Interkom: Když dva dělají (dvakrát) totéž

nemusí to vždycky dopadnout nejlépe. To platí i pro takové koryfeje SF, jako jsou naši dobří známi bratři Strugačtí. V letošním roce měli fanové i ostatní čtenáři možnost seznámit se, se dvěma verzemi známého a přece dlouho opomíjeného satirického díla Pohádka o Trojce; nejprve s upravenou Časopiseckou verzí v měsíčníku Sovětská literatura, která měla být napsána později, a poté v knižním vydání nakladatelství Svoboda s původní verzí, údajně značně okleštěnou. Názory na tyto úpravy se jistě mohou lišit, osobně se však domnívám, že dodatečná úprava povídce z literárního hlediska spíše ublížila. Čtenář se sice v obou verzích setká se sympatickými hrdiny z „Pondělí začíná v sobotu“ i s jejich protivníky - zavilými členy Trojky, avšak ani to v časopisecké verzi čtenáři orientaci příliš neusnadní. V knižní verzi je čtenář do děje řádně uveden, hrdinové se přece musí ke Trojce z ústavu nějak rozumně dostat! - a to platí i pro vědeckého poradce Trojky Vybelhalla /náš známý Gustavillo z „Pondělí“/. Při čtení časopisu je čtenář vržen do děje bez jakéhokoliv úvodu, vypravěč Privalov zničehonic požaduje Černou skříňku - ale proč? a tak dále...

Ani další úpravy nepovažuji v časopise za nejšťastnější: Doplnění Trojky chrápajícím plukovníkem na čtyřčlennou / i tři mušketýři bylí čtyři / sice mnoho neznamená, ale proč zasahovat do roztomilého světa Kolonie Nevysvětleních jevů a její obyvatele upravovat? Připouštím, že žvanivý diplomat - hlavonožec Spiridon - není bez zajímavosti, ale ty jeho japonské pohádky mě příliš nezaujaly a především nemusely téměř zcela vytlačit ze scény chudáka yettiho Feciu s jeho koncerty v Himalájích! I mimozemšťan Konstantin jako představitel života mimo naši planetu zcela dostačuje - ne že bych měl něco proti mimozemšťanům kapalným, rád si s některým popovídám. Ale stejně se o něm díky krobiánovi Viťkovi Kornějevovi jen mluvilo, takže rozhovor bude až příště. Trojka by asi těžko reagovala jinak než vůči chudákovi Kosťovi.

Přesto je na místě vyslovit autorům dík za nádherné postavy, /zejména Stěničáka Repetila/, kterými šestasedmdesáté patro ústavu zabydleli, i za jejich překrásnou kvalifikaci, racionalizaci a utilitarizaci zkostnatělou Trojkou. Ne že by nám to mnohé nepřipomínalo...

Výjimka potvrzuje pravidlo, asi i tady: přes všechno, co jsem zde uvedl, dávám jednoznačně přednost závěru časopisecké verze. V knize nechají autoři své hrdiny rezignovat, ba téměř se s Trojkou ztotožnit, a teprve zásah bohů - mágů ex machina vše zachrání a Trojku zlikviduje násilím. A co s racionalizovanými strašidly a mimozemšťanem? Nějaké řešení se přece musí najít - třeba Trojku byrokracií tak přesytit, že se začne důležitých věcí sama zbavovat a tím je vlastně osvobodí. A. pak se konečně dostane i na oběti. Přirozeně do toho autorům nemám „co kecat“, ale jsem toho názoru, že jednoduché doplnění knižní verze novým závěrem by zcela postačovalo a udrželo povídku na dobré literární úrovni, kterou si bezesporu zaslouží. Zkrátka všeho moc...