Všechna práva © Interkom 1984 - 1989

Posledním podnětem ke vzniku této úvahy byl jeden rozhovor na letošním Parconu. Začnu tedy u něj.

       Hovořil jsem zde s jedním z členů vydavatelského kruhu připravovaného slovenského sf magazínu (velmi mě to mrzí, ale jeho jméno mi vypadlo z paměti). Byl na Parconu poprvé, řeč se tedy zákonitě stočila také na to, jak se mu mezi námi líbí. Líbilo, ale vzápětí se (už předem) začal omlouvat za jeden svůj názor totiž, že si zde připadá jako v ghetu, sice plném nápadů, inteligentních lidí, uvolněném, ale přesto...

       Ty omluvy byly zbytečné. V podstatě vystihl pravdu. Fandom je naší relaxací, únikem a ghetem, do kterého jsme se uzavřeli hlavně my sami. Nechci zde rozebírat příčiny, ale spíš důsledky. Uzavřením do sebe jsme získali nezávislost, ale také, a to hlavně nezájem.

       Editoři nakladatelství sice dále jezdí na Parcony, ovšem hlavně z vlastního fandovství. Teoretické práce vznikající na půdě fandomu (viz J. Olša o Superseznamu) nejsou brány v úvahu mimo fandom - a bude tomu tak i nadále. Interkom jakkoli kvalitní a pravidelně vycházející má ještě menší než lokální význam. Víme, že máme pravdu, jenže za okruhem 1000-1500 fanů o tom nikdo nic netuší a ani to vlastně nikoho nezajímá. Na jeden sf titul dobrý nebo výborný vychází dva podprůměrné až blábolivé. A fandom nemá prostředky, (a pokud vím ani si je nebuduje) aby mohl potenciální až 100 000 obec čtenářů upozornit na kvalitu, nebo varovat před škvárem. Dochází tak třeba i k tomu, že vynikající Duna je ještě tři měsíce po vydání na pultech některých knihkupectví. Takže je u nás sf opravdu tak populární, jak se tvrdí? A jak dlouho ještě?

       Je pravda, že jsme dosáhli věcí, o kterých se nám třeba před dvěma lety mohlo jen zdát. Ovšem pouze díky několika tvrdohlavým nadšencům, ( sfk Winston, Laser, Parsek, Bratislava), kteří nevěřili, že něco nejde, zkusili a zvítězili. Bohužel meze našeho vnitřního růstu se vyčerpávají.

       Nyní máme dvě možnosti, překročit svůj vlastni stín a snažit se navázat kontakty se svým okolím a pokusit se ho ovlivňovat. Nebo můžeme zůstat uzavřeni ve svém „pohodlném“ a „bezpečném“ ghetu. Uzavření je ale perspektiva stagnace a po ní následuje rozklad, ať se nám to líbí nebo ne.

PS: Rád bych se přesvědčil z ohlasů na tento článek, že ve fandomu jsou lidé, kteří volí raději první vývojovou cestu a že proto i něco dělají. Jako třeba Vlado Srpoň, kterému držím palce, aby mu jeho plány vyšly alespoň na 80%.