Interkom: Fidrocon

Přihlášky se rozesílaly na začátku prázdnin, s tím, že lze ubytovat dvacet sedm lidi. Nevěděli jsme, jsme-li mezi ubytovanými, proto jsem, provázena Egonem Čiernym a Petrem Brodským, vyrazila autobusem v sobotu ráno. Vystoupili jsme v Byškovicích a se zájmem při chůzi sledovali, jak prostá víska Byškovice postupně přechází v Neratovické paneláky. Na místo jsme dorazili, když přítel Wágner vyprávěl o souvislostech mezi fantasy a pohádkou. Hbitě jsme se zapojili do debaty, která následovala.

Potom jsme byli odvedeni na oběd, a tak trochu pronásledováni dotazy, jestli se nepřesuneme do divadelního sálu, a kdy chceme pustit video. Sál jsme odmítli, v klubovně nám bylo dobře. Video jsme odložili na večer.

Pak jsem odreferovala já, litoměřický Zelenka vyprávěl, jak vzniká film v Amatérských podmínkách a co s ním dělá soutěžní porota, opavští vyprávěli o problémech mladých autorů, přičemž notné polemizovali s příspěvkem V. Kostihy v prvém a druhém čísle Ariadna. Mezitím se dostavil psycholog V. Píša a spisovatel E. Martin, totemový spisovatel Kasandry. Hráli jsme psychohry a povídali si, až byl čas jít na večeři. Takže s E. Martinem se povídalo spíš neorganizovaně. Po večeři nám pustili video /Terminátora/, a já ten čas strávila drbáním s Hankou Pěchulovou. Jen čas od času jsem vrhla pohled na obrazovku a přičinila nějakou poznámku. Diváci nás ale nechali, což od nich bylo hezké. Kromě programu, který byl příjemný, komorní a každý měl možnost se uplatnit, mě zaujala i budova, ve které se setkání konalo. Stálo by za to, uspořádat zde i nějaké rozsáhlejší setkání, prostory kulturního domu jsou rozsáhlé a podle všeho nepříliš využité.