Všechna práva © Interkom 1984 - 1989

Výjimečnost doby, ve které vzniká toto číslo IK, si žádá pár slov úvodem, už proto, aby redakce nebyla podezřívána ze slepoty k životu mimo SF a kolem sebe.

       Na druhé straně vzhledem k dlouhým výrobním lhůtám fanouškovských tiskovin máme jen malou naději, že Vám budeme schopni sdělit něco, co byste již nevěděli odjinud.

       Stále větší část našich masmedií podává informace korespondující s realitou a nikoli s tím, co by chtěla slyšet hrstka dogmatiků.

       Můžeme se proto zaměřit na interní problémy SF hnutí a SF samotné. Jeden z hlavních nakousl již 18. listopadu na Miniconu Ondřej Neff: Jaká bude česká SF až přijde o svůj unikátní zdroj inspirace, totiž život v totalitním režimu?

       V posledních dvaceti, potažmo čtyřiceti letech neměla naše SF, ať už psaná doma či v zahraničí, důležitější téma. Připomenu jen román Čestmíra Vejdělka Návrat z ráje vydaný v šedesátých letech v Československu, či jeho SF povídky v exilových časopisech. Je příznačné, že i vůbec první kniha vydaná v nakladatelství Index před 20 lety byla Hochmanova společenskokritická SF Jelení brod. Tato kniha nezestárla a zasloužila by si vydání i dnes a u nás, neboť obsahuje, jako snad jediná, i pozitivní, optimistický závěr v podobě možnosti národního usmíření.

       Ve vydávání umlčených spisovatelů, v tomto případě scifistů, vidím i možnost, jak překlenout předpokládaný útlum v zájmu o SF u nás.

       Na novou situaci se musí připravit i SF hnutí: lze očekávat, že práce pro SF hnutí zanechá mnoho našich nejschopnějších přátel, tím nechci říci, že se s námi rozloučí, či že přestanou být našimi přáteli, ale musíme se poohlédnout po lidech, kteří budou chtít dělat jejich práci.

       Dnes je samozřejmě nejdůležitější dovést boj do konce. Václav Havel řekl, že se politikou zabývá jen proto, aby pomohl vytvořit poměry, v kterých by se politikou zabývat nemusel. To je případ většiny z nás, až se naši studenti přesvědčí, že změny, které vyvolali svým statečným vystoupením proti nelidské potlačovací mašinérii, jsou nezvratné, vrátí se jak do škol, tak do SF klubů.

       Mnoho fandů však prací pro SF uplatňovalo své schopnosti, které jim diktatura nedovolovala projevit. Je možné, že se jim otevřou příležitosti, které i v našem zájmu nebudou moci odmítnout. Někteří se stanou politiky, jiní se budou zcela věnovat práci, v níž jim režim bránil.

       Bylo by ale škoda se proto s nimi rozcházet, řešení vidím v širším otevření SF klubů všem společenským aktivitám. Od počátku SF hnutí, jej (to SF hnutí) chápeme jako prostor sociální komunikace fanoušku. Komunikace, jež se zdaleka nemusí a nikdy ani netýkala jen SF.

       Nechtěl bych se zesměšňovat frázemi vybízejícími k vyšší aktivitě, chtěl bych však připomenout, že bychom se měli pokusit zúročit takřka desetiletý náskok, který máme vůči novým až dnes vznikajícím aktivitám. Dnes jsme všichni spojeni bojem se společným nepřítelem, dá se ale předpokládat, ze lidské aktivity, potažmo kolektivy je vyznávající, se ale již brzy budou zabývat tím, pro co se sdružily a pak si nutně začnou konkurovat.

       Jednou z aktivit, kterou jsme zatím nedocenili je pomoc redakci Světa Fantastiky. Dnes jsme všichni ochotni vyjmenovat, co se na jejím prvním čísle nelíbí, méně je už nápadů jak ji zlepšit a v době vzniku nebyl takřka žádný.

       Proto pište do redakce, posílejte své nápady, typy zajímavé informace, abychom již k dalšímu číslu neměli důvod k výhradám.

       Na nové podmínky v naší společnosti budeme muset reagovat i organizačně. Naše hnutí pracovalo takřka v ilegalitě a tomu byla přizpůsobena i jeho struktura. Dnes se budou SF kluby (pokud to bude třeba) měnit z ostrůvků pozitivní deviace (jak o tom píše Miloš Zeman v T magazínu) na hospodářské a podnikatelské organizace. V podmínkách legality bude možné daleko otevřeněji spolupracovat jak s neorganizovanými fanoušky tak s institucemi. Na změnách struktury SF hnutí v nových podmínkách již pracujeme.

       Změnami prochází i CKČ: snažili jsme se a dařilo se nám popularizovat díla vítězů, protože však úroveň oceněných prací stále roste, doufáme, že v nových podmínkách pomůžeme nalézt své místo i mnoha dalším autorům.

       Na závěr bych chtěl poděkovat našim studentům a umělcům, za jejich podíl na svržení stalinistického vedení a režimu v naší zemi. Není totiž pravda, že Jakešova klika neměla žádné možnosti vývoje. Ponechat věci veřejné v jejich rukách ještě několik měsíců, přivedla by nás do bídy, kterou dnes trpí Poláci, a není jisté, zda by se pak nepokusila řešit situaci rumunským způsobem.