Všechna práva © Interkom 1984 - 1989

V poslední době čtu s mírným úžasem pozoruhodnou diskusi mezi V. Vlkem a E. Hauserovou. Mám na mysli problém hrdiny v sf. Kde jsme se to ocitli? Já bloud si vždycky myslel, za sf je typická pop-literatura, literatura zábavná, jíž sice nejrůznější závažné všelidské otázky nejsou cizí, netvoří ale její základ. A také jsem si myslel, že fandom je sdružením lidí tolerantních, povznesených nad malichernosti. Tato předlouhá, přímo „Kmenová“ diskuse mě ale přesvědčuje o něčem jiném.

       Evě Hauserové se nelíbí Conan a vůbec cela fantasy. Budiž, je to její právo. Ať si píše svoje ekologické povídky, jen když je píše dobře. A ona je, skutečno dobře píše. Tedy alespoň někdy. Chválabohu se v poslední době nedopouští takových úletů, jako bylo Setkání v parku, Agónie nebo Mutageni, jsou povídky vysoce nadprůměrné a mne vůbec nezajímá, zda je V. Vlk řadí do stagnační literatury nebo ne. Jsou prostě dobré a každá dobrá literatura je nutně progresivní. Tak to aspoň vidím já.

       Ať to ale beru z které chci strany, vychází ni i jen jedno - nemůžu se živit jen nejhodnotnější stravou - z toho se blbne. /Stačí si povšimnout stoupenců makrobiotické stravy, jejich fanatismus už skutečně hraničí s hloupostí./ Občas proste Občas prostě musím mít i nějaký ten pamlsek s pochybnou výživnou hodnotou. A to je případ Conana. KJV má nehynoucí zásluhy o to, že tohoto přímočarého hrdinu bez komplexů přivedl na naše české a slovanské luhy a háje. On je to sice škvár, jenže si povšimnete s jakou láskou mnozí fanové to slovo „škvár“ vyslovují. V každoroční anketě KLF Ostrava, v níž nerozlišujeme mezi oficiálně a neoficiálně vydanými knihami, zvítězily s převahou pěti bodů právě ony tolik vysmívané Rudé hřeby a to před nositelem letošního Ludvíka Planetou exilu. Snad to také o něčem svědčí.

       A ještě něco: to jsme už tak daleko, že se budeme navzájem osočovat, kdo je stoupencem stagnace, kdo je únikový, kdo je vetší stalinista? O fandomu jsem měl mnohem lepší mínění.