o volných zahraničních publikacích, musí se napojit na jejich majitele /zabezpečení této funkce se začíná rozjíždět/. Jestliže má KP u uveřejněných překladů podávat informaci nejen o zdrojích, ale i o jejich majitelích /i takový požadavek se objevil/, pak je nutné zapojení sběratelů. Atp.
S Radkou jsme se pokusili zvolit takovou větu souboru dat, aby byla jednotná pro všechny myslitelné funkce. Jak to zatím vypadá, zdařilo se.
V této souvislosti je třeba uvědomit si jeden fakt: skutečnými UŽIVATELI jsou POUZE VYDAVATELÉ a PŘEKLADATELÉ /mají problémy a požadavky, KP je řeší a plní/. Díky tomuto nikdy nebude přehled např. o všech zahraničních publikacích v držení fandomu, ale jen o těch, jejichž majitelé jsou OCHOTNI poskytnout je k překladu prostřednictvím KP. /Podobné je to se sběrateli - zapojí se pouze ti, co budou OCHOTNI zhotovovat posudky nebo půjčovat materiály./ Chci se, tímto vyhnout rozhořčení při MARNÉM shánění publikace přes KP, která je přitom třeba řadu let v držení fandomu /a podobných případech/ - holt ji vlastní někdo, kdo není ochoten, má ji třeba pro sebe.
Musíme být ve svých požadavcích i soudech umírnění, alespoň trochu. Nelze si vymyslet funkci a po zjištění, že ji KP není schopna OKAMŽITĚ plnit, prohlásit KP za zbytečnou. Dá snad rozum, že nelze využívat funkci, na jejíž zabezpečení nebylo sáhnuto. Je tu nápad, fajn, tak se začne pracovat na jeho realizaci a koordinátoři se pokusí dotáhnout vstupy na úroveň, která je v současném fandomu reálná. Co víc kolem toho, takové je to u všech funkcí - je třeba počítat s jejich POSTUPNÝM náběhem.
Uveřejnění PŘESNÉHO popisu fungování KP je v současné době nemožné, z jednoduchého důvodu - neznáme ho. Je tu základní princip a vše ostatní přinese praxe. Jestliže např. bude Radka poskytovat kompletní informace o volných zahraničních publikacích, zákonitě musí dojít k otázce účelnosti /výpisy jsou podezřele dlouhé a ze značné části stále stejné/. Co udělá? Běžně bude poskytovat informaci o „živé“ části, o jejích přírůstcích a úbytcích, a o ležácích jen na speciální požádání. Uživatelům dá o této novince vhodným způsobem vědět, a jede dál. Takto by se mělo postupem Času odladit všechno. A uživatelé? Například při použití pošty dorazí odpověz Radky nejdřív za týden /což není v rozporu s aktuálností, ta se koná u Radky neustálým porovnáváním údajů/. Aby uživatel týden nestál a jen nečekal se založenýma rukama, měl by mít v zásobě práci ověřenou minulým dotazem. I tomuto je třeba se učit. Samozřejmě mohou vzniknout nedostatky, na obou stranách. Pokud nepůjde o nic neodstranitelného /nemělo by/, okamžitá náprava je možná, jen se umět a mít chuť ozvat.
P.S.: Byl zhotoven propagační letáček se základním popisem KP. Každý z uživatelů by ho měl obdržet.
Jiří Karbusický